To by totiž člověk nevěřil, jaké zážitky jej čekají na zasedání Rady Českého rozhlasu, která měla zvolit nového generálního ředitele, což také nakonec udělala.

Zasedání to bylo obecně pozoruhodné, protože po dlouhé době jest Rada kompletní a tak je zajímavé sledovat rozložení sil. Zdá se, že „stará parta“, která si Radu léta okupovala pro sebe a své zájmy, dost těžko snáší invazi nově zvolených, kteří  občas protestují proti zvyklostem, které tam panovaly v režii aktivistů ODS za konstelace Jaklová-Zelenka-Ratiborský.  A tak se nově příchozí zpěčovali proti přestávce navrhované Danou Jaklovou  a dokonce respektovali výtky na porušení zákona jednacím řádem, sdělené komunistickým bývalým předsedou kontrolního výboru Koníčkem..

Zdá se, že poslední půlrok svého mandátu nebude mít Jaklová jednoduchý a možná přestane být i předsedkyní. S čím kdo zachází, s tím taky schází. Dva hlasy pro Hanu Hikelovou není pozice, která by ji opravňovala k řízení Rady. Bůh jí pomoz.

S pozoruhodným příspěvkem ovšem přispěchal nový radní Petr Šafařík, ostatně velmi agilní, který prý již ve straně Zelených drtil všechny lpěním na procedurách. Drtí i Radu, což někteří její členové nesou zvlášť těžce. Takový radní „Sinha“-Ratiborský už ani neměl moc sil se s tím tajit.  Antonín  Zelenka udělal tu osudovou chybu, že  o pauze zasedání tak zvaného „předsednictva“ sdělil Šafaříkovi, že když mluví, má z toho tři orgasmy. A o svých orgasmech Zelenka nehovořil. Jak přišel na kouzelné číslo tři, nebyl-li voyeurem či tím druhým do páru?  Římskokatolický duchovní Milan Badal  tvrdil, že on jako kněz o orgasmu nic neví. Bohužel jsem se o něm nic nedozvěděli ani my ostatní, nebo´t se ukázalo, že radní jej nedokáží definovat. Inu, škoda….  

Odpoledne se od sexuálních tenzí oprostilo a prezentace kandidátů – Petera Duhana, Hany Hikelové a Petra Matoulka se již odehrály vcelku standardně.

Zajímavý byl snad jen jiný metr Rady na Petera Duhana a Hanu Hikelovou. Zatímco Duhanovi předsedkyně Rady Jaklová vyčetla, že se rozhlas vůbec zajímá o legislativu, která se jej týká, protože o to se přece starat vůbec nemá, na svou protežé Hikelovou, která natvrdo řekla, že hodlá měnit legislativu politickým lobováním, se jen milostně usmívala. Inu, egyptské slunce holt dělá divy.

Duhanova prezentace byla konkrétnější, s jasnými konturami a sympatické bylo, že, na rozdíl od Hikelové, dal slušně najevo, že se svou konkurentkou i nadále v rozhlase počítá, pokud ovšem ona přijme svou porážku a podřídí se projektu, kterému doteď oponovala. Hikelová na přímý dotaz, zda bude, pokud zvítězí, spolupracovat s Duhanem, odpovídala vyhýbavě  a tak, že bylo jasné, že  nebude.  Bohužel trošku ukázka typického ženského myšlení, včetně toho, že napětí z volby evidentně hůř snášela.

Kdo situaci ovšem snášel se ctí,  byl Petr Matoulek. Ve finále získal nula hlasů, ale přehled s jakým to bral, byl fascinující. Musím uznat, že  byl docela formát, i když o rozhlase nevěděl nic a bylo to zřejmé.  Že tam byl do počtu,  v kuloárech sám přiznal. Budiž mu to ke cti.

Nakonec vyhrál Duhan. Snad bude dobrý ředitel. Ostatně doteď rozhlas  půl druhého roku vedl, takže ví, oč běží a  nepředpokládám, že to první, co si koupí z řádného ředitelského platu,  bude bílý mercedes a  silikonová blondýna.

Že Duhan nebude dobrým šéfem, už ví posluchači Českého rozhlasu 2. Jedna z posluchaček napsala dokonce na diskusi, že Duhana prosila, aby odstoupil z nominace.  Zklamání konzervativních intelektuálů v důchodovém věku z inovované dvojky je veliké. Zdá se, že  kutání na skalce bude jejich oblíbenou činností, protože u čeho se lépe dvojka poslouchá, aby se pak mohla kritizovat, že s nedá poslouchat.

Byl to  příjemný den,  a jak napsal  na Facebook Národní koordinátor digitálního vysílání Zdeněk Duspiva – hltali jsme i ty přestávky.

Tak zase abychom nebyli jen doma…. Kousek drbů ze světa

Americký úřad generálního prokurátora obvinil 19. 8. 2011 open source aktivistu Aarona Swartze z toho, že stáhl 4,8 milionu  akademických článků, na něž se nevztahuje autorskoprávní ochrana, ze serveru JSTOR, kde jsou ovšem tyto soubory jednotlivě všeobecně přístupné. Jako odpověď aktivista Greg Maxwell vyvěsil na internet 34 GB velký soubor, který obsahuje 18592 historických vědeckých prací,  publikovaných  před rokem 1923, mezi univerzitními studenty zvané „nejnechutněji drahé kusy literatury tištěné na papíře, které si můžete koupit“.  V digitálním věku by tyto informace  měly (i podle zákona) být levné nebo dokonce zdarma. Aktivisté mají pravdu. Vydělávat horentní sumy na výtiscích historických knih je ještě nemravnější, než chudým studentům ekonomicky bránit ve vzdělání školným.  Pokrok nelze zastavit a čím dřív to pochopí vydavatelské monopoly, tím lépe pro obecnou vzdělanost nás všech.

Jordánský král Abdullah II ve čtvrtek vyzval k ochraně novinářů poté, co bylo  několik  novinářů zbito královskou policií píšících o demonstracích V Ammánu minulý týden. I když měli na sobě oranžovou vestu s označením  PRESS. Možná je to tím, že o policii nepsali dobře…

Stát Washington zrušil řidičský průkaz  (obdoba občanského průkazu u nás) bývalému novináři San Francisco Chronicle a Washington Post, který v New York Times Magazine zveřejnil autobiografický článek, ve kterém zveřejnil to, co 14 let držel v tajnosti před svými americkými zaměstnavateli: že žil v USA celou dobu nelegálně. Titulek článku Jose Antonio Virgase, který pracoval i v týmu,který získal Pulitzerovu cenu v roce 2008, hovoří za vše: „Můj život přistěhovalce bez dokladů“.

A můj oblíbený konec na téma „co mne potěšilo“? No, tak tentokrát snad ten rozhlas….

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková