miluji život, který nezná zradu
a jenom z radosti a lásky rodí se,
miluji život pevně rozkročený.

Karel Šiktanc v  Tobě, živote!, 1950

O  odvolávání generálního ředitele Českého rozhlasu, které bylo zřejmě dokonce i protiprávní, už bylo napsáno celkem dost. Koneckonců, bylo očekávatelné, vždyť parta Jaklová, Jíša/Anderlík,  a Florián (později doplněná odvážným reportérem odvážné Bobovize Zelenkou a bývalým strážcem anonymity mrtvých sponzorů ODS Ratiborským) se o to snažila velmi dlouho. Od chvíle, kdy tito lidé přišli na místa členů Rady Českého rozhlasu, se snažili této instituci škodit. Nevím, čím je kdo vydírá, že  je jim lhostejná  zničená pověst mezi slušnými lidmi i to, že po tomhle extempore se už o ně asi nikdo nikdy nepostará. Možná za to něco dostali, možná taky ne, kdo ví. Neznám účinnou metodu jak rozlišit čisté a špinavé peníze  jsou slova připisovaná Václavu Klausovi – prý neprávem.Vzhledem k jejich nyní propírané minulosti je jim možná jedno, jestli si tu pověst ještě víc pošramotí. Nebo za to možná ani nic nedostali, ale jen na ně někdo má něco, co je ještě odpudivější, než to, co víme, my. Ale alespoň víme, že s rychlostí, s jakou převrátili kabát po roce 89, udělají totéž zcela  jistě i při vpádu Tatarů, Hunů či jakýchkoliv jiných nájezdníků. Pokud dostali zaplaceno, doufám tedy, že tolik, aby si to užili do konce života.

Lidé jako Dana Jaklová, Ladislav Jíša/Andrlík, Jiří Florián, Tomáš Ratiborský či Antonín Zelenka mne nijak nepřekvapují. S některými z nich jsem pracovala a tak vím svoje. Je škoda jakýchkoliv emocí, kromě pohrdání. Možná, že si za středeční splnění úkolu někdo už v pátek koupil auto. Třeba červený Fiat.

Všechno v lidském těle i na duši souvisí se vším. Poranění páteře jsou jedna z nejzávažnějších život ohrožujících zranění. Německo český slovník tvrdí, že bezpáteřný znamená v jazyce Götheho charakterlos. Nevím, co si Hazuka sám o sobě myslí.

Zachránil si  nicméně  své skvělé místo za dvojnásobek průměrné mzdy v tomto státě, zato s hrdým titulem ředitele? Nezachránil. Protože i on, stejně jako knihy v jeho knihovně velmi dobře ví, že kdo jednou zradil, zradí vždycky. Miloš Zeman kdysi na tiskovce, vysvětlující jeho vztah k politické "přizpůsobivosti" druhých, pravil spolu s Napoleonem: Miluji zradu, ale nesnáším zrádce. Svou temnou předpověď také později splnil a ten, který zradil, si dlouho křesla jeho nástupce neužil. Já bych rozhodně nenechala do budoucna v jakékoliv odpovědné funkci člověka, kterého jsem, hrozbami nebo úplatkem, donutila ke zradě. Protože pokud toho byl schopen jednou, může přijít někdo se silnější výhrůžkou či větším  úplatkem a on v tu chvíli zradí mne. Zbavila bych se takového člověka tak rychle, jak jen by to šlo.  Co bude Hazuka dělat, to nevím. Svět je dnes malý .

,,Máte zbraň?" zeptal se Treviranus. .... ,,Deset minut, Redle..." *
No nic.... neměla bych tolik číst knihy z Národní knihovny...

A tak se zdá, že Rada Českého rozhlasu má jen jediného "chlapa". Máriu Ptáčkovou, která dokázala přímočaře jasně a natvrdo říct, co si o tom celém myslí. "To už je to předem dohodnutý?" Jako ženu mne těší, že ten chlap byla ženská.

* Péter Dobai: Aféra plukovníka Redla, Máj, Naše vojsko 1990, ISBN 8020600353


Irena Ryšánková