Dlouho slibovaná a už téměř odpískaná rekonstrukce vlády se přece jen uskutečnila. Do kabinetu přicházejí nové tváře – PetrBendl na dopravu, Daniela Filipiová do zdravotnictví, Pavel Svoboda na legislativu a Michael Kocáb převezme agendu lidských práv. Premiér Mirek Topolánek doufá, že s nimi získá jeho vládní tým novou dynamiku.Ale premiér se tak dlouhou rozhoupával k výměně několika členů kabinetu, až z celé slibované obměny málem sešlo. Přitom změna na některých postech už byla nevyhnutelná. Bylo potřeba odhodit největší zátěž, která v podobě neschopného vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj Jiřího Čunka visela na krku celé vládě a snižovala její důvěryhodnost.

Vždyť už dávno bylo jasné, že bývalý vsetínský starosta svými schopnostmi nepřekročí beskydské kopce a nemá na vedení klíčového resortu pro čerpání peněz z evropských fondů. Jen sám premiér ví, zda pravým důvodem jeho dlouhých odkladů byla obava z rozpadu koalice, pokud bude trvat na ochodu nejslabšího ministra, který je šéfem koaliční strany, nebo jen taktickým manévrem, jak ponechat až do začátku předsednictví Česka v Evropské unii všechno při starém a odpovědnost za neuskutečněné změny přehodit diplomaticky na lidovce.

Ale naštěstí nakonec, i když ne úplně zásluhou samotného premiéra, k rekonstrukci kabinetu došlo. Lidovci horko těžko, ale přece dotlačili k rezignaci svého šéfa, možná právě z obavy, aby nedostali, tak jako mnohokrát v minulosti, nálepku rozbíječů vlády. A k tomu se pomalu schylovalo, když zelení začali tvrdě žádat splnění slibu, a sami šli v této nepopulární šarádě příkladem, byť zrovna jejich ministři nepatří mezi ty, kteří by si vyhazov nejvíc zasloužili. Jejich obětní beránek – Džamila Stehlíková vládu opouští bez hořkosti a zahanbila tak své další odcházející kolegy, kteří se s odchodem vyrovnávali mnohem hůř. Přitom všem kromě ní zůstaly pašalíky v podobě parlamentních křesel a stotisícové platy poslanců nebo senátorů.

Ale určitá trpkost třeba v případě ministra zdravotnictví Tomáše Julínka je pochopitelná. Na kongresu ODS svou pozici reformátora i po prohraných krajských a senátních volbách v podstatě obhájil a pak se o svém vykopnutí dozvěděl oklikou. To za svého poradce Marka Dalíka nebo lidovce Miroslava Kalouska se dovedl Topolánek lépe postavit! Proč přes palubu hodil právě svého kolegu, když ho za reformní kroky stále poplácával po zádech? Že by to bylo skutečně kvůli  špatné komunikaci a nedostatečné vysvětlování nutných kroků a záměrů? Pokud by tohle měl být důvod k odchodu, pak by musel jít z vlády premiér jako první. Komunikace není jeho nejsilnější stránkou, pokud ovšem nepočítáme tu neverbální, která bývá občas tak výmluvná, že se za ni občas musí i omlouvat.

Kabinet opouští také dopravák Aleš Řebíček, jehož někdejší propojení s firmou, najednou nebývale úspěšnou ve státních výběrových řízeních, bylo víc než podezřelé. Proto je s podivem, že sociální demokraté po Řebíčkově hlavě nevolali jako u většiny jeho kolegů. Důvodem je nejspíš jejich početné zastoupení v různých institucích a fondech spjatých s ministerstvem dopravy. Možná že už se jejich křesla také otřásají, protože nový ministr a bývalý středočeský hejtman Petr Bendl má jen málo důvodů politické protivníky dál hýčkat v náruči.