Libuše Frantová: Další rozbuška – Pecina
Rozbuškou, která může spustit další výbuch a vyvolat jen na chvíli zažehnanou vládní krizi, je ministr vnitra Martin Pecina. Nakonec není to až tak překvapivé.
ODS viděla za jmenováním Komorouse politickou objednávku Lidového domu. Ale to nebyl jediný personální problém. Navzdory politickým dohodám, že členové překlenovacího úřednického kabinetu nebudou provádět zásadní změny, ale budou jen jakousi udržovací vládou na spravování země, došlo k mnoha dalším personálním zvratům na ministerstvu i v policii. Pecina se v nové roli rozhodl reorganizovat ministerstvo a přesunovat kompetence mezi náměstky. Chce jich mít šest a pod nimi už nebudou vrchní ředitelé. Že by to byla cesta, jak se zbavit nepohodlných lidí, které zdědil? Jedno je jisté, z vnitra odcházejí klíčoví úředníci, naposledy náměstek za ODS Zdeněk Zajíček. Rezignoval, protože mu Pecina odebral kompetence. Ministr vnitra to zdůvodňoval tím, že Zajíček mšl pod sebou přes sedm stovek zaměstnanců. Tvrdil, že tolik lidí neřídí ani někteří ministři. Ale otázku Kdo z vás to má? už jsme kdysi slyšeli od předsedy sociální demokracie Jiřího Paroubka.
Připomeňme i nedávné podivné chování Peciny, když žádal předsedu ODS Mirka Topolánka, aby stáhl trestní oznámení proti útočníkům, kteří ho zranili při volební kampani na Břeclavsku, protože to prý celou „situaci zklidní“. U ministra vnitra je velmi neobvyklé, aby zasahoval do vyšetřování a dokonce orodoval za násilníky.
Číše trpělivosti přetekla a občanští demokraté žádají Pecinovu hlavu. Vyčítají mu nekompetentnost, porušování zákonů, ohrožení důležitých projektů, politizaci rezortu a nerespektování mandátu vlády Jana Fischera.
Pokud chce kabinet vydržet až do května, potřebuje podporu politických stran, díky nimž vznikl. Jenže předseda ČSSD Jiří Paroubek nehodlá hodit svého koně jen tak přes palubu. Boj o Pecinu může být ještě horší než nedávná bitva o úsporný balíček ministra financí Eduarda Janoty v Poslanecké sněmovně. Paroubek se musel vzdát zvýšení podpor v nezaměstnanosti, jinak by riskoval pád vlády, a další ústupek by už bral jako obrovskou osobní prohru. Ale o dalším mandátu vlády, která bude u vesla o několik měsíců déle, než měla, se bude stejně muset jednat. Personálním změnám se úřednický kabinet zřejmě stejně nevyhne. Ministr životního prostředí se možná vrátí k původní práci v Bruselu, a tak by se mohly všechny výměny provést současně. Pokud se však obě velké strany zaseknou a budou stát na svém, může se stát cokoli, třeba i padnout celá Fischerova vláda. Sociální demokracie, které kupodivu ani názorové kotrmelce neubraly volební preference, se svým protivníkům z ODS jen pošklebuje: chcete vládní krizi? Máte ji mít. Chcete předčasné volby? Máte je mít. Stejně je vyhrajeme.
Petr Sak: Může se člověk změnit?
Ve středu 23. 4. 2025 zveřejnil na Prvních zprávách Zdeněk Ertl článek „Kdo dnes nepochopí Kantovo varování, ten nepřežije“ .
![[title] [title]](http://prvnizpravy.e-vision.cz/repository/profily/_antialias_b0f3a571-03c8-11ee-a1c9-003048df98d0_4a8b4bdb74e1d0a4f8440d81f063e211.jpg)
Petr Markvart: Trocha statistiky k Vatikánu:
V současnosti tvoří Kolegium kardinálů celkem 252 prelátů, z toho 135 volitelů mladších 80 let věku.
![[title] [title]](http://prvnizpravy.e-vision.cz/repository/profily/_antialias_cc515138-3114-11e4-aadc-003048df98d0_fa34bf4c6c1174dca3e9e383a937cd52.jpg)
Zdeněk Ertl: Kdo dnes nepochopí Kantovo varování, ten nepřežije
V době, kdy politici, technologové i aktivisté sní o „novém“ a „lepším“ člověku, zní Kantovo staré varování aktuálněji než kdy dřív. Kdo dnes nepochopí, že svět ani lidé nejsou rovní, dokonalí a snadno řiditelní, ten v realitě plné krizí a nejistot jednoduše nepřežije.
Nepřehlédněte

Koliha tenkozobá. První vyhynulý pták Eurasie
Vědci potvrdili historicky první vyhynutí ptáka, který obýval pevninskou část Evropy, Asie a severní Afriky. Koliha tenkozobá, dříve běžný druh tažného bahňáka, podle všeho definitivně zmizela z přírody.

Konec politické izolace AfD? Iniciativa části CDU a bolehlav pro Merze
Výrok Jense Spahna o rovném parlamentním přístupu pro krajně pravicovou AfD rozpoutal bouři v německé politice a CDU nyní balancuje na hraně mezi demokratickými principy a pokušením pragmatismu.