Sebevražedně upálený mladý prodavač v Tunisku, který vzdor vůči moci rozpoutal, jen poukázal na absurditu režimů, o nich jinak mluvíme jako přátelských vůči Západu. Zvláště libě se to poslouchá v České republice.

Vždy se našla politická skupina, která neopomene kritizovat komunistickou Čínu, jinak kapitalistickou Čínu jako řemen, ale v jiných případech o porušování lidských práv a sociálních se ani necekne. Příkladem mohla být svého času návštěva prezidenta Václav Havla v Saudské Arábii, odstrašující příklad nepotismu a surového režimu. Nyní se politické špičky jen obávají, aby revoltující lid arabských zemí „nesklouzl do iránské náboženské revoluce“, nebo ještě hůř, do vlivu muslimských teroristů Al-Kaidá.

Platí ovšem jedna zásadní otázka: Co vyspělý Západ, Evropská unie a Česká republika udělaly pro to, aby diktatury a diktátoři, kteří se nesnesitelně obohacovali na chudobě vlastního obyvatelstva, byli vytlačováni z mezinárodního života? Stručně řečeno nic. Nanejvýš něco mektají o reformách. Trochu oddrobit do svobody. Žalostné.

Už dnes málokdo připomene, že T. G. Masaryk spojil češství se sociální otázkou. A stejně tak to platí pro ostatní národy. Součástí arabské revolty je proto zvýraznění nestoudného a bezkrupulózního byznysu v podobě globálních ratingových agentur. Jen v jednom týdnu se Moody´s a Standard & Poor´s předháněly kdo sníží Egyptu rating. Čili bitou zemi ještě více oslabit.

Co na to říká Západ? Nic - „trhy to chápou“. A následuje úprk bohatých rodinných klanů spojených s diktaturou ruku v ruce s investory. Co přinesla tak oslavovaná globalizace? Za posledních dvacet let sice propojila svět internetem a sociálními sítěmi, ale když to diktaturám nehoví, tak je suše zcenzurují (Čína), anebo rovnou vypnou (Egypt). To je ta svoboda. A také server Google po drobné revoltě přijme podmínky Číňanů, byznys je byznys. Zapomeńte na svobodu. Ovšem ekonomickým tokům se nebrání. Jen občanské revoltě a chudobě.

Dvě dekády globalizačních lží a sprostot demokratického a bohatého Západu jen prohloubily rozdíly mezi bohatými a chudými. Miliarda lidí nemá ani dolar na den a dvě miliardy si musí vystačit s dolary dvěma. Celkově  hladem a nedostatkem pitné vody přímo strádají dvě miliardy lidí. Před dvaceti lety to bylo o polovinu méně. Pěkný výsledek. A to radši nebudeme připomínat drancování celosvětové přírody, taky byznys. Jednou se nám za to poděkuje. Ta příroda, ne byznys.

Chudoba však rychlým tempem dohání i Starý kontinent. V Evropě je chudobou a sociálním vyloučením postiženo téměř 120 milionů lidí (a dalším 80 milionům to hrozí) z celkových 495 milionů občanů Evropské unie.

A že v Česku je to sotva devět procent občanů? To je chiméra, která se zanedlouho – po uplatnění přežilých neoliberálních reforem - může prudce změnit. Neboť podle statistik se dalších téměř 20 procent lidí pohybuje těsně nad hranicí sociální škarpy. Kdy se začne vypínat internet i u nás? Inu, hned to tak nebude. Máme přece opozici, která celkem svobodně může kritizovat vládu. Máme spoustu občanů, co jedinec, to názor na sociálních sítích. Máme demokracii. A další z těch miliardářských vejlupků Fitch tvrdí, že banky v Česku, Polsku a Maďarsku jsou stabilní. Jupííí. Ale každé ale má své ale.

Tzv. demokracii měli (mají) i v Egyptě, kde Mubarak vládne 30 let. Opozice tam byla krotká, protože konstruktivní, nebo téměř neviditelná (prakticky v takovém podzemí, že ani dnes není jasné, kdo to je). Anebo ve vězení. Nebo byla jednoduše vymazána. Řešení současného pokračování „jasmínové revoluce“ nebude jednoduché. Jistě Západ bude hledat opozici, aby tato podpořila „jeho“ pozici. I kdyby se mu to podařilo, jde jen o oddálení nevyhnutelného. Musí totiž začít u sebe. Tím jsou změny ve vlastním systému fungování demokracie, ekonomiky a sociální politiky. Ta nynější stále více oddaluje občany od politického a ekonomického rozhodování a vkládá reálnou moc do rukou nevolených finančních skupin. Ze strany vyspělých zemí jde tudíž nyní o beznadějné hledání kvadratury kruhu.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda