Na Facebook píše dokonce několikrát denně.  Ve čtvrtek bývalý předseda sociální demokracie zveřejnil analýzu, proč volby dopadly pro ČSSD tak, jak dopadly. Inu, v mnoha věcech měl pravdu. Ale   vždyť si ty lidi, co za vítěznou prohru  nyní – podle něj - mohou, vybral sám. A trval na nich, i když mu spolustraníci říkali o rizicích jednotlivých předsedových milců. Nelze si stěžovat na generální štáb a poradce, jste li ve funkci vrchního velitele armády. Paroubek ovšem sám na sebe zapomněl.

Nepochopil, že je třeba být normální. Někdy se smát, jindy být smutný. Vtipkovat – i na svůj účet. Hovořit jazykem dneška a ne jazykem stranického školení České strany socialistické z osmdesátých let minulého století. Učesat se jako člověk a ne jako zkamenělina totalitního Federálního shromáždění. Snášet šťouchance kolegů a nebýt tak sebestředný. Porozumět svým voličům a vědět, že většina matek s dětmi, která volí sociální demokracii, nemá na botičky od Diora. Levicový lídr patří k lidu. A většina žen-voliček je vůči ordinérním blondýnám ostražitá a nejsou jejich vzorem. To, co na pravici působí frivolně a mužně, na levici vzbuzuje pornografické asociace.

V Paroubkově blízkosti se nikdy nevyskytovali veřejně lidé moudří, vzdělaní. Lídři intelektuální levice se Lidovému domu ostentativně vyhýbali. Levicoví filosofové, sociologové, ekonomové, pedagogové i novináři se přitom scházeli. Ale Paroubka nepozvali a on nikdy necítil potřebu naslouchat lidem s jinými názory, než měl on.   Upíral odlišný názor spolustraníkům a vedl válku proti všem. Prohrál, a váhavci a zbabělci z ČSSD s ním - po zásluze.

Paroubkův text je ale úderný… a tak, venkoncem,  by se s ním možná dalo i dál pracovat. Dal by se ukazovat studentům mediální komunikace jako odstrašující příklad toho, jak se nemá v internetovém a facebookovém 21.století tvořit politický marketing a jak se nesmí ve věku internetu mediálně komunikovat, nemá-li autor i se svým blogem zůstat sám jak Jakešův kůl v plotě.  Bohužel, Paroubek je ve svém uvažování poněkud monotematický. Já ne, já ne, to ty, to ty... A tak ční sám, osamocen, do mediální krajiny. Jako kůl. A nikdo ho nelituje. Byl přece "nejlepším rétorem", "nejúspěšnějším předsedou", nejlepším kandidátem s nejvyšším množstvím preferenčních hlasů. Kdo z vás na to má? Tak teď má, co si vytvořil. Osamělým ústeckým poslancem, kterému spolustraníci zanedlouho v  pudu sebezáchovy vyvraždí regionální mafii kmotra jeho dcery. Pokud ne, prohrají v regionu komunální a senátní volby, neboť v nich vítěz bude brát vše. A to bude definitivní konec Paroubka.

V rozhlase generální ředitel Duhan předestřel zaměstnancům co je čeká při současné vládě ODS,TOP09 a VV. Většina vystřízlivěla a se slzou v oku někteří i zavzpomínali na bývalého ředitele. Někteří si oddechli s tím, že mohlo to dopadnout i hůř. Duhan je upozornil   i na to, že může dojít k zrušení koncesionářských poplatků a mohou začít sloužit vládní většině. Ale Český rozhlas už není  analogový.  Konzervativnost některých stanic odumírá spolu s jejich posluchači. Změna je nutná . Český rozhlas ovšem musí být atraktivní i pro mladé, musí obhájit svou existenci, musí obhájit veřejnou službu i nyní. I za vlády pravice. Do stáje svých nemnoha poradců přijal prozatímní ředitel bývalého rozhlasového režiséra pak dlouholetého poslance ODS, dnes už neposlance Petra Plevu.  (Ano – to je ten, který vždy říkával, že Kartágo musí být zničeno a ČTK privatizována. Ano – to je ten, z jehož spolustraníků se rekrutoval brněnský výkvět Rady ČTK v čele s předsedkyní Valčákovou. Ano - rozhlas je ale Plevova profese i láska - z dob před patnácti lety. Rozhlas analogový a rozhlas konzervativní, který by už dnes neposlouchal nikdo jiný, než lidé Plevova věku). To, co Plevovi upřít nelze, je věrnost. Doufejme, že nyní bude věrný instituci, která ho zaměstnala, když do něj spolustraníci v zájmu předsněmovní modernizace brněnské ODS kopli. Rozhlas může být jeho láska poslední. Nikdo jiný mu už nezbyl.

Rada ČTK včele s nominantkou Venclíkovy brněnské ODS Valčákovou pokračuje ve své neuvěřitelné krasojízdě. Stačí nahlédnout do neuvěřitelného světa jejích zápisů. Květnové jednání například proběhlo "řádně" - navzdory faktu, že Rada nebyla schopna se usnášet.  Jak je to možné? Inu Bellův přístroj je zázračný a obtelefonovávat členy rady je patrně nový způsob zasedání rady,  který bude jistě brzo vtělen do jednacího řádu.

Fascinující byla reakce předsedkyně rady Valčákové (ano - to je ta dáma, jíž se všichni srdečně smáli na zasedání Stálé komise pro sdělovací  prostředky), jak ji popsal člen rady Jan Bohdal (ano - to je ten, který je vždycky proti).

,,Rada usnášeníschopná nebyla, ale také se o ničem neusnesla. (...) Členové rady přítomní na jednání  hlasovali (neusnášeli se)....   ,,Usnesení je totiž i podle Příručního slovníku jazyka českého ,,rozhodnutí, ustanovení (zpravidla úřední nebo právní)", tedy něco, o čem je samostatný zápis, který se také nazývá usnesení (např. schůze se usnesla na nových opatřeních, sněm se usnesl na novém zákoně apod.)". Konec citátu.

Inu, takže sněmovna, když se sejde méně, než třetina poslanců, jde domů. Rada ČTK nikoliv. Rada ČTK zasedá, leč neusnáší se. Ten malinký zbytek diskutuje a hlasuje.  Tak... proč by si ostatně nemohli pohovořit, že jo...

Proto i já volám s Janem Bohdalem někam do sněmovních chodeb k nově se  tvořícímu mediálnímu výboru - otevřete jednání Rady ČTK veřejnosti změnou zákona o ČTK a flagrantnímu porušování zákona už udělejte přítrž! Stávající Rada ČTK je, stejně jako zákon porušující Rada ČRo, ostudou bývalé Stálé komise pro sdělovací prostředky.

Sněmovna se rozhodla, že Stálou komisi pro sdělovací prostředky vetkne do volebního výboru (nebo naopak?) a udělá  Volební a mediální výbor. Zdánlivě nelogický krok má svou nepopiratelnou logiku.  Volební výbor nejčastěji stejně jen vybíral kandidáty do mediálních rad,  sjednocení zní tedy logicky.  Otázkou zůstává, zda média zůstanou současně i v gesci Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, protože mediální legislativa patří pod ministerstvo kultury. Možná že povýšení komise na výbor povede k intenzivnější práci a ministr kultury bude navštěvovat výbory dva.

Robert Fico na Slovensku vládu nesestavil a tak se o to pokusí Iveta Radičová. Jak se snesou křesťané z KDH a SDKÚ s populisty SaS, bude zajímavé sledovat. Prozatím se slovenské  prolifistky musely smířit s tím, že většina konzeratiních nápadů spadla pod stůl nikající koalice. Možná, že militantní slovenští křesťané donutí koalici k rozpadu ještě dřív, než vznikne. Pozoruhodné je, jak se Radičová shoduje s neúspěšným kandidátem a radním ODS Petrem Štěpánkem ve věci médií. Po severokorejském vzoru hodlají postátnit televizi i rozhlas, ale zároveň zprivatizovat národní tiskovou kancelář. Srdečně gratulujeme. Být maďarským premiérem, nelituji peněz a slovenskou tiskovou kancelář koupím… K subverzi myšlenek Velkého Maďaska je to ideální nástroj. Stejně jako v Čechách let devadesátých byl ke "smíření" pohraničních Čechů se sudetskými Němci ideálním nástrojem nákup všech regionálních deníků dvěma společnostmi, financovanými Bayerische Landesbank s Franzem Neubauerem v dozorčí radě… Na Slovensku dnes Radičová se Štěpánkem zatím svorně přemítají, jestli si média veřejné služby definitivně zotročit (únor stále živý) nebo je rozprodat a prošustrovat.

Ale všechno je nové, včetně tváří ve sněmovních kuloárech. V Praze i v Bratislavě.  Tak za týden s novými mediálními idejemi....

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková