Radě České televize oficiálně chybí jeden člen, což jí nijak nekomplikuje život a žije s tím docela  dobře. Baumrukova Rada je vzácně klidná a pracovitá rada. Někdy znamená  méně více. Zvláště, sešlo-li se dost lidí zleva i zprava bez zjevného zájmu škodit.

Radě Českého rozhlasu, která se škodit rozhodla už v roce 2006, chybí dlouhodobě zatím jeden člen po Štěpánu Kotrbovi, který práskl dveřmi v roce 2007 ve chvíli, kdy s jeho osudem měly tendenci kšeftovat ČSSD a ODS, neb byl málo poslušný a upozornil na porušování zákona svými kolegy.

Většina z těch, kteří porušovali zákon, v Radě dodnes zůstávají. Parlament  nebyl schopen rozhodnout, i když stížnosti na porušení zákona dostal. Koncem února končí mandát třem členům této Rady. Osm bez tří je pět. Což znamená, že rozhlasová Rada bude prakticky nefunkční, neb by její rozhodování muselo být jednotné na to, aby mohla  přijmout jakékoliv usnesení. To musí podle zákona přijímat většina všech členů. Tedy i těch, kteří nejsou dovoleni nebo jsou nepřítomni. A radních má být devět. Vzhledem k tomu, co  členové Rady Českého rozhlasu napáchali během tohoto volebního období, chce se říci, že dá-li Bůh, bude Rada až do voleb  naštěstí nefunkční.

V zrcadle rozhlasových událostí nedávné minulosti, kdy se Rada ČRo ukázala jako hysterický orgán, složený z podivných figurek, o nichž se dalo říct cokoliv, jen ne to, že je to sbor noblesních odborníků, by bylo možná docela dobré nechat rozhlas chvíli oddechnout.

Ředitel Richard Medek, pro nějž beze zbytku platí heslo ,,když chceš víc, než můžeš" známé z reklamy na energetický nápoj Erektus,  a o němž se v kuloárech sněmovny již zcela otevřeně hovoří, že byl největší chybou této Rady i těch, kdo jej tam protežovali, stejně už podporu části Rady ztratil. Jeho personální strategii,dostatečnou jako teorie pro vítězství v tendru, radní zablokovali. Teď se stal loutkou. Panáček panáčkovat na provázcích může, ale ředitel, který instituci nemůže řídit, by měl odejít. Sám. Dříve než odejit bude.

Volby do poslanecké sněmovny, které se již vlamují do mediálních dveří, znamenají, že jen stěží  by byl  někdo ochoten se nyní dovolbou  mediálních  rad zabývat. Sněmovna je prakticky totálně paralyzovaná. Neschválila zákony, z nichž mnoho má významné dopady do ekonomiky státu. Zvolení členů Rad vyžaduje výrazný kompromis mezi politickými stranami, a ten není možný za situace, kdy politické strany nejsou schopny už jakkoliv kooperovat.  Existence nebo neexistence mediálních rad je v tuto chvíli nepodstatná.  

Rada Českému rozhlasu chybět nebude. Nikomu chybět nebude.Stejně jako nechyběl rozhlasu jeho generální ředitel, když "se léčil" tři měsíce hned po svém zvolení.

Mezi jmény těch, kdo do rad kandidují stále a jmény, která se objevují nově či touží po zvolení, bude zajímavé sledovat osud Jiřího Floriana, zastupujícího v Radě rigidní moravské katolíky - bude záležet na tom, zda si sežene i jinou podporu, než lidovců a taky možná tak trochu na novém primasu českém, Dominiku Dukovi. ODS ústy svého ukřičeného herolda Petra Štěpánka vytroubila, že Florian je úlisný had na sedm písmen  a podporu občanských demokratů mít nebude. Ostatní taktně mlčí a počítají na prstech křesťanské hlasy. Říká se leccos. Parlamentní ateismus je napříš spektrem.  Uvidíme také, jestli poslanci zvolí jediného člověka mezi kandidujícími, který rozhlasu i médiím opravdu rozumí, totiž Helenu Havlíkovou. To bude zkouška, zda bude sněmovna opravdu schopna do Rady zvolit nezávislého odborníka nebo zda potřebuje smilného otrůčka, jako je většina členů tohoto dozorčího orgánu. O Pavlu Hazukovi se zmiňovat nemusím, ten si svou ztrátou páteře své znovuzvolení nepochybně předplatil. Škoda, že sněmovna nedělá veřejné slyšení kandidátů, jako tomu bylo u dovolby do Rady ČT. Mohli bychom se Hazuky zeptat, jaké to je být Jidášem.

Na odborně publicistickém poli se rozhořel boj o pražskou žurnalistiku a mediální studia. Repekt zveřejnil "investigativní" dvoustranu, sestávající z názorů spolupracovníků Respektu a jakési dívky, která pobyla na pražské žurnalistice zhruba dva měsíce a pak odešla na soukromou školu do Británie.

Čestně přiznávám, že FSV UK je má alma mater  a tudíž v tomto případě bych měla mít konflikt zájmů. Nemám. Je to spíše akademická škola mediálních studií a jak chodit od dveří ke dveřím a ptát se s mikrofonem v ruce  lidu na názory prostě není její hlavní náplní. I nové redaktory Respektu může vzdělat.. Praxe Respektu je ovšem jiná.

Ostatně se domnívám, že na plození anket nepotřebuje člověk vysokou školu a že by potažmo ani žurnalistické řemeslo nemusela škola vyučovat.  Toho jsem si užila kdysi jako začínající novinářka a nemám dojem, že by to mělo být předmětem univerzitní výuky. Řemeslo se učí praxí a od starších kolegů. Škola by měla dát té praxi teoretický fundament, rámec. Znalostní převis.  Možná se slečna chtěla jen pochlubit, že její rodiče mají na to, aby jí platili soukromou školu . Chápu, že v Respektu mají s FSV UK a jejími vrcholnými pedagogy problém, neb jedna z mediálně napadených je zároveň předsedkyní etické komise Syndikátu novinářů. Jde podle mého názoru o skrytý motiv, neb zcela nedávno byl Respekt veřejně osočen z tendenční žurnalistiky své jiné autorky v případu mediálního lobbingu proti budoucímu generálnímu řediteli ČTK Radimu Hrehovi. „Má je pomsta  i odplata. Přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno“  pravil Pán zástupů – alespoň podle knihy Deuteronomium (Dt 32,35) . Článek Respektu se na fakultu zřítil. Zvláštní je, že na obranu Jiráka a Osvaldové se ze zástupů jejich studentů a absolventů neozval skoro nikdo.  Jako kdyby na fakultě chyběl předmět krizová komunikace.  „Kdepak jsou jejich bohové, skála, k níž se přivinuli?   Ti, kteří jídali tuk jejich obětí, popíjeli víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám skrýší!" (Dt 32,37-38) Neozval se nikdo. V takovém mediálním světě žijeme.

Publicisticky ochuzeni budeme ovšem, zdá se, o mediální výstupy z ústavu, který zkoumá totalitu. Když už politici neměli sílu tento totalitní výzkumák zrušit pro nadbytečnost a ušetřit státu ostudu i peníze, měli členové Rady sílu zvolit jiného ředitele.

Nový šéf Pernes je historik, nikoliv propagandista. Je spíše z akademického světa a tak se snad vrátí k bádání a nebude již krmit periodický tisk výpisky ze seznamů agentů StB s bulvárními pikantnostmi o známých osobnostech. Noviny si budou muset najít nové téma a z ÚSTR se snad stane to, co má - totiž odborné pracoviště pro výzkum moderní historie. Je snad podobný rozruch jako kolem Žáčkova ústavu i okolo Ústavu moderních dějin Akademie věd?

Agenturu Mediafax koupila televize Nova a začal poplach na statku. Některé šéfové dostaly strach daný  vlastní nemohoucností  a zbytečností. Bojí se o vlastní židli. A tak se pokouší zbavit svých daleko kvalitnějších podřízených. Metodami, za něž by se nemuseli stydět teroristé.  Všechny dobrá pravidla mobbingu vyšla na světlo boží a zaměstnavatelský teror vypukl. Když je vaším šéfem žena, má mobbing  příchuť sado-maso her… Jen kdyby nešlo o to, kdo déle vydrží.
S
naha vyštípat kvalitnějšího kolegu svědčí v prvé řadě o naprosté nekompetentnosti oněch  šéfek. Svou kůži tím nezachrání a až po personálním auditu budou hledat místo, každý si rozmyslí nabrat si to firmy někoho takového. Vytvářet mobbing novinářů v době digitálních diktafonů je činnost, svědčící nejen o nízké firemní i kolegiální kultuře, ale zejména o nízké inteligenci.  Zvukový záznam šikany v redakci bude nejspíš zanedlouho perlou portálu YouTube.

Zdá se, že těch, co chtějí víc, než mohou, je docela dost...

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková