Návrh na stažení návrhu horního zákona předložil vládě ministr průmyslu a obchodu. Já, ani nikdo z mých spolupracovníků, se na tomto kroku nepodílel. Vláda návrh ministra Tošovského podpořila hlasy všech přítomných ministrů, pouze jediný člen vlády byl proti. Návrh vládě podal ministr Vladimír Tošovský s odkazem na kompetenční zákon, který svěřuje problematiku využití nerostného bohatství do působnosti MPO. Argumenty pro stažení uvedl dva. Za prvé: návrh zákona je opakovaně, už několik měsíců, Sněmovnou neprojednáván, a za druhé: před projednáváním horního zákona je třeba nejprve rozhodnout o podobě nové energetické koncepce. Na základě těchto argumentů vláda návrh ministra průmyslu podpořila. Šlo tedy o normální, standardní postup podle jednacího řádu vlády.

Pokud jde o ministra životního prostředí, ten vyjádřil s návrhem  MPO nesouhlas, ostatní členy vlády však svými argumenty nepřesvědčil.  Pokud jde o námitku poslance Bursíka, že návrh neprošel připomínkovým řízením, předpokládám, že jako bývalý místopředseda vlády ví, že udělení tzv. výjimky z připomínkového řízení je udělováno zcela běžně (jde ročně o stovky výjimek), a to ve snaze zjednodušit proceduru přípravy materiálů na jednání vlády. Ostatně, obdobně postupovala i vláda, kde byl Martin Bursík místopředsedou. Tolik věcná fakta, na jejichž základě konstatuji, že vláda v této věci postupovala zcela standardně, v souladu s jednacím řádem vlády i obecnými pravidly, jimiž se řídí její jednání.

Protože poslanec Martin Bursík v souvislosti s postupem vlády v minulých dnech nevznesl pouze věcné otázky, ale svoje vystoupení zarámoval obviněním vlády z korupčního jednání, musím zareagovat i na tato slova. Jde totiž o velmi vážné obvinění, které přes moji výzvu odmítl vzít zpět, a naopak je - s odkazem na svoji poslaneckou imunitu - v minulých dnech ještě několikrát zopakoval.

Pro své tvrzení nepředložil jediný relevantní argument. Postup vlády byl zcela standardní a já ani moji spolupracovníci jsme do jeho průběhu nijak nezasahovali. Naznačování, že jako premiér podléhám vlivu těžařských společností, protože můj poradce se zná s předsedou dozorčí rady jedné ze společností, je absurdní a prázdné. Nic nedokazuje, nic neříká. Tato věc je mi navíc známa od počátku, kdy jsem svůj tým spolupracovníků sestavoval a kdy jsem nastavoval pravidla jejich práce.

Nejsem přítel silných prohlášení a vystupuji spíše uměřeně. Tentokrát  však udělám výjimku a pojmenuji to, co M. Bursík řekl na adresu vlády a mne osobně, tak jak to cítím: jako pomluvu a lež. Do značné míry tím znemožnil věcnou debatu o problematice horního zákona, ale to je jeho odpovědnost nikoliv moje. Mohl svůj názor prosazovat věcnými argumenty, mohl mne už dávno, respektive před dvěma měsíci, po té co vláda o zákonu rozhodla, požádat o jednání. Mohl pro svůj názor hledat podporu v Poslanecké sněmovně. Nic z toho neudělal. To není vizitka práce vlády, kterou napadl.

Na závěr chci zopakovat to, co jsem řekl už mnohokrát: moje vláda o prolomení těžebních limitů nerozhodne! Nebude to však proto, že byla křivě obviněna, nebo jak říká Martin Bursík, že zatáhl za ruční brzdu. Bude to proto, že jsem tento závazek dal Sněmovně už při nástupu do funkce.

Jan Fischer