Příběh novely zákona o České televizi byl dlouhý a poněkud zmatený. Od listopadu letošního roku neměla podle záměrů z roku 2006 Česká televize reklamu vysílat vůbec. Žádnou. Za tu, kterou vysílala doteď, stejně žádné peníze neměla, protože za ni platila náklady digitalizace a fond kinematografie. Tak se kdysi „velcí“ zákonodárci dohodli a tak to mělo být. Kdyby. Kdyby se nyní nezjevila senátní novela zákona z dílny ODS – senátorů Tomáše Topfera a Jiřího Oberfalzera, kteří reklamu na ČT chtěli vrátit. Ovšem s tím, že by se z ní  platil fond kinematografie a  fond kultury. Státní fond kinematografie podporuje české filmaře. Fond kultury je jen prázdná slupka, o jejímž zrušení se hovořilo již mnoho let. Dokonce nemá ani Radu, která by do regionů rozdělovala peníze, které fond od vlád ODS stejně nemá.

Původní senátní návrh se ovšem dostal do sněmovny, kde začal díky lobbingu ze všech stran vypadat úplně jinak. A Nova, která si zjevně myslí, že všechny ty báječné penízky, které nebudou zadavatelé a agentury vrážet do ČT, půjdou k nim, začala fungovat jako propagační nosič jinak diváky chvályhodného sloganu „ČT bez reklam“. Anketa v ulicích mezi chodci na téma „chcete televizi bez reklamy?“ byla naprostým novátorským počinem, nad kterým kroutila hlavou i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Stejně tak, jako počet výskytů generálního ředitele Novy Jana Andruška ve vysílání zpráv jím řízené televize, který tam byl snad vícekrát, než blahé paměti Gustáv Husák při návštěvě Brežněva.

Upřímně řečeno, nepamatuji se, že by Petr Dvořák vstupoval do vysílání televizních novin kvůli televiznímu zákonu a nepamatuji se, že by něco takového snad kdy dělal generální ředitel České televize. Inu, jiný kraj, jiný mrav.

V senátu  nakonec všechno skončilo dobře. Nikdo se nemusí (a ani nemůže) s nikým soudit (a vyhrávat nějakou arbitráž). Senát sněmovnou „opravenou“ předlohu   opravil tak, že nehrozí spory. Jen ti, co čekali na konečné projednávání zákona na plénu v domnění, že to bude třetí bod toho dne, museli přečkat sáhodlouhé diskuse o ochraně kamzíka žeroucího vzácnou květenu v Beskydech a kůrovci na Šumavě, žeroucího desetitisíce stromů.

Pak si senátoři pohovořili o tom, že na ČT2 by měla být v prvé řadě kulturní reklama, měly by se vytvářet kulturní zákony a všechno by mělo být takové kulturní …

Spokojeni nakonec byli všichni. Andruško se opět zjevil ve večerních zprávách a Nova vydala jásavou tiskovou zprávu, že „Televize Nova vítá dnešní rozhodnutí Senátu PČR, kterým jen dále potvrdil dřívější rozhodnutí Poslanecké sněmovny PČR ukončit v podstatném rozsahu reklamu na veřejnoprávní České televizi, a to v návaznosti na konec procesu digitalizace terestrického televizního vysílání, jenž je nyní stanoven na 11. 11. 2011.“

Tak, snad bude chvíli klid.  Do volby nového generálního ředitele ČT zcela jistě, i když po klubech již urputně běhají ti, kteří by se rádi stali samci alfa veřejnoprávního vysílání  a vypráví všem, jací jsou senzační. Včetně připisování si cizích zásluh, jak jsem byla informována. No, hoši, tím si moc nepomůžete… Ti, kteří mají vědět, už dávno vědí.

V jednom je nutno dát řediteli televize Nova Andruškovi zapravdu. 87 procent českých občanů televizní reklama obtěžuje. 87 procent občanů teď bude mít alternativu.

Ve slovenské televizi jsem viděla  rozkošnou reklamu na pivo Zlatý Bažant na téma „Co je slovenské“. Doporučuji všem studentům mediálních studií jako rozbor kreativního reklamního sdělení, které mimo to, že propaguje produkt, propaguje hodnoty a říká pravdu. První reklama, s jejíž pravdivostí není nutno polemizovat. Nevím sice, co na to říkají Slováci, ale mně, ne-Slovákovi se moc líbil politologický rozbor slovenskosti. A také reklama na Česko-Slovensko má talent…. Lucii Bílé to v zástěrce moc sluší…

New York Times si položil nedávno otázku  o sociálních vazbách mezi lidmi a jejich změnách, způsobenými facebookem a dalšími sítěmi v kyberprostoru. „Proč lidé sdílejí online?“  Podle průzkumu  hlavní motivace sdílení zpráv  není ani tak samotný obsah zprávy, jak je to impuls k budování a udržování vztahů. Průzkum ukázal, že lidé mají různé motivace ke sdílení, které výzkumníci rozdělili do pěti značek: altruismus, sebedefinice, empatie, vzájemná propojenost a evangelizace. To, co všechny tyto impulsy mají společné, je, že jsou všichni motivováni touhou tvarovat nebo udržovat vztahy s ostatními lidmi.  To má jasné důsledky pro zpravodajské organizace. Je třeba poskytovat obsah, který slouží vztahům spotřebitele informace s jeho koproducenti zpráv musí velmi vážně přemýšlet, jaký je druh publika, které většinově chtějí oslovovat.

Vyberte si vy, kam mezi šesti typy publika patříte. Mezi altruisty, kariéristy, bokovky, bumerangy kteří se vracejí, spojovače či mezi samotáře?

Číňané jsou jiní kabrňáci. Nejde jim o demokratizační revoluce jako Američanům, ale vědí, že největší roli v čínské revoluci  je schopen způsobit sám kapitalimsus.  A tak  čínská telekomunikační  společnost Pan Africa Media, dceřiná společnost  Star Times of China, dostala smlouvu na distribuci mediálního obsahu v Keni. Společnost dostala licenci na distribuci digitálního vysílání signálu, čímž bude řídit klíčovou strategickou  infrastrukturu této země a bude mít klíčovou role v přechodu Keni na digitální vysílání.

Čína je také ovšem velkým věřitelem velkých ekonomik. Komu bude patřit svět?

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková