Programová konference v podobě ústředního výkonného výboru ČSSD schválila nejen vize, jimiž chtějí sociální demokraté oslovit voliče, ale také kandidátní listiny. Ačkoli právě ty vyvolaly značné pobouření v řadách ČSSD, nakonec s nimi souhlasila drtivá většina členů širšího vedení strany.

Hejtman David Rath je bezesporu politikem, který svoji stopu, poté co absolvoval kalvárii několika politických stran, jistě v ČSSD zanechá. I kdyby již dnes slíbil a dodržel slovo, že bude mlčet – což si jen málokdo dovede představit – jeho tvrdě opoziční postoje ve sněmovně a následný tah na branku v předvolební kampani do krajů a Senátu budou nezapomenutelné. A nutno přiznat, že nejen efektní, ale ve světle výsledků krajských voleb i efektivní.

Jeho nynější snaha udržet si hejtmanskou funkcí se zakotvením v Poslanecké sněmovně se sice může jevit jako kumulace funkcí (tak to i samozřejmě je), ale zároveň je třeba sledovat, proč se nechce vazby na dolní komoru parlamentu vzdát. Jakkoliv mají kraje zákonodárnou iniciativu, tak proč nebýt rovnou u kovářského ohně, že. A kontrola středočeských poslanců v místě také není k zahození. Ale slyšet výtky Rathovi, že funkce kumuluje, zní obecně v politice a z konkrétně úst jeho kritiků nedůvěryhodně. Mnozí z nich mají nejen vysoké stranické funkce, poslancují – zde mají také funkce, ale také jsou členy různých dozorčích či správních rad. Tohle není příčina kritiky.

Je to velmi zjednodušeně Rathův jazyk, jehož ostří jednou slouží, podruhé však straně může uškodit. A hejtman jím vládne opravdu hbitě. Především však pomohl Jiřímu Paroubkovi upevnit vnitrostranickou frakci. Veřejnost ale  začíná vnímat proslovy hejtmana podrážděně a stejně tak to padá i na předsedu ČSSD. Proto sice umravnění, ale i zastání z jeho úst. Jiří Paroubek přejímá veškerou odpovědnost za výsledek předčasných voleb. Rebelie několika místopředsedů strany a dalších významných straníků, pokud to tak lze nazvat, byla rychle ukončena na sobotním jednání ÚVV ČSSD v pražském Top hotelu. Nicméně je třeba podotknout, že i když to Paroubek zvládl, latentní vzdor zde stále přetrvává. Počkejme si například na okamžik, kdy pan hejtman neodolá a od plic si své zase řekne.

To samé platí i pro tah pražských sociálních demokratů s nominací exzelené poslankyně Olgy Zubové. Jen obtížně se může ČSSD bránit tomu, že jde o účelovou odměnu za pomoc při pádu Topolánkovy  vlády. Čili velmi podobné ocenění přeběhlíků, kteří pravicovou vládu naopak drželi u moci. Tvrzení o posílení zelené či ekologické role ve straně je stejně napadnutelné, jakože není zájem o finanční pomoc mediálního mága Jaromíra Soukupa se Zubovou tak propojeného.

Ale předseda ČSSD Jiří Paroubek zjevně hraje vabank. Pokud volby vyhraje, bude mu odpuštěno. Pokud ale volby dopadnou nevýrazně, nebo prohrou, dostanou jeho kritici do rukou mocné zbraně. A půjde se nejen přes Zubovou a Ratha, ale hlouběji, do celé struktury volebních štábů včetně lidí typu Jaroslava Tvrdíka či Petra Dimuna.

Byl to ostatně právě Paroubek, který žádal po eurovolbách, aby se volby do sněmovny dostaly pod jeho osobní kontrolu. Slíbil změnu, velmi výraznou změnu ve vedení kampaně. Její prolog, byl poněkud zastínen právě sporem o Ratha a Zubovou. Je ale otázkou, zda kritici vůbec mysleli své výhrady vážně. Dobře věděli, že jednání ÚVV už nemohlo s kandidátkou hýbat – buď by je potvrdil, nebo by se jako celek musel odmítnout. Takový „statečný“ návrh od nich nepadl. Proč tedy ti, kterým tak záleží na výsledku voleb a viděli ohrožení nesáhli k radikálním změnám? Vyznívá to tedy spíše jako alibi: „Pokud to nedopadne dobře, my jsme varovali.“ A kdo za to pak může? No přece Paroubek!

Jasná odpovědnost Paroubka proto neznamená, že dojde ve straně k nějakému kataklysmatu a prudkým změnám ve vedení. Spíše to vypadá na to, že si sociální demokraté svého otloukánka otlučou od zbytných lidí a pak po všech zkroušených  „slibuji, co jsem slíbil“, zachovají především své vlastní stranické pozice a oslabeného předsedu.

Podobné mocenské hry se produkují i v ostatních politických stranách. Mirek Topolánek, po osvěžení v eurovolbách, se rozhodl jít do voleb stejně jako buldozer Paroubek a rovněž hraje o všechno. Že by neměl problémy s kandidátkami? Ale kdež – neobvyklá místa, odsuny a „podivné“ přednosti některých kandidátů, vyvolaly silné protesty! Výkonná rada občanských demokratů vše nakonec uhladila a bude jen záležet na výsledcích (a jejich výkladu) jak nakonec skončí. Proto věřím, že hoši v bermudách okolo dnešního předsedy na předvolebních billboardech, se budou usmívat. I po volbách.