Václav Pšenička ml.: Vzpěrač, který navázal na slávu svého otce

Syn olympijské legendy, který se stal ikonou sám. Dvojnásobný olympionik, jedenáctinásobný mistr republiky a medailista z evropských šampionátů patřil k nejlepším vzpěračům své éry.Václav Pšenička mladší (14. května 1931, Praha – 31. prosince 2015, Praha) byl jednou z nejvýraznějších postav československého vzpírání padesátých let. Na olympiádě v Helsinkách 1952 obsadil ve střední váze do 75 kg jedenácté místo výkonem 350 kg v trojboji. O čtyři roky později v Melbourne 1956 už soutěžil mezi lehko-těžkými do 82,5 kg a vybojoval vynikající šestou příčku se součtem rovných 400 kg.Stabilní výkonnost potvrzoval především na evropských šampionátech: v letech 1953–1959 získal sedm medailí v olympijském trojboji – pět stříbrných (1953, 1955, 1956, 1957) a dvě bronzové (1954, 1959). Jeho nejlepší součty se pohybovaly mezi 362,5 a 402,5 kg v závislosti na váhové kategorii. Na světových šampionátech byl třikrát čtvrtý (1954, 1958, 1959).Na domácí scéně byl prakticky neporazitelný. V letech 1950–1960 získal jedenáct mistrovských titulů v řadě a v roce 1960 se stal prvním československým vzpěračem, který obdržel čestný titul „Zasloužilý mistr sportu“. Opakovaně byl také vyhlášen nejlepším vzpěračem Československa, mimo jiné v letech 1954–1959. sssp.getAds({ zoneId: 279230, id: "cnt-279230", width: 728, height: 90 }) Pšenička mladší navázal na mimořádné rodinné dědictví. Jeho otec Václav Pšenička starší, dvojnásobný stříbrný olympijský medailista z let 1932 a 1936, patří k absolutním legendám těžké atletiky. Přestože váha slavného jména byla značná, syn se prosadil sám – a to i v dresu armádních celků (dnešní Dukla), kde po boku Roberta Belzy a dalších přepisoval domácí rekordy.Jeho sportovní dráha dobře ilustruje dynamiku poválečného vzpírání: přísná armádní příprava, rychlé přechody mezi váhovými kategoriemi a neustálý růst výkonů. Z Helsinek si odvezl 350 kg (100–107,5–142,5), v Melbourne už zvládl 400 kg (125–120–155), což tehdy znamenalo umístění těsně pod medailovými příčkami. I bez olympijského kovu patřil dlouhodobě do evropské špičky.Přesah jména Pšenička se tak neuzavřel s érou první republiky. Mladší Václav rozšířil „rodinné portfolio“ olympijských startů, pravidelně vozil medaile z Evropy, udával tón domácí scéně a zanechal výraznou stopu i institucionálně – jako jedna z tváří vrcholového sportu padesátých let, na jejichž tradici později navázala Dukla. Společně s otcem tvoří jednu z nejúspěšnějších sportovních dvojic v dějinách českého vzpírání.Václav Pčenička ml.(kp, sportovnilisty.cz; foto: FB - Historie sportu na fotografiích)

[imgText]