Nepamatuji, kdy jsem se naposledy u reklamy tak srdečně nasmála. Kreativci měli zjevně svůj den. Na slogan „Ty krávo, to je jízda“ se můžete podívat, kde jinde, než na YouTube. Dětská porota úzkoprsostí rozhodně netrpěla. Ostatně, ty děti dvěma slovy definovaly reklamu. Má být barevná a zábavná.

Reklamě-mediální soutěž a doprovodná odborná konference se koná vždycky jako součást ZlínFestu a tak je to všechno milé a příjemné.

Abych trochu propagovala Zlín – je to nádherné město kdysi hrdé práce a vzdělání, vypadá jako lázně a moje druhá taška (ta s tím zimním oblečením) zůstala letos nedotčena, zatímco moje první taška (ta s tím letním oblečením) nestačila. Inu, přece jen jsou to hory a vloni jsme tam při stejné příležitosti ve stejnou dobu zažili jak povodeň, tak i sněžení. Kongresové centrum od Evy Jiřičné je skvostné, i když není hranaté jako baťovská 21. Fialový jelen (páni) a růžová srnkolaň (dámy) jsou stejně fantastické, jako nástropní světla-motýli v hlavním sále. Až tam pojedete, zvedněte hlavu. A vodotrysk, který v noci mění barvy, stojí také za to, i když netryská, ale jen bublá bublinky. Nejvíc mne ovšem potěšil reklamní medvěd (muselo mu být fakt horko… v tom horku), který mi dal lízátko. „Chceš lízátko?“ mi neřekl nikdo nejmíň 40 let. Děkuji ti, medvěde ….

Mediální konference měla několik hlavních témat: „Takoví normální mediální zabijáci“ o tom, jak novináři manipulují a nedodržují pravidla, „Společenská odpovědnost firem“ o schopnosti reklamy a médií nastavovat chování a hodnoty lidí. Téma „2025: budoucnost médií“ se pokusilo předpovdět příštích 15 let sdělovacích prostředků. Diskuze byla zajímavá. Proč se také jednou nepochválit, že jo… A spolu se sebou také polského reklamního specialistu Pawla Nizinskiho z analytické firmy GoodBrand, který poukázal na zásadní změny cílových skupin a novou stratifikaci spotřebitelů. Nebo vedoucího internetové redakce Českého rozhlasu Filipa Rožánka a výkonného ředitele nových médií  ČT Milana Fridricha, kteří brilantně odarguemntovali, proč jsou média veřejné služby i do budoucna nezastupitelná. Novináře, mediálního analytika a pedagoga Štěpána Kotrbu, jehož úvodní přednáška některé potěšila a jiné rozhořčila. Pochválit je třeba i internetového novináře Miloše Čermáka, mezinárodního konzultanta AT Kearney a pedagoga Jiřího Donáta, předsedu Asociace českých reklamních agentur Pavla Brabce a … snad jsem na nikoho důležitého nezapomněla.

Budou v roce 2025 ještě existovat „piráti“? Zemře autorský zákon nebo se podaří najít smysluplný model distribuce a platby za mediální obsahy? Neodvratnou porážku papírových médií už všichni oplakali stejně, jako rozhlas po drátě, zvaný familiérně dráťák. Rádio prozatím zachraňuje pouze autorádio a konzervativní senioři, digitalizace mu přinesla příbuzenství s televizí v jnednom multiplexu a nové možnosti. Televize se ovšem také mění – ve videopůjčovnu s virtální nabídkovou službou. Otázku, jakými kanály a v jaké podobě přijímat informace, má mladá generace už vyřešenou. Část informace nepřijímá vůbec a vůbec ji to nemrzí. Druhá část čte média na internetu, ve čtečkách a na mobilních telefonech k internetu připojeným. Ke slovu média se díky třetí části během pouhých několika posledních let přitulila slova „globální“ a „sociální“. Slovo „média“ mnohdy nahradilo slovo „síť“. Do kina už chodí jen zamilovaní a zádumčiví odborníci na Felliniho. Za mediální obsahy na intenretu nechce skoro nikdo skoro nic platit. A äugmented reality nás může proměnit nenápadně v kyborgy.

Patnáct let je dlouhá doba. A tak odborníci už dnes uvažují, kdy i média dostanou ovladače reálního světa, známé dnes z herních konzolí – a koncerty, sport či zápasy se budou odehrávat na síti, kde hráči budou zároveň diváci a posluchači. Kde kuchařky budou vařit oběd na sporáku, připojeném k internetové kulinářké televizi. Otázka kybernetického sexu už je také hardwarově vyřešena a v budoucnosti zbývá pouze dotvořit sexuálně lákavé médium a stimulující program.

Pozoruhodné zjištění přinesla prezentace vítězných spotů zahraničních reklamních soutěží. Jure Apih, čestný president a Meta Dobnikar, viceprezidentka festivalu Golden Drum, ukázali účastníkům kus reklamního světa – práce z festivalů Golden Drum, ADC*E, ADFEST a FIAP. Kromě fantastické kampaně piva Heineken totiž jednoznačně začaly udávat tón reklamy, řazené do kategorie „advertising for good“. Reklamy naléhavé, komunikující nikoliv komerční, ale sociální témata. Srbská kampaň „Hladem proti hladu“ (v Srbsku nemá peníze na jídlo a hladoví asi půl milionu obyvatel, což by asi málokoho napadlo) byla naprosto skvostná, stejně jako indická kampaň „Z ulice do školy“, propagující večerní školu pro děti, které musí ve dne pracovat. Zdá se, že ryze komerční reklama ztrácí dech, zatímco sociální reklama jej nabírá. Už to není ušlápnutý žebráček v koutě, ale nápaditá úderná záležitost, která umí používat virály, twittery, facebook a nástroje, které by „normální“ reklamky asi nepoužily. Sociální reklamě zkrátka narostla křídla a umí je používat.

Mercedes začal sugerovat lidem, že není luxusní značka, podle čehož, bohužel, začaly vypadat i jeho reklamy (nechápu, proč luxus nepřiznat – když letím první třídou s Korean Airlines, také nepředstírám, že je to ve skutečnosti Ryanair).

Nicméně reklamy, které se přihlásily do soutěže byly silné a nápadité, i když „jen“ česko-slovenské. Za všechny jmenujme reklamní kampaň na rovnoprávnost při zaměstnání vozíčkářů, vytvořenou pro Konto Bariéry, či náborovou kampaň mladých zdravotníků pro Český červený kříž. Vtipné, výtvarně čisté a přitom neurážející 3D billboardy vymysleli tvůrci pro přípravek na mužskou erekci Clavin. A naprosto skvostně nápaditý outdoor v podobě „ukecaného kouzelného zrcadla“ vytvořila v centru Bratislavy na Poštovej ulici agentura Istropolitana Ogilvy pro Avon. Zrcadlo uprostřed chodníku skrytou videokamerou snímá kolemjdoucí, zejména ženy, neviditelný mužský hlas pozorující obraz kamery je oslovuje, chválí jejich vzhled a radí, jak ho vylepšit.
.
Protože jsem tu avizovala, že kandiduji do rady Českého rozhlasu, hlásím rovněž, jak to dopadlo. Vcelku podle očekávání, do druhého kola jsem nepostoupila. V tomto mém nejasném tušení mne utvrdili poslanci, kteří mi těsně po mé prezentaci pochvalně sdělili, že mám názor. Možná mohli ještě dodat „bohužel“, protože poté vybrali většinou ty, kteří jej neměli. Nicméně chápu, že volebnímu manažerovi pornohvězdy Dolly Buster, volenému i katolíky z TOP 09, konkurovat nemohu a tak to beru s přehledem… Rady jsou a i nadále budou vizitkou poslanců. Nicméně těm šesti poslancům, kteří mi hlas dali, děkuji. Bylo to od nich laskavé… a odvážné. Ale daleko víc mne mrzí, že neprošli lidé jako Helena Fibingerová nebo Jiří Baumruk, kterých si skutečně vážím, neboť své funkce nevykonávali jako poslušný držhubný pašalík. Ale to bych chtěla od poslanců koalice, kteří je nevolili, asi moc. Svět politiky holt není místo pro lidi s názorem.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková