Pomíjím, že osobně považuji stávku za nezákonnou a benefity za nemravné. Pomíjím, že vláda, která problém způsobila, ho ještě eskalovala tím, že před volbami ustoupila odborům a vyhlásila stav legislativní nouze. Jako by se zachování stavovských privilegií rovnalo nápravě živelní pohromy.
Ale co pominout nemohu, jsou důsledky kapitulace. Má stát ustoupit odborářům, kteří nechtějí, aby zaměstnavatelé řádně danili jejich benefity? Co pak řekne všem, kteří si v době krize musí utáhnout opasky? Všem, kteří platí daně, aby si šéfové ztrátových státních drah mohli vyplácet milionové bonusy? ODS odmítá ustoupit vydírání. Odmítáme, aby si privilegovaní vyvzdorovávali výhody na úkor ostatních. Odmítáme se s Paroubkem prostávkovat ke státnímu bankrotu. Kvůli tomu jsme před volbami terčem odborářské a socialistické demagogie. Budiž, to je riziko každé nepopulistické strany a já ho klidně ponesu.
Ponesu ho, protože jaká je alternativa? Ustoupit jedné mocné a politicky zaštítěné skupině znamená otevřít dveře dalším neoprávněným a nespravedlivým požadavkům. Znamená to přiblížit se zemi, kde je opravdu normální stávkovat kdykoli a za cokoli: Řecku. Ano, tam stávky hodně bolí. Ale právě proto, že se jim pořád ustupuje. To je země, kde už se prostávkovali ke státnímu bankrotu. Takové riziko nést odmítám. Odmítám obětovat budoucnost volebnímu boji. Protože pak by to bolelo mnohem víc.
Mirek Topolánek
zveřejněno na www.topolanek.cz