Irena Ryšánková: Mediální neobraz armády a kdo si to dovolil hlasovat jinak?

Armádě se v poslední době nedaří nic. Na povrch vyplouvají věci, které v člověku zrovna nevzbuzují vlasteneckou hrdost a pýchu na politický systém, nazývaný demokracií.

15. listopadu 2009 - 07:00

Média přinášejí každý den nějakou roztomilou novinu.  Příslušníci Armády České republiky jsou totiž podle mediáolního obrazu ti, kteří

a)    nosí na přilbách  znaky nacistických divizí  ale národ se o tom dozví ve chvíli, kdy jejich hrdí nositelé dostanou vyznamenání, protože  to "prásknou" ostatní, nevyznamenaní
b)    utečou z boje a nechají své britské kolegy v rejži, protože na  válku nemají smlouvu
c)    když už musí do války, začnou protestovat, protože něco takového nečekali  
d)    nemají ani středoškolské vzdělání a tak falšují maturitní vysvědčení,
e)    jsou-li to zaměstnanci ministerstva obrany, sjíždí dětské porno,
f)    jsou-li na misích, fetují
g)    vrátí-li se z misí,  kšeftují z drogami, s granáty či ručními zbraněmi
h)    mlátí svoje manželky i lidi po hospodách  
i)    mají-li na starosti zásobování vojsk, zásobují  především vlastní peněženky provizemi za předražené nákupy či si kupují zahradní sekačky z prostředků ministerstva k sobě na chalupy
j)    nakupují stovku předražených obrněnců, desítky nepotřebných letadel a nebo nefunkční padáky a nespolehlivé pistole nebo alespoň pouzdra na ně.
k)    rozdávají a prodávají zbraně tam, kde je vysoká pravděpodobnost, že se dostanou do rukou místním politickým hazardérům nebo extremistům – například v Afghánistánu, kam Armáda dodala bitevní vrtulníky zadarmo, případně do Gruzie, kam dodala velkorážné houfnice, ze kterých Saakašviliho jednotky ostřelovaly Cchinvali.  

Profesionální voják, který  je zděšen tím, že musí do války, je něco jako novinář, který je zděšen, že musí psát a mluvit s lidmi. Jako mediální obraz je stav české armády ovšem poněkud otřesný. Otřeseni ovšem nejsou důstojníci genštábu ani ministr.

Zdá se, že selhaly základní mechanismy schopnosti oddělit příslovečné zrno od plev. Zdá se, že naše  armáda produkuje jen pologramotná neoholená testosteronová paka s dobrou muškou, případně vraždící monstra, která si vzala za vzor důstojníky SS.

Zvláštní na tom je, že všechny ty průšvihy se vynořují v posledních týdnech a mediokratický svět přináší obraz věru nehezký. Ministryně Parkanová alespoň zpívala o své lásce k radaru americkému a smáli se mu. Ministr Marin Barták prohlásil, že do konce roku armádu očistí a nikdo se mu nesměje. Třeba budeme v Mladé frontě Dnes, té vlajkové lodi armádního tlampačeJana Gazdíka číst, jak je to všechno od 1. ledna skvělé. Mediální obraz bude zachráněn hned po Silvestru jako kocovina...

Mladá fronta Dnes, která přinášela celý minulý týden prakticky exkluzivně vynášené "zpravodajství" z útrob naší chrabré armády, mívá i své slabší stránky. Jedním takovým nepříliš světlým momentem byla tisková konference vlády, kde se novinář  Kopecký zeptal premiéra Fischera, zda je jej vláda kvůli eurokomisaři již dostatečně  „vyškolila“. Premiér odpověděl razantně (odpověděla bych ještě mnohem razantněji). Již sama formulace dotazu však byla takového druhu, že poněkud naváděla k pochybnostem o inteligenci, nezávislosti a nepředpojatosti redaktora "nejrespektovanějšího deníku". Že by někomu v útrobách některé z politických  stran tak strašně vadila stoupající popularita úřednického premiéra, aby navedl Kopeckého k otázce, která padla? Možná by o tom malované stropy stranických sekretariátů mohly vyprávět.

Kulturní výbor i mediální komise Parlamentu projednávaly zprávy všech médií veřejné služby. Kulturním výborem prošla i práva ČTK za rok 2008, která ale nebyla schválena gesčním orgánem - stálou komisí pro sdělovací prostředky. Tak se to už stává… když se chce odvolávat Rada v souladu s gumovým zákonem. Nicméně přítomné poslance i novináře poněkud zaskočila reakce komunisty Miroslava Grebeníčka, kterého nepřijetí zprávy o činnosti a hospodaření ČTK komisí rozlítilo natolik, že žádal okamžité vyšetření toho, co kdo proti činnosti ČTK má a proč to neřekl Radě, kdo jak hlasoval a jak to, že zpráva neprošla. Pamětníkům naskočila husí kůže. Fakt, že celá věc rozlítila zrovna bývalého předsedu KSČM, který často  hlasoval na výboru s poslancem ODS Plevou, ovšem zakládá nyní na otázky, proč. Nabízí se několik variantních hypotetických odpovědí:
 
a)    několik členů Rady ČTK je z Moravy a Moraváci pěstující vinnou révu při sobě drží, bez ohledu na svá stranická trička, nejen ve sklépku.
b)    s Grebeníčkem si pošpitala Miroslava Moučková, komunistická zástupkyně v Radě ČTK, na niž se provalilo, že svým soudruhům o svém hlasování lhala - hlasovala totiž jinak, než všem tvrdila. Moučkové hrozí, že zůstane bez obživy, když Radu Parlament odvolá.
c)    Grebeníček si chce vyvzdorovat upadající respekt ve straně a tak "kveruluje". Poslušnost logice i právu za něco v zákulisí vymění.
d)    intervenci spolehlivého soudruha požádal někdo, mající zájem na privatizaci ČTK do rukou jejího "starého" managementu a nástup Hrehy likviduje jejich rozhodovací postavení při tomto krajně výnosném a deset let připravovaném kšeftu.

Na otázku neexistuje prozatím jednoznačná odpověď, ale víc variant  už asi také ne. Tipněte si.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková