Zatímco TOP 09 s Miroslavem Kalouskem (jehož ekonomické předpovědi jsou legendární) bude tvrdit muziku zprava od „sociálnědemokratického programu“ občanských demokratů, mají mít „véčka“ patrně roli jakési konstruktivní opozice „zleva“. Samozřejmě se o levicový program nejedná, ale o některé, dnes již zjevně populistické návrhy. Skloubit sliby typu nastupujícím učitelům nástupní plat 20 tisíc hrubého a na to sebrat 10 miliard obraně, agenta provokatéra, vyšší daně pro bohaté a podobně v koaličním projektu spolu s ODS a TOP 09 jsou prakticky nemožné. Pan John to může popírat jak chce, ale zpochybnění zní z úst jeho vlastních spolustraníků. Proto se ona vyjednávání budou relativně dlouho a „kompromisně“ cizelovat.
Probíhající vyjednávání tří stran a úniky informací ovšem naznačují, že to bude právě Johnova strana, která bude muset nejvíce ustupovat. Čili buď své nápady skrečovat či snížit na minimum. Nicméně už nyní svoji tvář ztrácí a nepomohou vysvětlující slova o průnicích možného. To jsou jen kecy. Což platí pro voliče, kteří právě od VV očekávali svěží atypickou politiku prováděnou principiálně bez či lépe proti dinosaurům. Ostatně, nejsou-li Nečas a Kalousek dinosauři, tak by měl John předložit zcela nový, dosud ani amatérskou politologií nepopsaný druh politiků, kteří se v politice pohybují již drahně let na špičce, ale dinosaury nejsou. Jak by taková definice zněla na příkladu Kalouska, by mne opravdu a zcela upřímně zajímalo.
Ve vyjednání stran to může sem tam zaskřípat, ale to jsou jen drobné kolize. Zájem „dát to vládně dohromady“ je větší, než tyto drobnosti (jakkoliv mohou příznivce VV léčit z naivity). A hnacím motorem jsou reformy. Při běžném agenturním dotazu je většina občanů ochotna souhlasit s reformami zdravotnictví, sociálního a důchodového systému nebo školství. Podrobněji si však každý volič ony reformy představuje jinak.
Tato naivita pak narazí na jasné a už předem připravené změny – Nečas sám už má spolu s penzijními fondy vypracovaný zákon o penzijním systému a stejně tak vypracovanou změnou zákoníku práce. Jen to nestačil předložit. Rovněž tak zdravotnictví má již svoji „reformní“ podobu z dílny pánů Šnajdra a Julínka. Její první výhonek v podobě poplatků si už lidé užívají.
Tyto reformy znamenají v podstatě toto: Privatizaci veřejného sektoru, v rámci šetření a při zjevné nechuti této vznikající koalice zvýšit příjmy státu (až na DPH – ať si střední vrstvy a chuidáci užijí vyšších cen potravin a vodného), budou muset tyto služby nebo jejich části platit občané sami. Ať už je to školné na státních vysokých školách – milý dárek prvovoličům, platit se bude zdravotní připojištění a samozřejmě část služeb a léků cash v míře větší, než je nyní obvyklé. Pokud si nebudou občané připlácet několikanásobně více do soukromých penzijních fondů (které patrně roztočí tyto peníze v akciových ruletách), mohou očekávat, že jejich „průběžný“ důchod nebude k žití (a ještě budou trnout, aby se akciové trhy nehroutily každých sedm let). A zákoník práce? Snadnější propouštění (i nabírání) a snížení práv zaměstnanců na nezbytné minimum pro krotkého, migrujícího námezdního pracovníka, který o odborech jen kdysi něco slyšel, ale vlastně neví o co jde.
To by mělo z naivity léčit zejména 65 procent obyvatel České republiky, kteří pobírají méně, než je průměrná mzda. Možná se ale z naivity budu léčit sám. Už jen proto, že tyto (plánované) skutečnost jsou vcelku známé. A jde přece o velkou věc, jako je snížení zadlužení státu. Jenže to se povedlo i Nicolae Ceausescu, jak už někdo konstatoval.
Tak aspoń připomenu, že současnosti je v Česku okolo osmi procent lidí na oficiální úrovni bídy. To si nakonec můžeme zapamatovat.
Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda