Když vláda konzervativců tvrdí, že „odborům neustoupí“ může to znamenat pouze dvě věci: buď odbory brutálně chtějí něco, co je vládě kostí v krku. A to agresivním, surovým výpadem vůči naší, všem Čechům milé vládě, která dělá vše co může, aby pomohla českému státu, jejich občanům, a to zcela nezištně, na základě voleb. Neboť si je vědoma, že ji v demokratických volbách může vystřídat jiná (což je za ty dary obtížně představitelné).

Nebo je to naopak – odbory se brání, čili nemají kam ustupovat. Nevím, kdo si toho všiml, nicméně to nejsou odbory, které útočí na platy zaměstnanců, životní úroveň obyvatel, zdravotně postižených, zejména slabých či rodin s dětmi. I člověk, který odbory nemusí, mohl by toto uznat. A že to dělá tento kabinet. Stejně tak, že napadeným nezbývá nic jiného, než protestovat a stávkovat. Tentokrát je očividné, že do protestní stávky ženou odborářské předáky nejen vláda zhora, nýbrž lidé zdola. Z dosavadní znalosti odborových šéfů mohu směle konstatovat, že jim se obvykle do sociálního střetu s vládou nechce a snaží tomu vyhnout. Arogance vlády však dosáhla takové úrovně, že protitlak  zdola jim určuje současný tvrdší postoj.

Sémantika je mrška. V daném případě konzervativní vláda hovoří fascinujícím jazykem revolucionářů alá George Orwell. Zatímco odbory chtějí (neuvěřitelné!) konzervovat stávající poměry sociálního státu – nynější konzervativec bojuje seč může - pryč od nastolených svazujících pravidel. Zákoník práce, tento démonický svazek (apake satanas!), je třeba odstranit! Jenže, každá lidská činnost má svá pravidla, chcete-li regulaci. Ve sporu s konzervativci obvykle stačí jediný, klasický příklad, který odhaluje jejich myšlenkové meze, ba přímo pokrytectví: Pokud by lidé měli absolutní svobodu například v silniční dopravě, patrně by statistiky o obětech válek byly dávno překonány masakry na silnicích a dálnicích.

Zvláštní je také rétorika Petra Nečase (ODS), toho času lídra konzervativní vlády: „neustoupíme“, „přes to nejede vlak“, ale "klidně budeme jednat". Proboha o čem? Upřímnější byl ministr práce Jaromír Drábek (TOP 09), když tvrdí, že už nemá co s odbory projednávat, když si nechtějí vlastnoručně zakroutit krkem. Což jim de facto jako „kompromis“ v předchozích jednáních nabídl.

O jiném kompromisu dosud nikdo neslyšel – copak ministři nabídli menší snížení platů? Copak nabídli vyšší daně pro movité, kteří nad 140 tisíc měsíčně platí menší daně (degrese) než ostatní daňoví poplatníci? Jakou formu nabídli, aby se státní kasa naplnila více a nemuselo se tolik řezat na výdajích? Jestli se domnívají, že kompromisem je, že roli sociálního kata budou hrát místo vlády odbory tím, že by samy vybíraly profese u nichž by se popřel dosavadní princip a nebrala se v ohled odpracovaná léta a člověk by klidně po 20 letech práce mohl brát jako nováček? Jako černý humor to beru. Ale nikoli jako kompromis. Tomuto slovu vláda dává dosud sémanticky neznámý širší rozměr a význam. V jeho rámci by odborům odpustili snad jedině případnou výzvu dělat „subotniky„ ve prospěch všech zaměstnavatelů, tedy vlády, zdarma.

Ale abychom odpověděli na základní otázku: Jsou to opravdu odbory, které zaútočily a je to opravdu vláda, která se brání? Škoda, ale je to právě tato vláda, která se pustila zběsilým škrtáním do vlastních občanů a zaměstnanců. Samozřejmě se nyní vláda s propagandistickou lží pokouší odbory oslabit. Od počátku bylo zřejmé, že vůči protestujícím využije všechny prostředky na zastrašení a oslabení jejich odporu. A obrátit roli zlouna.


Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda