Plzeňská ODS je dlouhodobě známa výraznými frakčními boji, fenoménem podporovaného náboru členů (v mediálním jazyce tzv. velrybařením) a zjevně velmi silným vlivem zájmových skupin – zejména podnikatelů – na politické reprezentanty za tuto stranu. Opakovaně jsme v Plzni mohli pozorovat fenomén, kdy ODS zavrhne své čelné představitele včetně primátora či starostů městských částí a nahradí je „loajálnějšími“ straníky. Je tedy více než pravděpodobné, že Pavel Rödl již odmítá tyto lobbistické tlaky dále snášet. Zjevně není (nebyl) v plzeňské ODS sám, jak naznačují i další jména na kandidátce obcane.cz.
Květnové Rödlovo vyjádření, že do podzimních voleb už nenastoupí, tak můžeme chápat zejména jako povzdechnutí nad nemožností razantně změnit poměry v plzeňské ODS. Kandidatura za jiné politické uskupení – které navzdory přitažlivým jménům jen stěží může pomýšlet na více než na překročení volebního prahu a zapojení se do zřejmě složitých povolebních vyjednávání o radniční koalici – tak je určitým aktem zoufalství. Rödl se přirozeně vystavuje kritice mířící na skutečnost, že poměry v plzeňské ODS neodhalil před několika měsíci, ale zná je jako vrcholný představitel této strany léta. Otázkou tedy je, proč zůstával v čele jím neakceptované skupiny politiků a vlivových skupin tak dlouho, proč se jasně a razantně – včetně možnosti demonstrativně rezignovat na post primátora – neohradil dříve? Tyto otázky určitě zazní ve volební kampani a odpovědi na ně nejsou jen klíčem k případnému úspěchu Rödla a obcane.cz v Plzni, ale zřejmě také klíčem k pochopení a možná i budoucnosti (nejen) plzeňské ODS.
Ladislav Cabada