Mirek Topolánek se po složení funkce volebního manažera a po opuštění místa na jihomoravské kandidátce po dalším týdnu rozhodl složit také funkci šéfa ODS. Do jaké míry se jedná o dobrovolné rozhodnutí, o tom lze přemýšlet s různou mírou pochybností.
2. dubna 2010 - 08:57
Jak chce ODS přesvědčit voliče, že je připravena k radikálním reformám, když sama není schopna se rázně vypořádat s tím, co ji dlouhodobě životně poškozuje? Odchod Mirka Topolánka je sám o sobě dobrým znamením. Odchází však sám. Ostatní dinosauři zůstávají na svých místech. Zavile.
Je načase, aby se česká politická scéna začala pomalu očišťovat. Odchod Mirka Topolánka je však pouze prvním krokem. Teď by měly následovat kroky další. To znamená odchod těch, kteří jsou jakkoli spojeni se skandály lemujícími naši politickou scénu. Čekám tedy, kdy ohlásí odchod další z dinosaurů. Například Ivan Langer.
Jedině tak bude možné uvěřit tomu, že se pravicová část naší politické scény pustila do vážně míněného velkého úklidu, nikoli do patetických gest. Gest, která mají zamaskovat fakt, že jde hlavně o to, aby se vlk nasytil a koza zůstala celá. Tedy aby voliči uvěřili ve změnu, ale nikdo z těch, kteří si dnes jedou své složité hry, vlastně nemusel odejít. Aby česká veřejnost přijala rázný nástup pana Čistého bez dalších otázek.
Otázky jsou ale důležité. Proto je dobré se ptát - cítí-li ODS, že vstává z popela nová a silnější, proč dává najevo takovou nejistotu tím, že záhy po restartu nabádá voliče: zvolíte-li malé strany, váš hlas propadne, není čas na experimenty. Jsou toto slova sebevědomého soupeře, kterého by Věci veřejné měly začít brát vážně?
Pro Prvnizpravy.cz
Radek John