Exministr financí Kalousek se jistě může opřít o hrozivá data z dílny druhdy svého podřízeného Eduarda Janoty, že deficit bez změn několika zákonů, bude mít v roce 2010 rekordní úroveň 230 miliard korun. Stejně tak lze nádherně mlžit, že Janotovy návrhy změn asi devíti zákonů jsou vyrovnané – zvyšují jak příjmy státu, stejně tak snižují jeho výdaje. A pak budeme mít obecně (i v zahraničním vidění) přijatelný schodek nějakých 160 miliard korun.

A vzhledem k tomu, že politikou jeho strany, či spíše na základě usnesení přípravného výboru TOP 09 jemuž v této věci Karel Schwarzenberg jen přihlíží a Kalousek politiku zejména ekonomickou a sociální s ní určuje, je konzervativní pravicovost, cuká mu při návrzích Janoty ret k vyslovení jednoznačného ne. Protože zvyšovat daně a celkovou daňovou zátěž je prostě ošklivé.

A přesto. Kalousek vyzývá se svými pěti (přeběhlými od lidovců) poslanci a šesti senátory (nezvolenými za TOP 09), ostatní politické strany, aby schválili Janotovy návrhy na změny daní a mandatorních výdajů jako jeden balík a snížili tak deficitní rozpočet příštího roku ve zrychleném, prvním čtení. „Každý musí ustoupit,“ prohlašuje exministr financí a  lídr TOP 09 ve středních Čechách. Připomíná to zemanovské „všichni k veslům“.

Tak jednoduché to nebude. Politická scéna má příliš v živé paměti „balíček reformy veřejných financí“, kdy se až příliš pozdě mnozí členové trojkoaliční vlády Mirka Topolánka dozvěděli, že hlasují vlastně proti své vůli (ale ku všeobecnému blahu, na třísky nekoukat) i pro třeba zdravotnické poplatky pro kojence v inkubátorech.

Komunisté návrh Kalouska rovnou odmítli. Sociální demokraté by něco takového těžko zkousli. Ve skutečnosti se Janotův návrh jen tváří jako vyrovnaný součet možných úspor na straně výdajů a příjmů. Zjednodušeně řečeno – levici a pravici rozdělují náhledy na daně a odvody. Levice upřednostňuje přímé daně a odvody, pravice nepřímé, jako daň z přidané hodnoty. ČSSD nebude chtít zbaštit zmrazení důchodů a přitom nezvýšit odvody bohatým, nebo zavedení progresivní daně. Tato „vyrovnanost“ jaksi v Janotových návrzích hned na první pohled  chybí. A lze pochybovat, že prosté účetní „má dát, má dáti“ zde bude tudíž fungovat, jestliže se náklady na snížení deficitu mají rozprostřít jen na střední a nižší vrstvu obyvatel.

Lze jistě věřit, že Miroslav Kalousek je ochoten ustoupit tomuto Janotou navrženého  „kompromisu“. Příznivcům pravice a zejména movitější vrstvě obyvatel totiž nijak zvláště neublíží. Ale těm, co pobírají důchody, a těm, co už dnes šetří na potravinách a s autem jezdí jen o víkendech, tak těm to vadit bude.

Nemluvě o tom, že Kalousek otevírá prostor pro svoji novou hru. Opatření mají být jen dočasná, a pak si v půli příštího roku strany mohou dovolit začít uplatňovat své volební programy.  Pokud ovšem vyhrají volby a sestaví vládu, že.

Na čem by ale stavěla levice svoji kampaň, pokud by musela právě důchodcům sdělit, že zrovna oni zaplatí díry v hospodaření  státu, které nezavinili? Opravdu by pak lidem stačilo vysvětlení, že i bohatí platí o korunu vyšší spotřební daň na benzin, či by si stejně jako oni museli zaplatit dražší rohlík či paralen, jako oni?

Jistě, neschválení rozpočtu v letošním roce může hrozit rozpočtovým provizoriem, což by bylo špatné. Ani rozpočet s deficitem přesahujícím 230 miliard korun. Kompromis by proto musel vypadat přece jenom trochu jinak a návrhy ministerstva financí by se měly podrobit podrobnější diskusi, aby to levici nezakroutilo krkem.