Jak totiž sám autor v úvodu přiznává, knížka byla napsána ve spěchu a s vědomím ukrutné naléhavosti. "Jestliže v ní nenajdete tolik humoru, na jaký jste ode mně zvyklí, prosím o shovívavost," píše břitký komentátor českého, britského a vůbec evropského politického hemžení.

Ve skutečnosti je to ještě horší. Nejenže se člověk nad knihou (až na výjimky) moc nezasměje, ale navíc ho nejspíše bude nepříjemně mrazit na zádech - a to i tehdy, když o tématu něco ví a kniha pro něj není zase až tak objevná. Na druhou stranu z ní ale nečiší naprostá skepse a rezignace, ale spíše naděje, že jakkoli naší civilizaci už zase hrozí velké nebezpečí, konečná to ještě být nemusí. Autor sám totiž připomíná, že Evropa už toho zažila mnoho, ale vždy zatím - především díky Boží milosti - nakonec přežila.

"Jak zabít civilizaci" se čte rychle nejen proto, že je to knížka útlá (ale o to nejde - napsat smysluplné poselství stručně a výstižně je kumšt a Kuras zde kumštýřství prokazuje), nejen pro skvělý autorův styl psaní (svižný, jdoucí přímo k věci), ale i proto, že o tématu většina z nás už nějaké informace má. Dokonce i ten, kdo se jím nezabývá dlouhodobě, určitě mnohé věci pochytil z médií a při Kurasově vyprávění alespoň intuitivně tuší, o co jde a kam autor míří. Rozvíjí totiž téma, kterému bude brzy deset let a není snad člověk, který by se alespoň chvíli úvahami o budoucnosti naší civilizace tváří v tvář islámské hrozbě nezabýval.

Autor popisuje v celkem 31 kapitolkách úpadek západní společnosti a nástup radikálního a radikalizujícího se islámu. Přibližuje islámské pojmy jako džihád, dhimmi, šáríja, věnuje se zhoubě multikulturalismu, orwellizace, levicového liberalismu a sebemrskačství Západu a v krátkém historickém exkurzu připomíná, že ve chvílích, kdy byl islám tolerantní a oproštěný od vlivu ortodoxních učenců, byl i pro evropskou kulturu přínosem (jakýsi zlatý věk islámu).

V závěru pak naznačuje, že jakkoli je dnes situace vážná, objevují se i záblesky zdravého rozumu (vzestup nacionalisticky orientovaných pravicových stran, které na nebezpečí islamizace upozorňují) a vyjadřuje naději, že ona středověká tolerance a jakýsi sekulární islám by byl řešením i dnes, kdy už z Evropy stěží oněch 50 milionů muslimů vypudíme a musíme spíše přemýšlet o tom, jak to tu s nimi vydržet ("Snění o Evropě bez islámu je už utopie," říká Kuras).

Jakkoli jsem právě v tomto bodě přesvědčen, že podobný recept nefunguje (ve svém článku "Pojďme se vážně bavit o odsunu muslimů z Evropy" jsem obhajoval tezi, že má-li se Evropa zachovat, je třeba provést radikální odsun muslimů z Evropy po vzoru poválečného odsunu Němců z Československa) a že ono Kurasem pozitivně popisované idylické soužití kultur ve středověku je spíše legendou a dnes rozhodně realizovatelné není, jsem přesvědčen, že jde o dobrou knihu, která mnoha lidem může otevřít oči.

Ti, kdo se totiž primárně děsí vousáčů opásaných výbušninami, si možná uvědomí, že ještě větším nebezpečím je pro naši civilizaci levicová postdemokratická ideologie, která do Evropy tyto vousáče přivlekla, která je provokuje a která je ale vposledku vůči nim bezbranná. Tato pátá kolona a její myšlenková výbava, která ji pohání, je totiž mnohem nebezpečnější, než samotné hordy muslimů. Problém tedy hledejme v Evropské unii, v multikulturalismu a v tom, co Kuras vtipně nazývá "dhimmikracie".

Kniha také nezdůrazňuje primitivní klišé o barbarství islámské civilizace jako takové, které je nám mediálními stratégy současné války proti terorismu předkládáno a spíše se věnuje reálnému problému muslimů v Evropě (který je - na rozdíl od Al-Kajdy a dalších umělých výtvorů - jevem skutečným a problematickým). Za to určitě patří autorovi dík.

Přesto bych si dovolil učinit na závěr jednu přátelsky míněnou, leč nesouhlasnou připomínku. Když pominu Kurasovy zjednodušené dějiny Evropy vtěsnané na pár stránek (jako konzervativec totiž na rozdíl od autora nesdílím obdiv k osvícenské éře), polemizoval bych s některými tezemi šesté kapitoly.

V ní autor kritizuje antiamerikanismus a antisemitismus evropských intelektuálů. A v čem se onen projevuje? Ve víře, že za útoky z 11. září stáli sami Američané a Mossad (tajná izraelská služba).

Kuras píše: "Vzdělaní Evropané s vysokým IQ začali věřit dohadům, že 11. září provedli sami Američané s pomocí sionistického spiknutí."

Nevím, jak to bylo s tím Mossadem, ale že si 11. září zrežírovali sami Američané, považuji za více než pravděpodobné. Spolu se mnou pak i více než polovina obyvatel USA (a jsem si jist, že by podobně dopadly i průzkumy v Evropě). Na to nemusím být levicový intelektuál.

Pokud toto považuje Ben Kuras (se svým obdivem k osvícenské oblibě pochybovat a zpochybňovat zavedená dogmata či mýty) za známku intelektuálního úpadku, pak jen prokazuje vlastní neochotu kriticky přemýšlet o události, která současný střet civilizací spustila (a kterou on sám zahajuje svoji knihu). Je to zvláštní tím spíše, že Kuras je nepochybně jakýmsi průkopníkem a popularizátorem islámské otázky v Česku, o problémech s islámem píše už deset let a začal jako jeden z prvních, ne-li první. Člověk by proto přirozeně očekával, že deset let bádání v "oboru" se projeví i v poněkud kritičtějším postoji, než bezmyšlenkovitě přijímané tezi o muslimských únoscích letadel. Znepokojivých informací, které ukazují slabiny oficiální verze, se přece za ono desetiletí objevilo už tolik, že nemohou být jednoduše opomenuty a člověk by se s těmito argumenty měl utkat a zaujmout k nim stanovisko. Mlčet o nich a nebo je ještě navíc zesměšňovat nepůsobí dobře.

Bojí se snad autor přiznat si, že události mohly být jinak? Bojí se snad, že zpochybnění víry v 11. září zpochybní i jeho následné texty a knihy, které během poslední dekády vytvořil? Bojí se snad, že by pak už nemohl proti islámu psát stejně zaníceně?

Připustit si, že střet civilizací v Huntingtonově pojetí je jen teoretické dílo (stejně teoretické jako Fukuyamův "Konec dějin a poslední člověk"), kterému vdechl život až americký vojensko-průmyslový komplex a neokonzervativní mesianismus, že je to tedy jakýsi uměle vytvořený golem a 11. září je šémem, který ho probudil, může někomu činit potíže. Sám vím, co to znamená - jako spoluzakladatel a dlouholetý šéfredaktor serveru Eurabia.cz jsem tomu všemu také věřil a dlouho se proto myšlence na 11. září coby "inside job" bránil právě v obavě, že by tento obrat znamenal popření mé dosavadní práce.

Ale jde to i bez toho. Dokázal jsem se oprostit od naivní víry v Usámu bin Ládina jako strůjce veškerého zla a server Eurabia.cz už dnes upozorňuje jen na problémy soužití s muslimy v Evropě. To je přitom téma natolik velké, nosné a aktuální, že obstojí samo o sobě i ve chvíli, kdy celou válku proti terorismu hodíme přes palubu jako americký výmysl. I pak nám zbude dost problémů, na které poukazovat a o kterých psát.

A dělá to ostatně i Kuras ve své knize, kde se přece věnuje především problémům Evropy s islámem. I on si je dobře vědom toho, že pokud někde střet civilizací probíhá, probíhá právě v Evropě. Pak ale nevím, proč svoji knihu začíná líčením útoku na Dvojčata a v šesté kapitole se posmívá těm, kteří této pohádce odmítají uvěřit.

"S vážnou tváří debatují, zda přílišná imigrace, multikulturalismus, politická korektnost a globalismus nejsou dílem zlých globalizátorů usilujících o světovládu, nebo ďábelským talmudistickým spiknutím Židů jako věčných nepřátel civilizace," píše dále Kuras o evropských intelektuálech.

Do talmudistických spiknutí bych se nerad pouštěl, ale první část věty opět není nijak skandální, jak se ji autor snaží vylíčit. Ve skutečnosti člověk k tomu, aby ji přijal, potřebuje mnohem méně víry než k tomu, aby kývl na oficiální verzi o 11. září.

Copak si Kuras, který sám v této knize (i svých knihách předchozích) předkládá sto plus jeden příkladů nelogického a sebevraždeného počínání Západu (ovládaného levicovým establishmentem) nikdy nekladl otázku, jak je to možné? Jak je možné, že vláda za vládou (levicová i pravicová) se dopouští stále stejných chyb a činí přesně opačná rozhodnutí, než zdravý rozum velí? Že místo aby tahala za záchranou brzdu, přidává plyn, aby jen uspíšila střet se stále rychleji se blížící zdí? Je tomu proto, že jsou všichni politici hloupí? Není tomu spíše proto, že je vlastně skutečným cílem tuto civilizaci právě do takového stavu dovést? Že ve vládách západních zemí jsou figurky ovládané elitami tohoto světa na základě finančních mechanismů, která tak vtipně popsal v kapitole 27 (Jak fungují peníze)? A že ony elity, globalisté, skrze tyto figurky řídí naši civilizaci do chaosu, který potřebují, protože jen z chaosu a popela může povstat jejich vysněná světová vláda?

Vždyť sám dává k dobru kauzu labouristů, na které po letech prasklo, že jaksi pozapomněli informovat veřejnost o svém tajném (a realizovaném) plánu dramaticky navýšit imigraci, aby tak proměnili demografickou podobu Británie a do budoucna si zajistili voličskou většinu, která je bude už na věky držet u moci. Pokud existovala taková konspirace na úrovni Velké Británie, je tak těžké věřit tomu, že podobné plány rozvíjejí i ti, kteří se cítí být nad národy? A proč je Kurasovi tak zatěžko uvěřit ve spiknutí globálních elit, když celkem bez problémů přijímá tezi o spiknutí levicových intelektuálů, kteří si naplánovali a úspěšně provádějí "dlouhý pochod institucemi"? Není to podobné? Není to jen výsek z mnohem komplexnějšího plánu?

Zde vidím jedinou slabinu knížky. Kuras se projevuje jako jasnozřivý prorok, jeho knihy už dříve byly hlasem volajícího na poušti. Kdyby se ale nebál stejně tak kriticky a s nadhledem, jaký ve svých spisech prezentuje, podívat i na mýty opředené události 11. září, byl by to přesně takový posun, který bychom po deseti letech jeho psaní o tématu očekávali.

K tomu, abychom si uvědomili, že v Evropě tiká časovaná puma islámu, totiž vousáče s kalašnikovy ani muslimské hejsky s nožíky v kokpitu vůbec nepotřebujeme. Debatovat o problému islamizace bez nich by bylo navíc intelektuálně poctivější.

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš