Tohoto trestného činu (který jeden soudce už před přelíčením předem označil za rasovou diskriminaci) se Hedegaard dopustil tím, že upozornil na již delší dobu zaznamenávané ač nezveřejňované pohlavní zneužívání dívek v některých muslimských rodinách a takzvané „vraždy ze cti“ čili zabíjení mladých muslimek za neposlušnost nebo neislámské chování. Nenásledovalo žádné vyšetřování těchto trestných činů, které by Hedegaardovo nařčení potvrdilo a tyto činy trestalo, nebo ho naopak usvědčilo z nepravdy a tudíž pomluvy. Hedegaard objasnil, že jeho výrok se nevztahuje na muslimy jako skupinu, nýbrž na konkrétní příklady. To ostatně potvrdil místopředseda IFPS Ahmed Mohamud, který se jako muslim jeho výrokem uražen necítí. A vyslovil naopak obavu, že „prokuratura chce potlačit debatu o islámu a muslimské kultuře, s tichým souhlasem vládnoucích stran.“  

Hedegaarda citoval a hájil poslanec Jasper Langballe, který byl za to 3. prosince odsouzen k pokutě 5.000 dánských korun nebo deseti dnů vězení. Nechal se k tomu schválně zbavit poslanecké imunity a chystal se předložit důkazy dokumentovaných případů, kterými by se mohl hájit a statistiky, podle nichž v Dánsku dochází k takové vraždě nejméně jednou ročně, v Turecku téměř denně.

To než se u soudu dověděl, že podle tohoto zákona je trestným činem samotná urážka,  bez ohledu na to, zda je postavená na výmyslech nebo potvrzených faktech. A že tudíž soud důkazy jako obhajobu nepřipouští, neboť jsou nerelevantní. Relevantní je jen to, že se těmito výroky někdo cítí uražen. Langballe proto zahájil svoji obhajobu slovy:

„Hned na začátek bych chtěl říct něco, co nám umožní jít brzy domů. Přiznávám se, jsem vinen. Těšil jsem se na příležitost objasnit fakta svých výroků – děsivé vraždy ze cti. Mezitím jsme se dověděl, že podle současného použití tohoto paragrafu je obžalovaným upřeno právo na obhajobu. S tímto paragrafem v trestním zákoníku musím tedy být pokládán za předem odsouzeného. Nehodlám se na tomto cirkuse podílet a proto se přiznávám. Tím se také zajistí soulad mezi rozsudkem, který za chvíli obdržím a tímto nepatřičným paragrafem trestního zákoníku, podle něhož jsem odsouzen.“

Larsu Hedegaardovi hrozily až dva roky vězení. Po týdnu soudcovského mudrování jej soud obžaloby šalamounsky zprostil výnosem, že výrok nebyl přednesen veřejně a s úmyslem veřejné distribuce. Faktem však zůstává, že paragraf platí dál a kdo se takového činu dopustí veřejně, je zločincem    

Podle podobného paragrafu, nedovolujícího faktuální obhajobu, jsou souzeni Geert Wilders v Holandsku a Elisabeth Sabaditsch-Wolffová v Rakousku. Tento paragraf tedy zřejmě už platí v celé EU. A mě najednou napadá toto: Jestliže je trestné psát o vraždách ze cti, pak musí být určitě trestné i psát o tom, že někdo je souzen za to, že psal o vraždách ze cti. I to určitě někoho urazí.     

Takže v tomto případě je už relevantní otázkou jen to, zda tento můj trestný čin spadá pod Prahu 4, kde byl spáchán napsáním, nebo Prahu 5, kde byl spáchán vydáním.

Benjamin Kuras
Vyšlo v MFDnes