[autor]: [nazev]

Záložník s pověstí „českého Pelého“ prožil vrchol ve Spartě, nasbíral 12 startů a 2 góly za reprezentaci a na MS 1970 nastoupil proti Rumunsku.Josef Jurkanin (*5. března 1949, Praha) patří k nejvýraznějším postavám sparťanské generace přelomu šedesátých a sedmdesátých let. S fotbalem začínal v Avii Čakovice, kde brzy vynikl technikou, driblinkem a tvůrčím pojetím hry. Tyto vlastnosti mu vynesly pověst mimořádného talentu a přezdívku „český Pelé“, kterou s obdivem používala média i fanoušci. Do ligového „áčka“ Sparty přešel už v roce 1966 a jeho kariéra pak nabrala raketové tempo.V rudém dresu odehrál devět sezon (1966–1975) a stal se jedním ze symbolů tehdejší „železné“ Sparty. Klubové statistiky uvádějí 461 zápasů a 187 gólů, což z Jurkanina činí jednu z nejproduktivnějších osobností letenské historie. Se Spartou získal titul v sezoně 1966/67, dvakrát si zahrál čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí (1966 a 1968) a v roce 1973 dovedl tým až do semifinále Poháru vítězů pohárů, kde Spartu zastavil až AC Milán po dvou těsných porážkách 0:1. Vrchol kariéry přerušilo těžké zranění Achillovy šlachy na jaře 1973, po němž se – jak sám později přiznával – už nikdy nevrátil do původní formy.Po odchodu z Letné zamířil v roce 1975 do Sklo Unionu Teplice, kde se o dva roky později podílel na postupu do finále Českého poháru. Následně oblékal dres pražské Slavie (1977–1979), čímž symbolicky spojil oba velké pražské tábory. Kariéru dohrával v Příbrami a později v pražském Břevnově, přičemž dlouho poté ještě nastupoval za Starou gardu Sparty. Jeho přesuny dokazují, jak vysoce si ho kluby cenily i po těžkém zranění a jak výraznou stopu zanechal v několika českých fotbalových prostředích. sssp.getAds({ zoneId: 279230, id: "cnt-279230", width: 728, height: 90 }) V reprezentaci debutoval roku 1967 a do roku 1975 odehrál 12 mezistátních zápasů, v nichž vstřelil dvě branky. Poprvé se trefil při kvalifikační výhře 3:0 nad Tureckem o postup na EURO 1968, podruhé v květnu 1970 proti Lucembursku. Byl členem československého týmu na mistrovství světa v Mexiku 1970, kde nastoupil do utkání základní skupiny proti Rumunsku. Ačkoliv mužstvo tehdy nepostoupilo, Jurkanin s odstupem let označoval start na světovém šampionátu za největší okamžik své kariéry.Jeho herní rukopis se vyznačoval vytříbenou technikou, krátkým vedením míče a odvážným driblinkem v přehuštěném středu pole. Patřil k fotbalistům, kteří dokázali vymyslet řešení tam, kde ostatní viděli slepou uličku. Jeho kreativita často nutila obránce k faulům v nebezpečných prostorech a jeho lehkost i vtip na hřišti mu dlouho vynášely aplaus tribun. Veřejnost v něm viděla „obrovský talent“, od něhož se očekávalo ještě víc – a právě v tom se odráží dvojí tvář jeho příběhu: kouzlo fotbalového šoumena i tíha očekávání, kterou nesl v éře tvrdé konkurence a po vleklém zranění.Jurkanin zůstal se Spartou a Prahou spojen i po skončení profesionální kariéry. Účastnil se klubových akcí, vzpomínkových rozhovorů a stal se součástí sparťanské legendy, která přesahuje generace. Jeho bratr Zdeněk si ligu zahrál za Slavii, čímž rodina Jurkaninů symbolicky propojila obě pražská „S“.Z dnešního pohledu představuje Josef Jurkanin fotbalistu, který vtiskl českému fotbalu tvář radosti ze hry. Statistiky, trofeje i účast na mistrovství světa jsou důležité, ale to hlavní zůstává v paměti diváků: jeho technika, fantazie a schopnost rozdávat fotbalovou radost. Pokud se mluví o „českém Pelém“ přelomu 60. a 70. let, jeho jméno zazní vždy jako jedno z prvních.(kp, sportovnilisty.cz; foto: FB Historie sportu na fotografiích)