TOP09 dle svých slov nemyslí na nic jiného než na blaho občanů v podobě vládních reforem, jejichž nastavení ale naopak mnoho občanů uvrhne do ekonomických potíží, přičemž ušetřeni nezůstanou ani lidé se zdravotním postižením… Topka přesto, že je strůjkyní krutosti vládních škrtů, politikou nepochopitelně lehce proplouvá bez poskvrnky. Občas to jen mediálně zabouchá a stejně rychle splaskne kolem jména místopředsedy strany a ministra financí Miroslava Kalouska…

Předseda TOP09 Karel Schwarzenberg ale jako by byl nedotknutelný. Mnoho lidí se na sociální síti Facebook i jinde nechalo slyšet, že TOP09 volili proto, že Schwarzenberg má peníze a nepotřebuje krást. Jenže – vypovídá ekonomická situace vůbec cokoli o charakteru člověka? Nemůže být bohatý člověk stejně tak jako chudý či středně příjmový hnán do politiky touhou po moci?

Schwarzenberg, který v devadesátých letech působil jako kancléř prezidenta Václava Havla, se až na druhý pokus dostal do Senátu – a to v roce 2004, kdy kandidoval v Praze 6 za ODA. V předchozích volbách, kdy kandidoval za jižní Čechy, neuspěl. V Senátu příliš viditelný nebyl. V roce 2007 jej v dobré víře, že to prospěje České republice, oslovil tehdejší předseda SZ Martin Bursík s nabídkou stát se ministrem zahraničí. Schwarzenberg funkci přijal a SZ podpořil i v kampani do Evropského parlamentu v roce 2009, kdy už ale domlouval vznik nové strany s Kalouskem.

Topka vznikla v témže roce, Schwarzenberg tím, že se postavil do jejího čela, podrazil v těžkých chvílích zelené, především Bursíka, který jej vždy bránil a kvůli tomu, že byl Schwarzenberg ministrem, čelil neustálé kritice nejen zvenčí, ale hlavně z vlastních řad. Schwarzenberg jakýmsi posvěcením a legalizací topky zároveň potopil tradiční stranu KDU-ČSL, která se kvůli vzniku TOP09 nedostala následně do Poslanecké sněmovny. Byť měl ke Schwarzenbergovi blízko někdejší prezident Václav Havel, topce svoji podporu nedal – strana mu od začátku blízká nebyla.

Schwarzenberg, který ani při oficiálních vyádřeních neváhá používat vulgární výrazy, kterými si vytváří image rádoby žoviálního, je už druhé volební období ministrem zahraničí, ministerstvo v současné době ale funguje jen z podstaty, ČR takřka rezignovala na ochranu lidských práv ve světě, Schwarzenberg se nejenže nedokáže postavit prezidentu Václavu Klausovi, který neustále kritizuje Evropskou unii, ale často se jej i v lecčems zastane – pamětníci vzpomínají, že v roce 2008 dokonce uvažoval o tom, že by dal Klausovi svůj hlas, což ale ve veřejné volbě nakonec neudělal. Schwarzenberg i lavíruje – zatímco například nejprve zlehčoval výroky Klausova poradce Petra Hájka o tom, že Bin Ládin je údajně jen mediální fikcí, teprve za pár dnů, když Hájkovy výroky způsobily ostudu ČR v zahraničí, se proti nim ministr zahraničí ohradil…

Při aféře Věcí veřejných se Schwarzenberg nechal slyšet, že „zatímco Vít Bárta dává peníze ze své šrajtofle“, jiní to prý dělají prostřednictvím dobře placených postů ze státního… Opomněl ale říci, že tristní je i jeho personální politika při získávání lukrativních postů na ministerstvu - snad nejkřiklavějším příkladem budiž to, že se velvyslancem v USA stal bývalý ministr zemědělství a poslanec Petr Gandalovič (ODS), který byl podezřelý z údajného „velrybářství“ členské základny v Ústeckém kraji, kde kandidoval.

Problémem je i to, že TOP09 v čele se Schwarzenbergem, kterého volilo hodně umělců a lidí zajímajících se o kulturu, přivedla na ministerstvo kultury Jiřího Bessera, který ale jedná v neprospěch kultury: za rychlý příklad stačí uvést třeba snahu zrušit Státní operu Praha nebo oplétačky kolem jmenování ředitele Národní galerie. Málo se ví také o tom, že se Schwarzenberg při koaličním jednání takzvané K12 snažil dobrat dohody mezi stranami vskutku podivným kompromisem: tím, že v čele ministerstva školství zůstane véčkař Josef Dobeš, jehož poradcem je Klausův chráněnec Ladislav Bátora s xenofobními postoji, angažující se v nacionalistických aktivitách iniciativy D.O.S.T.

Vše zmíněné i mnohé další svědčí o tom, že člověk do politiky nemusí jít jen kvůli penězům, ale také a především kvůli moci. A že ani ten majetný v ní nemusí být svobodný. Může se totiž stát, že bude otrokem toho v politice za jakoukoli cenu zůstat a moc si udržet. To je případ Schwarzenberga, ve kterého mnozí vkládali naději, místo níž přišlo nebo postupně přichází obrovské zklamání.

ProPrvnizpravy.cz
Andrea Cerqueirová