Kabinet konzervativce Petra Nečase pokračuje ve svém tažení vyděsit občany dluhy a „řeckou lží“ na pokračování. Upnul se totiž nejen na snižování dluhů a pod touto záminkou na likvidaci sociálního státu jako takového. Součástí této propagandy – kde se hrabou autoři hororů jako Stephen King nebo John Carpenter – je nám líčená budoucnost dnešních třicátníků coby ploužení se světem bez haléře a žebrající někde u kostelních schodů, pokud neudělají, co jim právě konzervativní pravice určí. A hlavně nastrkat peníze do soukromých penzijních fondů a omezit vliv státu.

Ale, aby to tak nebolelo, doprovází tyto děsy uklidňující, falešná rétorika o solidaritě generací a že stát něco také oddrobí.V tom nejhorším případě. Občas sice – z poblouzněného nadšení, že má nyní pravice převahu ve sněmovně a i v Senátu – zazní i perly představ, kterak by si lidé měli šetřit aspoń 10 tisíc korun měsíčně na stáří, a další nesmysly, nicméně jakési jádro problému zde je.

Průběžný systém penzí, garantovaný státem, je sice nejbezpečnější záruka, ale v přibývající délkou věku a slabší natalitou se dá spočítat, že se tento systém beze změn dostane do finančních potíží. Neoddiskutovatelné ovšem je, že k tomu přispívá právě současná politika neoliberálů, a to měrou zásadní.

Neoliberální představa je, že se postupně přesunou peníze ze státního do soukromého šetření (opt-out), načež se v penzijních fondech zhodnotí na trhu a pak se budou mít všichni strašně dobře. Ačkoliv nepopírám, že připojistit se na stáří je dobrá věc, ale jen jako doplňková. Překlopení důchodového systému na volný trh a jeho neviditelnou ruku lze naopak hodnotit za krajně nebezpečné. Tudy vlak nejede. Ukazují to všechny systémy, které to zavedly.

Za prvé, správci penzijních fondů pobírají několikanásobně vyšší odměny oproti České správě sociálního zabezpečení. A to v budoucnu bez ohledu na výnos nebo propad investovaných peněz fondu (dosud musí ztráty zaplatit akcionář a klientův účet se nesmí dostat do mínusu – toto chce Nečasova vláda zrušit!). Česko je malá země a aby se peníze mohly řádně točit, musely by fondy jít na mezinárodní trhy. Tuhle loterii vidí dnes každý. Nikdo nezaručí výnosnost, nebo že nepřijde další táhlá a možná ještě horší krize, než ta nyní. Potom z důchodů nezbude nic – asi jako úspory po měně roku 1953. Jen v USA lidé šetřící na penzi v roce 2008 přišli o 25 procent svých peněz a mnozí o vše. Navíc snížené „státní“ důchody by měly hodnotu jen „sociální dávky“ sotva pro přežití. Jen manažeři fondů se napakují bez jakýkoliv rizik– hlavně když bude jochovsky a nečasovsky zaručena „diverzifikace důchodů“ (sic!). Oprašují starou myšlenku  - všem čtyři tisíce důchodu a kdo si našetří více prý také bude mít více. To už ani není k smíchu.

To je cesta z horšího ještě do větších sociálních bažin. Nyní pravicí předkládaná jako jediná. Což je lež jako věž!

Návrhy alternativních postupů například předložila Světová banka. Jenže ta založila penzijní systém na státním a státem kontrolovaném systému. Stejně tak i odborníci nezávislí na „nezávislých“ ekonomech (zaměstnaných u bankovních, penzijních a investičních institucí jako pan Bezděk) poukazují na „společenský“ problém penzí. Do něj musí být zataženy všechny skupiny obyvatel, státu včetně podnikatelské a zaměstnavatelské vrstvy. Prostě a jednoduše – ani podniky se nemohou zbavit své „social responsibility“ a hrát si pouze na písečku svých zisků – nezaměstnané a penzisty hodit na triko státu, za podmínek nízkých či nulových daní! Státu, který se sám zbavuje  odpovědnosti za své občany snižováním sociálních dávek. To je na hlavu!

Ve vyspělém světě – s výjimkou Spojených států a Velké Británie – se stále více přiklánějí k tomu, že se na penzijním systému podílejí a do budoucna zdaleka více budou muset podílet i podniky svými odvody a stát. V silách normálního člověka totiž není možné si na slušný důchod naspořit.

Za pomoci státu, institucí, vlastních odvodů už ale ano. Samozřejmě pak i pro stát platí například, že se penze „dotují“ i z jiných zdrojů – z daní jako DPH, spotřební daně apod.. Důchody pak tvoří více zdrojů ekonomiky.

Jenže tato vláda podkopává příjmy státu, hodlá snížit sociální odvody podnikům, a vrhnout lidi do jakési středověké pospolitosti „děti se postarají“. Mimochodem dětí, kterým chystá náklady vzdělání, hypotéky na bydlení, zkracování či rušení sociálních dávek na děti a na mateřskou. To je dokonce ze středověkého pohledu úchylné, nemluvě o tom, že je to i proti zdravému rozumu. A pravicový kabinet se ani netají, že mu nejde o penze, ale chamtivé korporátní zisky.

Jen pro ukázku nelogiky této vlády není třeba jít daleko: v případě snížení odvodů podniků na sociální pojištění a další dávky, dojde k propadu příjmu ve výši okolo 30 miliard korun. Zvýšení zvýhodněné sazby DPH na potraviny a léky na 16 procent by pak mělo těchto 30 miliard kompenzovat. Ale víc nic! Důchodová reforma dle vládních představ by ale totiž stála každoročně pro přechodné období desítky miliard korun – bývalý eurokomisař Vladimír Špidla mluví o částce 1,5 bilionu korun (tedy více než celý státní rozpočet). Z čeho a odkud se tedy vezmou? Moudrý Nečas jen vrtí rozpaky rameny. Vláda nicméně jinými slovy říká že to budou peněženky normálních občanů, z nichž většina nedosáhne ani na průměrný plat.. Šokuje mě, že se dosud obyvatelstvo nebouří.

Proti takové asociální „reformě“ důchodů se musí právě lidé ozvat.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda