Nová strategie skupiny navíc oddělí bankovnictví od pojišťovnictví. Očekává se, že se oběma společnostem bude samostatně dařit lépe než v rámci jediného subjektu.

Jaký je dopad této nové strategie na vaše aktivity v České republice?
Velmi malý. Banka i pojišťovna mají v České republice zastoupení. Už od konce roku 2004 jsou ale lokální aktivity zcela oddělené. Existují velmi omezené oblasti, v nichž spolupracujeme, týkající se praktických a technických otázek, například umístění kanceláří, infrastruktura, některé servery a podobně. Ani tyto záležitosti jistě nebude nijak složité oddělit.

Pojďme se podívat na vaše bankovní operace. Řekl jste, že se v budoucnu zaměříte na Evropu. Máte na mysli západní Evropu nebo region střední a východní Evropy (CEE)?
CEE je v rámci Evropy zcela jistě trh s potenciálem růstu. Samozřejmě i západní Evropa a zejména Benelux zůstanou také velmi důležité, ale z hlediska růstu se bude jednat zejména o CEE.

Na bankovním trhu ve střední a východní Evropě již působí řada bank. Jakou pozici chcete zaujmout, abyste v tomto prostředí mohli úspěšně konkurovat?
ING má k dispozici dvě možnosti, jak se v regionu prosadit. Ty možnosti jsou vlastně tři, ale třetí z nich představuje akvizice banky v regionu. Tak ING postupovala pouze v Polsku, kde získala Bank Slaski. Kromě Polska se ING v tomto regionu rozhodla na trh vstoupit jako hráč obsazující volnou skulinu na trhu, zaměřující se na určité vymezené klientské segmenty pomocí specifických kombinací produktů a trhů, o nichž je ING přesvědčena, že jejich prostřednictvím dokáže úspěšně konkurovat a dosáhnout významné pozice; druhou alternativou je vstup ING na trh s cílem stát se všeobecnou bankou, nicméně budovanou od základu. Zatím se to velmi úspěšně daří v Rumunsku a v budoucnu by se tento postup mohl uplatnit i v jiných zemích.

Jaké příležitosti k akvizici pro svou banku v tuto chvíli v regionu CEE vidíte?
Z pohledu akvizicí je bankovní odvětví ještě komplikovanější než pojišťovnictví. Takže v krátkodobém horizontu nevidím v evropském bankovnictví žádné zásadní možnosti akvizicí. Z dlouhodobého hlediska musím uznat, že je rozumné očekávat další konsolidaci, že dojde k více akvizicím a že v budoucnu bude tvář bankovnictví v Evropě velmi odlišná od té dnešní. V nejbližší době ale žádné nevidím.

Během krize jsme viděli, že trhy v CEE silně ovlivňovaly události v západní Evropě. Jak se můžete v CEE vyhnout rizikům, pokud tyto země zůstanou závislé na svých obchodních a investičních vazbách se Západem?
Nejsem si úplně jistý, že je region CEE až tak závislý na západní Evropě. Samozřejmě, z pohledu mezinárodního obchodu, importu a exportu, je západní Evropa pro východní Evropu významným partnerem. Zároveň ale věřím, že přinejmenším některé země v rámci CEE mají samy o sobě dostatečný potenciál a schopnosti rozvíjet své ekonomiky a podporovat růst podnikání – zejména Polsko a Česká republika jsou dvěma velmi dobrými příklady zemí s významným potenciálem.

Jaké země máte přesně na mysli, když hovoříte o střední a východní Evropě (CEE)? Zahrnujete do tohoto regionu Rusko, Ukrajinu nebo Turecko?
Do této oblasti zahrnuji Rusko, Ukrajinu a další bývalé sovětské republiky.

Podíváme-li se blíže na český trh, v roce 2009 bylo jedním z hnacích motorů vaší činnosti obchodování na finančním trhu. A co letos, o které činnosti se bude vaše podnikání opírat?
Obchodování na finančních trzích bude mít menší význam, prostě protože trhy se stabilizovaly – nejsou tak nestálé a obchodní rozpětí se zúžila. Zdá se, že i objemy začínají klesat. Myslím, že většina spřízněných stran již realizovala zajišťovací operace. Ano, i nadále se jedná o významnou součást našeho podnikání, ale nebude už mít takovou váhu jako loni. V této oblasti neočekávám další růst. V oblasti podnikání orientovaného na klienty, zejména poskytování úvěrů, služeb platebního styku a správy hotovosti a, z jiného soudku, podnikáni v oboru služeb zajištění, strukturovaných financí – zejména ve vztahu ke složitějším úvěrovým transakcím – očekávám, že v této oblasti bude stále potenciál k růstu. Ale ještě jednou opakuji, že má očekávání pro rok 2010 jsou velmi střízlivá. Udržíme-li ziskovost na úrovni roku 2009, budeme naprosto spokojeni. Roky 2008 a 2009 byly skvělé, ale rok 2010 je zcela jasně rokem, v němž pocítíme dopady krize. Tedy – střízlivá očekávání.

Společnosti, které v ČR již působí, by měly vyčkávat, nebo raději investovat a využít příležitosti, jež jim situace při oživení nabízí?
Přesně to by měly udělat. Domnívám se, že společnosti, které jsou zde z dobrých důvodů – tím myslím, že v minulosti se společnosti mohly do České republiky přesouvat nebo do ní investovat prostě z důvodu nízkých nákladů a levné pracovní síly - což v té době byly dobré důvody, ale dnes se již nejedná o dobrý důvod k investici. Myslím, že potenciál České republiky daleko více spočívá v prvcích s přidanou hodnotou než v nízkých nákladech. Velmi důležitá je i výhodná geografická poloha České republiky v Evropě, obecně vysoká vzdělanost obyvatelstva a také průmyslové zázemí a technické schopnosti. Pokud společnost působí v České republice nebo uvažuje o vstupu na místní trh, měly by pro ni být důležité právě tyto věci. Potřebuje průmyslové kapacity, potřebuje technické znalosti, potřebuje prostředí, které má výhodnou centrální polohu v Evropě? Česká republika jim může nabídnout všechny tyto druhy výhod a přitom, jako sekundární argument, si stále udržuje velmi konkurenceschopnou úroveň nákladů. Velké možnosti při velmi konkurenceschopných nákladech – již se nejedná o nízké náklady v absolutním slova smyslu, protože to by nedávalo smysl. V takovém případě by měli jít do Rumunska, na Ukrajinu nebo dokonce do Číny, podle toho, do jakých výrobků chtějí investovat. Ale pokud jde o geografickou polohu České republiky, vysokou úroveň znalostních kapacit, pak je Česká republika stále velmi atraktivní.

Jste reprezentantem demokratické kultury s dlouhou tradicí, orientované na obchod a podnikání. Čemu se české společnosti a manažeři mohou od vás přiučit?
Tomu, vždy lze věřit v možnost dalšího zlepšení. Nejsou důvody k pesimismu – vždy existuje dostatek argumentů pro to, abychom k čemukoli v životě přistupovali z pozitivního hlediska. To je podle mého názoru největší rozdíl. Podíváte-li se na aktuální politickou situaci v České republice, získáte velmi dobrý příklad toho, o čem hovořím. Mnoho lidí si stěžuje na situaci, neboť cítí silné zklamání z předchozích vlád a z dosavadních výsledků činnosti politiků. A mají pravdu, i já si myslím, že toto zklamání je zcela oprávněné.  Zároveň byste si ale měli uvědomit, že hovoříme o velmi mladé demokracii. Trvá pouze 20 let. Ani Řím nevybudovali za den. Stejně tak ani rozvinuté demokracie světa nebyly vybudovány za den. Reakce na výkony politiků by mohly být dokonce ještě kritičtější, ale vaše reakce by nikdy neměla spočívat v tom, že se k nim otočíte zády - že zůstanete doma a nejdete volit. Přesně toho by se měla mladá demokracie vyvarovat. Mladá demokracie potřebuje svého kritického ducha, lidé by možná měli svůj hlas zvýšit ještě silněji a diskutovat, ale měli by nadále přispívat k rozvoji a budování mladé demokracie, což začíná hlasováním ve volbách. Musíte věřit tomu, že za čas se i česká demokracie vyvine pozitivním směrem ve prospěch všech, neboť Česká republika stojí na lidech a politici i vláda stojí na lidech. Neúčast ve volbách je přesně to, čemu je potřeba se vyhnout, dokonce i když jste tak zklamaní, že nevíte, koho byste měli volit. V takovém případě jděte a volte takového kandidáta, o němž se domníváte, že je nejlepší zbývající alternativou a použijte svůj hlas k protestu - to vše ve víře, že mladá demokracie potřebuje čas, vývoj, optimistickou a pozitivní podporu všech lidí, aby se mohla vyvinout v daleko lepší demokracii sloužící ku prospěchu všech občanů. Myslím, že se jedná o velmi dobrý příklad toho, v čem se Češi mohou od Holanďanů poučit – je to víra v možnost pozitivního vývoje věcí, na nichž záleží, a úsilí o jejich změnu.