První pocit ze slyšení byl vizuální – všichni měli poznámky, nikdo neměl notebook. Pocit druhý – všichni mluvili kultivovanou angličtinou a zjevně měli vypnuté mobily. Včetně šéfů policie a Scotland Yardu.

O rozruch se postaral jeden z návštěvníků, když hodil během projednávání Rupertu Murdochovi do obličeje dort. Murdochova  manželka Wendi vrazila útočníkovi facku.  Jak se dotyčný dostal to místnosti, kde slyšení probíhalo, s krémovým dortem, to suď Bůh. Nesl si ho v ruce? A pustili ho? V tašce hromadu šlehačky ve tvaru kruhu nesl těžko, že… Byl součástí týmu Murdochových?  Že by taková náhoda? Ať  už tygřice Wendi zasáhla zcela bezprostředně nebo to byla součást hry, rozhodně to bylo mediálně dobré řešení. Byli ve všech novinách.

Murdoch sice odlétal svým letadlem zpět do Spojených států s vítězným výrazem, ale moc vítězné to asi nakonec nebude. Ve Spojených státech si už na něj FBI brousí zuby, protože odposlouchával  i pozůstalé po obětech 9/11.

V Británii už přišel o možnost převzetí BSkyB a je možné, že bude muset rozprodat velkou část svého impéria. Bezzubé tiskové zákony se mění na zubaté a  ani Britové se nestačí divit. Nevím, co by se stalo, kdyby náš parlament zakázal tiskovým společnostem vlastnit více, než 20 procent trhu…

Impérium se hroutí a Británie v duchu odprošuje BBC, kterou neoliberalismus středopravicových vlád chtěl pokořit a prospět tím Murdochovi. Nyní Murdochovy britské noviny navíc přišly o exkluzivní přístup k britským atletům během předolympijské přípravy a olympijských her v Londýně, které se tam budou konat příští rok.  Team 2012, který shání podporu pro britské olympioniky, podepsal totiž smlouvu s News International. Sliboval si od toho větší podporu pro financování atletů.  Komerci. Inu, smůla, všichni se od News odvracejí a Murdoch už nemůže dostát ani podmínkám smlouvy.

Ani rodná Austrálie Murdocha už moc nemiluje. Kvůli němu se tam totiž chystá velmi tvrdý zákon na ochranu soukromí.  Murdoch navíc v Austrálii  vlastní 70 procent printů a nikdo si není jist tím, jestli  se i u nich se náhodou telefony nenapichovaly v hojném počtu. Celý Commonwealth bude teď absolvovat velké policejně zpravodajské manévry. Na jejich konci už bulvár buď nebude, nebo bude úplně jiný.  Vondráčková zajásá a Michal podá další sérii žalob.

Ale i u nás je mediální veselo. S blížící se volbou generálního ředitele ČT se začínají ozývat i lidé, do nichž by to člověk neřekl. V týdeníku, příhodně nazvaném Týden,  si svou žlučovitou zapšklost a někdy i nenávist vylil Ivo Mathé. Ten poslední člověk, od něhož bych očekávala takovou snůšku lidské nízkosti.  Nic tak ukřivděného a zlobného jsem za posledních dvacet let nečetla.

Ráda bych Mathému sdělila, že v době, kdy byl ředitelem televize on, měl logicky menší plat, protože v té době jsme jej menší měli všichni. Říká se tomu pokrok nebo také inflace. Také chápu, že se přidává ke křiku „angažovaných“ paběrků národa o tom, že českotelevizní manažeři by měli brát, pokud možno, malé platy. Jasně, televizních odborníků není moc a ve chvíli, kdy Česká televize nenabídne odborníkům srovnatelné platy, je to problém.  Protože tím pádem ty odborníky nenajde  a přeplatí je komerční televize. Na tuto hloupou taktiku teď doplácí stát, který tak dlouho pracoval s nekvalitními manažery, až prohrál co mohl. Kapitánům průmyslu šlo vždy o to,aby státní úředníci byli co nejhloupější a co nejlevnější. Takoví se nejlépe kupují a prodávají. I v televizi jde o totéž, že?  Kdybych chtěla být zlá, což nejsem, protože si pana Mathého stále ještě za práci odvedenou vážím, něžně bych možná vzpomněla   budovy Rohlíku, kterou nechal postavit.  Kavky stárnou, jako všechny budovy a budovy, určené pro technologie, stárnou zvlášť rychle. Což veřejnost možná neví a možná to ani vědět nechce, protože představa, že Česká televize nerozhazuje, je pro ni neúnosná. Na roční údržby dává televize až několik desítek milionů.  A čestné místo mezi těmito položkami činí Rohlík. Po patnácti letech se projevil špatný propočet statiky a špatné vyhodnocení podloží. Podepsán Mathé. Celá ta legrace bude možná stát nyní na opravách sto  milionů. Kolik stál původní Rohlík, to nevím, ale pravda je taková, že celý dům se láme v několika úhlech, spodní patra jsou na kousky a celé to drží jen na pilotech a samotné konstrukci.  Srdečně gratuluji k  tomuto manažersko-stavebnímu počinu a předpokládám, že i Rohlík patřil k červenému koberci, který byl prý před nástupce Mathého rozrolován.  Nenávistná zatrpklost není vizitkou televize, ale bývalého ředitele.

A na závěr alespoň jednou to, co mne potěšilo. Reklama. Ne ta sebechvalná tiráda Novy, za kterou dostala upozornění na porušení zákona, ale Kecky. Hynku! Viléme! Jarmilo!

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková