Když  zelení v roce 2006 nastupovali do Poslanecké sněmovny, avizovali, že přinášejí svěží vítr. Zavedení sněmovní matadoři to často zpochybňovali, vysmívali se. Štiku do svého rybníku nechtěli. A tak se někteří z nich jali do štiky střílet. Nevěřte jim, jinde jsou levicoví, tady ne, křičeli jedni. Nevěřte jim, jsou proti zájmům ČEZu a dalším našim spřízněncům, volali jiní. Zelení je iritovali především tím, že jsou prostě jinačí a nejsou na prodej. Odmítali výhody.  Historicky první předsedkyně poslaneckého klubu SZ Kateřina Jacques i její nástupce Přemysl Rabas šokovali tím, že odmítli služební vůz, ve kterém si jiní kluboví šéfové vesele hoví. Stejně tak služební vůz zelení odmítli i ve vedení výboru pro evropské záležitosti. Jacques navíc při akci skupiny občanů, kteří se jali z recese přispívat na MHD jednotlivým poslancům (aby upozornili na absurdní normu, podle které jezdí zákonodárci zdarma), uvedla, že to nepotřebuje, protože si MHD od začátku volebního období platí. Tak tomu ve sněmovně, před nástupem zelených, věru nebývalo. Jiní - včetně některých levicových politiků - v televizi naopak vykládali, proč by si tramvajenku platili, vždyť přece dopravní podniky mohou být rády, že vozí VIP... Předseda SZ Martin Bursík zase odmítl mít kolem sebe nejrůznější šedé eminence, žádný Tvrdík ani Dalík (a že zájem byl) tudíž po jeho boku nikdy nestanuli...

Aktuální kauza, kdy redaktor MF DNES, v roli majitele neexistující sítě heren, vyzkoušel zástupce ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, SZ a TOP 09, opět ukázala, že jen zelení mají v podobných otázkách opravdu čistý štít. Že nenačichli tím opojením z moci, že se nenechají koupit. Zatímco zástupci TOP 09 a KSCM se redakorem zlákat nechali a za utajený sponzorský dar mu změnu zákona - nahrávající hazardu - přislíbili, ODS a ČSSD tak neučinili nikoli z principu, že takové praktiky jsou nemorální, ale z obav před možným průšvihem. A zástupce KDU-ČSL by si klidně říci nechal, kdyby jej nezarazil stranický šéf Cyril Svoboda, který chce chystanou normou naopak hazardu přistřihnout křídla. Jen hlavní manažer Strany zelených Tomáš Průša odmítl hned a z principu. Ocitoval pánovi, který se přízeň SZ snažil koupit za milion, dokonce ze stranického programu, kde byl přesný opak toho, co fiktivní majitel herny požadoval. A dokonce mu onen program vytiskl. Mimo to, že zelení názorně ukázali, jak se v praxi dělá morální a transparentní politika, padl i další stereotyp. Ten, který tvrdil, že ti, co mají mnoho, jsou nekorumpovatelní. Opravdu? Ostatní strany  přece disponují daleko většími finančními prostředky než SZ. A přesto zelení, kterým by každá transparentní koruna jistě přišla vhod, jako jediní odmítli bez váhání.

Zelení toho přežili už mnoho. Po nepřetržitých pokusech o jejich diskreditaci, které se proti nim v minulosti rozjely, vyšli sice s nižšími preferencemi, ale s čistým štítem. Současná kauza opět ukázala, že je více než nutné, aby v Poslanecké sněmovně zůstali. Jinak svěží vítr vyvane, štika vyplave a zůstanou, jak trefně uvedl bývalý prezident Václav Havel, jen tlustí sumci.