Vláda demokracie v uvozovkách, řízené silnou, mocnou národní elitou, se kterou se nepolemizuje a které se neodporuje a dětská práce jsou neproduktivnějšími modely správy státu. Dětská práce a disciplína bez odborů je dokonce tak výhodná, že předčí i levné, leč kvalifikované dělníky v těch zemích, které kdysi bývali asijští tygři. Ale nový zákoník práce to jistě vyřeší, možnost nekonečných přesčasových hodin, aniž by měl kdokoliv povinnost je zaplatit či poskytnout za ně náhradní volno, to jistí i v Česku. Možná ještě snížit věk, kdy mohou i děti školou povinné začít pracovat a máme tu Dickense, jen to hvízdne.

Ale nákupní vozíky jsou zatím narvané, jediný lid v ulicích jsou ti, kteří ty nákupní vozíky tlačí, na hypotéky všichni pořád mají a tak je to vlastně v klidu.

Média ukazovala hlavně lid, který truchlil. Na Velkého Čecha vzpomínala nejprve jeho literární milenka, která z jeho konce stihla ještě zbohatnout, pak hlavně ti, kteří ho vlastně moc neznali. Velký Čech byl pro ně filosofem, spisovatelem a dramatikem, státníkem a politikem a jediné, co chybělo, byl snad jedině Havel-vynálezce. Neobyčejně jsem si v těch dnech začala vážit těch, kteří jej znali důvěrně a byli proto zdrženliví, někteří i němí.

Touha pojmenovat po Václavu Havlovi cokoliv od letiště po nádraží je snad pochopitelná, ale když si uvědomím, po kom všem už se tu jmenovaly ulice, divadla a všeliké sály, tak snad raději ani ne.

Kultura v právě proběhlém roce tradičně strádala, ale lid komediantský už si zvykl na to, že lépe už bylo. Pražská radnice se konečně dočkala koalice, jakou chtěla a pražští kmotři zaplakali (alespoň dočasně). V nastalém zmatku se zjeví nějací další. Život si vždycky cestu najde, jak se říká v Jurském parku. Od čeho by byly zpovědnice a berní úřad, že...

Média veřejné služby se bez rozdílu zjevila s novými řediteli. Jiří Majstr se konečně krkolomně stal ředitelem ČTK a naprosto natvrdo přiznává, že nebýt prodeje svých vlastních údů, už by neměla četka z čeho žít. Možná i proto sněmovna, patrně poprvé v historii, neschválila výroční zprávu ČTK a začalo jí vadit, že nemá veřejné schůze a vůbec. Měkké a nanicovaté argumenty předjímají dobu, kdy i Majstr bude muset přiznat, že je plajte. V době, kdy rada ČTK prováděla krkolomné kousky s volbou-nevolbou generálního ředitele, netankovalo to moc nikoho, ačkoliv zvolený ale nejmenovaný ředitel věděl a nejen ve svém projevu upozorňoval... Tak nevím, buď je sněmovna tak setrvačně těžkopádná, že problémy řeší s téměř dvouletým zpožděním, nebo to má jiný účel. Třebas poslanci čekají na chvíli, kdy budou moci rozhodnout ku svému prospěchu o privatizaci instituce, která disponuje velkým domem vedle Václavského náměstí.

Ředitelem Českého rozhlasu se stal Peter Duhan. Kdysi šéf sametového slovenského deníku Verejnosť proti násilí, pak šéf Šestky, pak dočasný šéf celého rozhlasu, jehož dočasnost se protáhla a pak těsně zvolený hlasem předsedkyně rady Jaklové, která volila ,,Sofiinu volbu" mezi stranickým příkazem a svým ekonomickým přežitím. Duhanovi už není třicet a MIPSem naštěstí není. Bude muset sice čelit nesnášenlivosti těch, kteří by rádi že ředitele/ředitelku někoho jiného, ale to už je život. Mládí si musí počkat na jiné časy. Pokud se Duhan bude snažit být zadobře se všemi, neudělá nic z toho, co si předsevzal a skončí jako důchodce zanedlouho. Zatím sněmovně došlo s mnohaletým zpožděním, že se rekonstruuje dům na Vinohradské, k čemuž jí srdečně gratuluji.

V čele České televize stanul Petr Dvořák. Janeček odešel sám, nakonec ze zdravotních důvodů. Osudem všech, kteří mění svět, jsou buď vězení, žaludeční vředy, infarkt či rakovina. Nebo libovolná kombinace předešlých symptomů.

Máme i novou ministryni kultury, jíž je Alena Hanáková. V mediálním a kulturním výboru to byla velmi příjemná dáma, po vstupu do funkce pronesla na úvod několik vět, jimiž poněkud překvapila tu část veřejnosti, které se říká odborná. Zdá se, že problematice Salmovského paláce moc nerozumí, netuší nic o snaze jej připravit k privatizaci a její věty o tom, že rozpočet České televize je moc velký, svědčí spíš o tom, že rozpočet Vizovic byl příliš malý. Něco převzala po svém předchůdci a jeho náměstcích, aniž ví proč. Něco po někom zopakovala, aniž by věděla, co. Po kom co opakovala, tuším, stejně jako to přinejmenším tuší všichni ti, kteří médiím a jejich politickému zákulisí rozumí. Rozhodně je to škoda. Neuvážené věty se berou zpátky jen těžko, jak ví už mrtvý ministr, který se domníval, že přišel na ministerstvo ho zrušit, neb kulturní politiky netřeba. Nebo jak ví ministr, který jinak nevěděl nic - ani to, s kým odklonil kolik peněz do bytu na Floridě.

V roce 2011 ve světě ,,zvítězilo" několik ,,demokratických" revolucí, z nichž některé se, již bez přítomnosti sdělovacích prostředků (protože je to nebezpečné) řítí nezadržitelně k formě náboženské či vojenské diktatury. V Egyptě podpálili Napoleonem zřízenou Národní knihovnu, o Libyi neví nikdo nic a co bude v Sýrii, nikdo také neví. Možná by si některé země měli vyřešit své vlastní krize místo toho, aby odváděly pozornost k zemím jiným.

Británie přemýšlí nad tím, že pokud se zhroutí euro, tak zavře hranice, aby zabránila runu na librové bankomaty. Zatímco dřív byl beznadějně out ten, kdo euro neměl, teď je beznadějně out ten, kdo je má. Líp už bylo.

To ví i největší světové firmy. Proč se Firefox lísá ke Googlu? Cenou za lásku je 300 milionů USD za rok. Google a Mozilla oznámili, že dosáhli dohody, že Google zůstane jako výchozí vyhledávač v prohlížeči Firefox. Pakt byl rozhodující pro udržení expanze Firefoxu. Mozilla v roce 2010 získala 84 procent z 123 milionů USD ročních příjmů Google za smlouvy na vyhledávání. Podle AllThingsD, Google bude platit Mozilla téměř 300 milionů USD ročně po další tři roky. Není divu, že... Google je hlavní konkurentem Microsoft a jeho ztrátový vyhledávač Bing má v současné době pouze 15 procent trhu hledání v USA, podle nejnovějších odhadů comScore. Kdekoliv jinde je to ještě horší. Microsoft neboduje ani se svým prohlížečem Internet Explorer a už ani se svým operačním systémem Windows. Éra monopolních mastodontů končí. Nastává éra zmatků open source systémů na bázi Linuxu.

Gannett, největší americké vydavatelství, poskytulo nyní svým zaměstnancům a redakcím tisíce tabletů, iPhonů a netbooků. Šéf Gannett, Bob Dickey, říká, že čtenáři upřednostňují ,,rychlé zavádění nových technologií pro zpravodajství a nové technologie vytváří nové příležitosti pro nás, abychom jim mohli sloužit."

K tomu je třeba změnit myšlení novinářů a naučit je novým gramotnostem. Zajistit, aby novináři byli technologicky špičkově vybaveni a školeni v používání nástrojů pro práci novými způsoby. Takže Gannett učinil velké investice do novinek a nakoupil iPhone 4S a jejich příslušenství, jako jsou mikrofony zvyšující kvalitu audia pro video, iPady a lehké netbooky s mifi bezdrátovým připojením na internetové hotspoty nebo přes iPhony.

Žurnalistika je dnes soubojem o rychlost, technickou kvalitu a informační souvislosti. Žurnalistika je závod s časem a globální konkurencí. Dnes už ve ,,vyspělém světě" každý může vědět vše prakticky okamžitě, pokud ví jak informace získat. Starší novináři jsou vyděšeni, neboť rychlost změn je taková, že jí nestačí. Mladí novináři jsou vyděšeni, neboť konkurence ví vždy víc. Editoři jsou vyděšeni, neboť příliv informací nestačí ani číst, natožpak ověřovat. Šéfredaktoři jsou vyděšeni, neboť média nemají už svou moc. Majitelé jsou vyděšeni, neboť jim jejich investice nevydělávají a ztrácí se poslední zdroje příjmů. Vše už někdo jiný má zadarmo. Čtenáři jsou vyděšeni, neboť je škola nenaučila, jak se v záplavě informací vyznat.

Ta hromada informačního balastu ze všech koutů zeměkoule nás nejspíš zavalí jak sněhová vánice.

Líp už bylo.

Irena Ryšánková