Možná ještě všechno bude nakonec jinak, neb ani vláda si nemůže být jista svou převahou ve Sněmovně. Radě ČTK se konečně podařilo zvolit favorita už předchozí volby Jiřího Majstra  tak hladce, že až půjde Milan Stibral do důchodu (teď už může), může si oddychnout on i Rada. Pavla Valčáková může být spokojena, nikdo nehlasoval jinak, než měl. Majstr byl zvolen prý jednohlasně a tak ho jistě volila i komunistka Miroslava Moučková. Nikdo nic z ekonomiky ČTK už nevyzradí a forenzní audit už nyní nehrozí. Majstr tají úplně všechno velmi otevřeně, na svém blogu se k situaci firmy doteď vyjadřoval s udivující mírou optimismu.

Nastoupená trajektorie se nezmění. A tak se s ním možná bude hezky četka privatizovat. Optimisté jsou třeba. Jsou věci, za které stojí prodat i ČTK, že. Kariéra kdysi úctyhodného Milana Stibrala se mění v trosky a všichni si ho budou pamatovat ve světle jeho posledních dvou let podivných čachrů s jeho odchodem – neodchodem. Četka, stejně jako všechna kamenná média, na tom není růžově a třeba se jednou dozvíme, jestli to bylo na něčí strategickou objednávku nebo samo od sebe.

Ministr financí Miroslav Kalousek rozehrál nádhernou šachovou hru, zvanou „audiovizuální záznam ze schůzky šéfredaktorů“ o zvýšené DPH. Nečekaný tah koněm vydráždil protihráče k hysterii. Čekali trapné tahy pěšáků. Stačily dvě podrobnosti, včetně jmen řečníků z uzavřeného jednání. Ukázalo se, že šéfredaktoři (či jejich vyslanci) nejsou nijak sofistikovaní, ani moc bystří. Nevěří si. Mozkový trust to zjevně není a o strategii neví také nic. Následoval horečný pohyb na šachovnici proti fiktivnímu leaku. Hned na první tah se všichni svlékli  mediálně  dohana a pro jistotu práskli nejen sebe, ale všechny okolo. Hysterický úprk jedněch za Petrem Nečasem (jehož vláda to zvýšené DPH navrhla), druhých za Václavem Klausem (který toho prvního z prvních za to zkritizoval), aby žalovali na neuvěřitelnou drzost Kalouska – ano, toho zlého muže, – je trochu – inu, směšný.

Každý hledal vinu jinde, než v kruhu spiklenců. Pokud existuje záznam, asi nebude audiovizuální, ale jen zvukový. A pokud neexistoval ani ten, jen dobrá paměť účastníka, který pobaveně referoval večer Kalouskovi, pak si Čásenský musel být vědom toho, že ve chvíli, když mluvil s ministrem po telefonu, už nahráván je. Takže to preventivní a chaotické přiznání ztěžuje pozdější zapírání. Nikdo soudný neprovokuje a nejde na veřejnost bez pojistky, bez důkazů. A Kalousek je zkušený hráč, umí hrát promyšleně pět tahů dopředu a umí hrát tvrdě. Důkazy si opatřil nečekaným tahem. Musí mít  nezpochybnitelně podložená tvrzení, kdyby náhodou později svá tvrzení musel dokazovat. Ti, kterým bylo voláno, obratem volali Kalouskovi, aby si ověřili, zda novináři nekecali. A tak se ministr financí dozvěděl, kdo na koho má telefon a kdo ho komu uprostřed pozdního večera bere.

Šéfredaktoři se mají čemu učit a je divné, proč jsou v čele deníků a týdeníků lidé s tak slabými nervy, s tak nízkou inteligencí a tak slabou představivostí.

Roztomilé je, že hochy ani nenapadlo, že by, teoreticky vzato, mohlo jít o boudu a začali řešit, jak to, že to chce Kalousek zveřejnit. Začali mluvit o útoku na demokracii. Co už neřešili, je, kdo to vynesl. A že to někdo vynesl z účastníků, na to vsadím krk. Milý je i ten chystaný nátlakový dopis, v němž udávají média veřejné služby i licencovaná, protože z nějakých důvodů mají pocit, že ta na tom rozhlas a televize placené koncesionáři či reklamou budou líp. Proč si nekopnout, že jo… No, ale oni přece jsou soukromý subjekt, takže musí počítat s podnikatelskými riziky. Navíc si mohou (čistě teoreticky) kompenzovat ztráty a navýšit cenu reklamy, kdežto taková  média veřejné služby šanci, jak si zvednout příjmy, prostě nemají.

Pravdou je, že dokud se zvýšení daní týkalo důchodců a nezaměstnaných, účastníci schůzky, zejména Čásenský (MF Dnes) a Balšínek (LN), nadšeně souhlasili s reformami.

Teď dopadne tíha Kalouskových tahů i na ně. Řada novinářů zjistí, co je nezaměstnanost a co jsou minimální mzdy s minimálním sociálním zázemím. Zjistí, jak se těžce vyjednává, když nefungují odbory. Být solidární, nebo ne? Řada spisovatelů zjistí, že ani 300 kusů knih už neprodají.

Ale „hoši co spolu mluví“ jen tak plácli do vody. Zkusili si zalobbovat, jak jim kdosi poradil. A takhle to dopadlo. Místo sebevědomých manažerů, tvořících mocný kartel, jsou to vlastně jen ubrečení kluci, kteří rozbili míčem okno a Pepík je práskl. Zapírat nemá cenu.

Stanou se z nich teď najednou odpůrci reforem? Nebo budou dál tvrdit, že rovná daň je úžasná, do zdraví máme investovat a na důchod si máme spořit v soukromých bankách?

Zjevně nečetli ani Sun´c Umění války, ani Clausewitzovo O válce, ani Zápisky o válce galské či Zápisky o válce občanské, alexandrijské, africké a hispánské, natož jiné knihy o vojenské či šachové strategii. Kdyby je četli, možná z toho mohli vylézt jako vítězní bojovníci. Věděli by, kdo je spojenec, a kdo protivník. Věděli by, že arogantní moc elit mediálním dialogem pohrdá.  

Myslela jsem si doteď, že jsou lepší bouráci. Kalousek je lepší. Dotáhl koncovku.

Podstatně větší mediální obratnost než Čásenský s Balšínekm prokázal egyptský ministr turistického ruchu a egyptští povstalci, kteří si pozvali Oprah. Ano, TU Oprah, řešící všechny problémy světa a otylých Američanek. Stále ještě Oprah hovoří k miliónům. Ale je to s ní jako s Janem Krausem. Už nudí a zítra už začne překážet. Její vlastní televizní stanice jí moc nejde a tak by mohla pomoci alespoň ta exotická revoluce, na pozadí pyramid a velbloudů. Oprah ale má chřipku. Omluvila se. Ale samotná medializace pozvání oběhla svět. Odmítnutí už tak medializováno nebylo. Chytrý marketing.

Žijeme v mediálním světě, ale bohužel s těmi médii mnozí už neumí zacházet. Ani ti, od nichž by to člověk čekal.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková