Média od neděle zaplňují své stránky tryznami. Téma V. H. a cokoliv.  Nejlépe 100 stran mimořádného vydání. Nevím, zda to přispívá k  důstojnosti zesnulého, ale redakční příkaz, že je hlavně třeba zaplnit  stránky a to čímkoliv, začíná převažovat. U televizního vysílání to  jde nejhůř. ČT to pojala jako jeden z nejnáročnějších přenosů, které v  posledních letech vysílala Reportéři jsou v terénu, kamery všude.

Na zemřelého prezidenta nejvíce vzpomínají lidé, kteří se s ním letmo  viděli při nějaké státní příležitosti nebo kteří se s ním neviděli  nikdy, ale nemohou si (vzhledem ke svému postavení) dovolit říct, že o  něm nic neví. Ti, kteří ho znali doopravdy a dobře, se za něj někde v  koutu místní hospody napili desítky z půllitru a tiše zavzpomínali.  Mluvit moc nemuseli.

Bulvár byl, jako obvykle, nejvynalézavější a tak nám sděloval, i co  Václava Havla mrzelo v posledních minutách jeho života (vyzpovídaná  sestra boromejka) a jak se paní Dagmar podlamovaly nohy. Čekala jsem  jen, kdy se zjeví titulek ,,Víme první". Přitom občanské rozloučení s  V.H. v průvodu přes Karlův most bylo velmi lidské. Tiché, bez mediální  hysterie. Příjemné, jakkoliv to zní divně. Vím to. Byla jsem tam.

Ale předpokládám, že to brzo pomine a nastane čas, kdy historici i  politologové začnou zkoumat skutečný přínos dramatika, filosofa a  politika Havla dějinám. Se všemi klady, ale i se všemi zápory. Protože  dramatik nechtěl žít ve lži, přál si život v pravdě. I když se mu to  jako politikovi ne vždy dařilo. Tak se ani jemu ta pravda nemůže  vyhnout. Určitě by ale nechtěl, aby po něm pojmenovali letiště,  troufám si odhadnout. Knihovnu, divadlo či pivovar možná... To by se  mu mohlo líbit.

Země, které nemají důvod ke státnímu smutku, se zabývají Vánocemi. Tam  již politický ruch utichl a noviny všeho světa píší návody na to, jak  křesťanské svátky přežít. Ne prožít. Zdá se, že Vánoce se jaksi  plíživě staly oslavou naprostého šílenství  a infarktových stavů. I v  australských novinách se dočítám, že hlavní je klid (kde ho asi tak  vzít, že). Návody na to, že nejlépe je dárky nakupovat v noci, mne už  spíše baví.
Nevím, jak to udělat, aby se Vánoce vrátily zpět k nějakému ,,normálu"  (nemluvím tedy už o duchovním rozměru), ale o nějakém úměrném způsobu  jejich ... nevím co, protože slavením se to snad už nazvat nedá.

Pro náš, kteří Vánoce nespojujeme s nákupní horečkou ani honěním kapra  po koupelně s paličkou na maso, by měly snad vytvořit nějaké zvláštní  obchody, do nichž bychom chodili nakupovat rohlíky. Mohl by to být  docela pěkný projekt, ale obávám se, že nakupovací šílenci by nám  vtrhli i tam. Pak všichni upadnou k televizním pohádkám či jiným  filmům s vánoční tematikou a budou funět. Ďjooo, Vánoce.

Chanuka, která začala večer o čtyři dny dříve, než Štědrý den, je  svátkem sice osmidenním, ale daleko komornějším. Upřímnějším.  Duchovnějším. Asi proto, že ,,svatost zvětšujeme, ale nezmenšujeme" a  svátek si ještě nepřivlastnili obchodníci, ale slaví se na paměť  zázraků, divů, spásy i bitev. Každý si v něm objeví ten svůj vlastní  příběh.

A tak zatímco se křesťanské země utápějí v šílenství pod rouškou  narození Krista, Židé se snaží podpálit své obydlí svíčkami či lampami  s olejem, v takovém Egyptě se ,,jaro" lehce zvrhává, o čemž média sice  informují, ale spíše o tom cudně mlčí, protože to už není cool a nějak  se nám to ,,nedemokraticky" vymklo, že, soudruzi.

Podpálení Historické knihovny Národního archivu v Káhiře se stalo  temnou skvrnou barbarství na původně národ povznášejícím a  osvobozujícím charakteru demonstrací na náměstí Tahrír. Požár,  rozdělaný skupinou výrostků během zmatku krvavých potyček demonstrantů  s policií, trval pět hodin, a vozidla hasičského sboru jej nedokázala  zastavit v důsledku útoků výrostků s kameny na požárníky.

Předseda Vědecké rady Egypta, Dr. Hafiz Shams al-Din, tvrdí, že Egyptu  nikdo nemůže kompenzovat ztrátu, která nastala vypálením komplexu  Historické knihovny Národního archivu a naprostým zničením veškerého  vědeckého výzkumu. Komplex, který demonstranti vypálili, shořel úplně  a oheň spolykal 200 000 rukopisů a knih, líčící historii Egypta od  roku 1798 s tím, že vedle původních verzí knih Popis Egypta z  napoleonské doby spálili demonstranti navíc všechny rukopisy starší  než 200 let. Egyptská Akademie byla založena v Káhiře 20. srpna 1798 z  rozhodnutí Napoleona Bonaparte. A pak, že Římani...

Dr. Hafiz Shams al-Din poukázal na to, že knihovna Akademie je  největší a nejcennější z kongresových knihoven na světě. Od většiny  jejích publikací neexistují v Evropě žádné kopie a jsou resp. byly to  světové unikáty, které nepatří pouze Egyptu. Šlo o rukopisy a knihy  Rifa'a al-Tahtawiho a Aliho Paši Mubaraka, Taha Husajna a jiné klenoty  egyptské kultury. Knihovna obsahovala také knihy zahraničních autorů a  kopie vzácných vědeckých časopisů od roku 1920. Shams al-Din řekl, že  je to černý den v historii Egypta.

Ten, kdo zapálil Artemidin chrám v Efesu, se dostal do historie pod  jménem Hérostratos. Zapálil chrám, aby se stal slavným. Alexandrijská  knihovna byla největší a nejslavnější knihovna starověku. Z podnětu  alexandrijského patriarchy Theofila ji roku 389 zničilo vojsko  římského císaře Theodosia I. To se stalo kvůli tmářství křesťanů. Proč  zapálila káhirskou knihovnu banda islamistických výrostků, je  nepochopitelným tajemstvím, protože muslimové Blízkého a Středního  Východu jsou národy Knihy, ctí její historii a kulturu. Tohle byly  většinou památky na osmanskou minulost Egypta.

Saúdský miliardář, princ Alwaleed bin Talal se rozhodl vedle britského  bulváru News Corp investovat 300 milionů USD do akcií sociální sítě  Twitter, která odstartovala Arabské jaro. Snad si myslí, že bude mít  příští jaro příznivě nakloněno.

Vláda USA požádala vědecké časopisy Nature a Science cenzurovat údaje  o laboratorní verzi ptačí chřipky, která by mohla šířit snadněji na  lidi, v obavě, že by informace mohly být použity k potenciálnímu  vytvoření bakteriologické zbraně.

Oceňovaná španělská spisovatelka Lucia Etxebarria, která vyhrála  několik nejznámějších španělských literárních ocenění, tvrdí, že  nelegální stahování e-books ji donutilo, aby se vzdala psaní a začala  si hledat novou práci. ,,Vzhledem k tomu, že jsem dnes zjistila, že  více nelegálních kopií mé knihy bylo staženo, než jsem prodala, jsem  oficiálně oznámila, že po dlouhou dobu nebudu zveřejňovat další  knihu," oznámila Lucia Etxebarria na její stránce na Facebooku. Je  krize.

Maďarský ústavní soud rozhodl, že kontroverzní mediální zákon  ,,protiústavně omezuje svobodu tisku." Zákon, který byl zaveden více  než před rokem pravicovou vládou v čele s FIDESZ, byl odsouzen jako  útok na svobodu tisku aktivistickými skupinami, novináři, odborníky  Evropského parlamentu, Evropskou komisí i vládami v zahraničí. Podle  podmínek legislativy, jsou média povinna poskytovat ,,vyvážené  zpravodajství," podléhající kontrole vyváženosti státním úřadem.  Novináři jsou také povinni předložit jména zdrojů úřadu ,,v případě  potřeby", z důvodů národní bezpečnosti. Ve svém rozhodnutí Ústavní  soud odstranil právo úřadu zkoumat tisk a online obsah. Také byla v  zákoně odstraněna pasáž, která omezuje důvěrnost novinářských zdrojů  pro příběhy sloužící veřejnému zájmu.

Užijte si ty svátky. Jak je cítíte vy.