Novináři z Mladé fronty Dnes zveřejnili opět další fascinující kousek ze známého Studia VV, tentokrát se nám hlásili z pražského Klárova. Vzájemné nahrávání lidí z VV dostoupilo … skoro jsem napsala vrcholu, ale upřímně, nemyslím si to. Vyvrcholení teprve přijde.

Je zvláštní, že sice sem tam nějaká nahrávka prosákne, ale ty „starší“ politické strany mají zjevně stranickou disciplínu. Chápu, že jednání předsednictva Ústředního výboru KSČM asi nebude zrovna trhák – i když po  fantastickém materiálu soudruha Havlíčka, který touží znárodňovat a postavit všechny před lidový soud, by to také mohla být pecka, ale není. Komunisté (zaplaťpánbůh) mají alespoň nějakou disciplínu, čímžto jim děkuji, že žádné nahrávky do médií nedávají a dekonspirovaného agenta Havlíčka si zardousí sami.

ODS si své boje také bojuje obvykle bez skrytých mikrofonů – pokud existují,  naslouchátko je rozhodně jinde, než v redakci MfD. Sociální demokraté si své turbulence  odbývají po svém. Dlouho nic, a pak je převrat. Navíc stále ještě mají Jiřího Paroubka, jehož sexymozek je lepší, než tisíc nahrávek.  I jeho fialový web je mnohem zábavnější.

Kde to skončí, chtělo by se zvolat. Ale kde to skončí,  neví nikdo a myslím, že naše fantazie je na to rozhodně krátká. Jediné, co můžeme s určitostí tvrdit, je, že vše skončí na stránkách nějakých novin.

Před nějakou dobou jsem tu kritizovala inovovanou stanici ČRo Praha.  Posluchači jsou na změny citliví a – pravda – rozhlasový marketing  se zrovna moc nesnažil  posluchačům inovace vysvětlovat. Má tehdejší kritika ale upadla do vosího hnízda. Marketing ČRo se ohradil (prý mne nezajímá spousta věcí, která se jim povedla…), ale vydrželo mu to jen do zasedání Rady, na níž muž, pověřený vedením rozhlasu, prohlásil, že komunikace s posluchači se moc nepovedla. Jeden z mála, který má v rozhlase zdravý rozum. Změny posluchačům vadí pořád.

Někteří jsou velmi vytrvalí. Vytrvalí tak, že… už zůstává rozum stát.  Zejména Martina Kociánová je některým „skalním“ „náročným posluchačům“ solí v očích a to tak moc, že to hraničí se šikanou. Sledování na webkameře se stopkami v rukou, kdy hostovi skočila do řeči, je něco, o čem jsem netušila, že existuje. Vždycky jsem měla  posluchače Prahy za slušné a lehce konzervativní.  Do rozhlasu přicházejí dopisy na téma „Čím jsme si vysloužili vaši častou přítomnost v Praze“ , na něž Kociánová veleslušně odpovídá. V podstatě je to úplně jedno, protože  „nás posluchače“ jakékoliv vysvětlování nezajímá. Předpokládám, že nespokojenost se stanicí se dá vyjádřit i jinak, než šikanou jedné (dobré) moderátorky, která dělá svou práci, jak umí nejlépe. Navíc tahle partička  dokáže vzbudit dojem, že jsou to všichni posluchači stanice Praha (ti, které znám já, rozhodně  dopisy nepíší, i když zpočátku měli z novým konceptem taky problém). Jsem zvědavá, jak dlouho bude tohle Kociánovou bavit. Číst o sobě, že lžu, protože jsem se podrbala na nose (nežertuji…) nebo že se jim sexuálně podbízím, to není zrovna bůhví co.

Média se dnes bez interaktivity neobejdou. Vulgarita čtenářů na diskuzních fórech pod články mainstreamového tisku je už známá a redakce přemýšlejí, zda tento dialog s anonymy neomezit a nepodřídit diskuzi povinné registraci s lustrací osob a neučinit některé diskutéry za výroky odpovědné. I trestně. Stejně jako bylo zákony a etickými kodexy třeba vychovávat novináře, aby se naučili řemeslné slušnosti a uměli se pohybovat i v interaktivním a multimediálním prostoru, bude třeba vychovávat čtenáře, posluchače a diváky. Aby se naučili slušnosti a toleranci, pokoře před prací druhého. A když se jim jedno médium nelíbí, aby přeladili jinam. Platí to i pro diváky sportovních přenosů. Nejzřetelnější výrony verbálního násilí byly nyní po zápase ČR-Rusko. Snaha po vítězství „našich“ barev vedla k explozi sprostot. Proč? Jde o život? Ne. Jde o zábavu. Tak proč taková nenávist k soupeřům?

Poslední dny měsíce května bude ve Zlíně mezinárodní festival dětských filmů, k němu přináležící mezinárodní soutěž etické reklamy a mezinárodní konference o médiích. Tématy, nad nimiž budou dva dni spekulovat odborníci, je jednak budoucnost médií za deset či dvacet let, jednak mediální gramotnost a výchova k ní. Máme před sebou všichni dost práce…

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková