„Není spravedlivého, není ani jednoho. Není, kdo by rozuměl, není, kdo by hledal Boha.“ To není znechucení voličů z současné vládní krize, ale  dopis Římanům (Ř 3,10-11), ve kterém apoštol Pavel z Tarsu půl století po ukřižování Nazaretského polemizuje s konzumem víry a tvrdí, že ospravedlnit se před Bohem se nelze jaksi bez vlastního přičinění. „Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.“ (Ř 3,13)

A tak jsme se dozvěděli, s kým píchá Kristýna Kočí, s kým nepíchá a proč. Investigaci to nechtělo, sdělila to přesně těmito slovy Kočí svému spolustraníkovi do diktafonu. Pochlubila se sama. Noviny to jen přepsaly. Na historii je zaděláno. No prostě chámec.

Chámec je vše z pěti druhů obilnin, co může nevábně kvasit nebo co je zkvašené. Na židovský svátek pesach je to zakázáno nejen konzumovat, ale i vlastnit a jakkoli používat v domácnosti. Celá domácnost a kuchyně zvlášť se tedy musí důkladně uklidit. Některé nádobí i plamenem.

Politický úklid, který nastal po prvních odhaleních záměrů Víta Bárty, ovšem nebyl nejen důkladný, ale ani poctivě očistný. Pokus o očištění odhalil mnohodalších špinavostí. A mnoho dalších ještě odhalí.   

„Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.“  Také z pozorování apoštola Pavla (Ř 4,3-5).  Někteří koně jsou tažní, jiní jsou chovní. V politice platí totéž. Nevábná představa.Dozvěděli jsme se, že (tažní) asistenti Věcí veřejných musí (chovným) poslancům odevzdávat desátek. Ne, co je Božího, dávat Bohu, ale co je asistenta, dávat poslanci. Ne desetinu, ale dvě třetiny.

Vrcholem ovšem byl únik videa z výslechu člověka, podezřelého z vraždy dívenky v Praze Troji. Pozoruhodné na tom je, že tentokrát nechutný policejní chámec nepřinesla Mladá fronta Dnes (že by její lesk upadal?), ale Novinky. A Nova. Státní donašeč patrně změnil  priority. Vítejte ve světě šmírování. Ve světě, v němž  největší komerční televize promuje do nočních zpráv „video z výslechu…“, video o ukájení se  podezřelého z vraždy dítěte, je možné vše. Je možné, že policajti, kteří tentokrát vyplenili důkazy, chtěli být novináři a novináři chtěli být kdysi v dětství policajty. Obě strany si tak plní své zvrhlé sny a ukazují kvas celého aparátu policie a státní obžaloby.

Jednu dobrou věc ale nové „odhalení“ přineslo. V plném světle ukázalo, kdože nás to reprezentuje v orgánech činných v trestním řízení a kdo nás reprezentuje i v politice. Vydá to za tisíc celostránkových rozhovorů. Možná je dobré vědět, koho to volíme. Komu dávám moc nad naší svobodou. Je to spíš smutek. Vzájemné nahrávání zatím provozují politici jedné strany mezi sebou. Největší nepřítel číhá ve vlastních řadách. Je to tak všude? Možná není. A možná je, jen v jiných stranách prostě funguje větší stranická disciplína. Nebo jsou si v nich poslanci navzájem užitečnější...

Předsedkyně sněmovny vypsala termín na kandidátky do mediálních rad. Kdo se na místa radních přihlásí, záleží na stabilitě naší milé politické scény. Pokud se totiž obecně usoudí, že to nikam nevede, patrně se nepřihlásí zrovna elita, proč by to dělala.   Navíc v téhle podivné době asi těžko najít trvalé dohody stran o obsazení rad, protože ať chceme či ne, stejně se strany musí mezi sebou dohodnout, kdo ano a kdo ne. Divoké hlasování se v tomto případě nekonalo ještě nikdy.

Na rozdíl od pábitelů „inventury demokracie“ si nemyslím, že by v radách měli být takzvaní „nezávislí“ (na čem nezávislí?), ale že by měl každý hezky přiznat barvu, za koho tam je. Kdo ho podporuje a která strana je za koho odpovědna.

Představa, že by se v této podivné a nejisté době do mediálních rad  přihlásil někdo, kdo médiím rozumí, je nejspíše iluzorní. Nechat se vláčet bulvárem (což jsou kromě jedné výjimky fakticky všechny deníky) nemají odborníci zapotřebí… a stát se součástí politické hry asi taky ne.

Ale jsou Velikonoce a s nimi křesťanská víra ve vzkříšení. To je ostatně právě v neděli, v den, kdy vychází tento sloupek. Ale dá se vzkřísit  všechno…?

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková