Proti tomuto pojetí stojí po téměř sto letech nemravná arogantní politická alchymie současné pravicové vlády. A tak nám slovy legendárního Karla Kryla „demokracie prospívá bez nás a pragmaticky, a my - brbláme spolu u piva, jak brblali jsme vždycky…“

Jsem přesvědčen, že ČSSD by neměla sklouznout na úroveň pouhé věčně brblající opozice, která si nabubřele myslí, že je chytřejší než nejchytřejší.. Samozřejmě, že nesmí být pasivní opozicí vůči  tomu, jak (opět slovy Karla Kryla) „demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou, ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou…“ Ale pozor, v žádném případě se sociální demokracie nemůžeme tvářit, že je svatá, vždyť ani České straně sociálně demokratické se v minulosti nevyhnuly problematické případy, i ČSSD má své šrámy, z těch je třeba se poučit bez alibistického zametání problémů pod růžový koberec. V této souvislosti a při pohledu na pravou stranu politického spektra mi opět tanou na mysli Krylova slova jeho poslední rebelské písně: „Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů. Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem…“ Ne! Politika ČSSD nesmí být o „korytářství“, klientelismu, prospěchářství a papalášství.

ČSSD by měla pokorně usilovat o to, co sociální demokracii dělá sociální demokracií, o respekt ke svobodě jednotlivců, o spravedlivý právní řád pro všechny občany, nejen pro potencionální voliče ČSSD (vždyť zaměstnavateli politiků jsou i ti, kteří je sice nevolili, ale k volbám přišli,)a s tím právě souvisí soudržnost a solidarita ve společnosti, což je jeden ze základních pilířů sociálního státu. Pokud chce být ČSSD moderní sociální demokracií, musí umět oslovit nejen tradiční levicové voliče, musí dokázat oslovit i, tzv. středové voliče a střední vrstvy a především i mladou generaci a to nikoli z pozice nabubřelého papalášského „fotříkovství“, ale především pokorným nasloucháním z pozice přátelsky podané ruky, poznamenané (pravda) určitými zkušenostmi, které však stojí za to předávat dál.

 Vždyť základní myšlenkou sociálního státu je svobodná šance pro každého, bez ohledu na věk, velikost majetku, na postavení, na míru úspěchu či štěstí, zdravotní či jiný stav, bez ohledu na vyznání, na politickou či jinou orientaci. A všechny tyto skupiny občanů a potencionálních voličů, by měly cítit vzájemnou solidaritu. Vždyť právě a jedině spolu s nimi lze vykročit vstříc 21. století k evropskému modelu sociálního státu. V tomto duchu je před ČSSD a jejím novým vedením hodně práce pro to, aby pak levicový volič (a nejen on) bez obav z posměšků svého okolí mohl sebevědomě prohlásit: „Ano, volil jsem sociální demokraty“.

Miroslav Svoboda