Abychom vůbec mohli začít, musíme si otázku nejprve mírně poopravit: Agresivní nejsou lidé, nýbrž muži. Ženy jsou taky lidé a ty agresivní nejsou. Už vás někdy nějaká žena vytlačila za jízdy ze silnice do příkopu? Zbila baseballovou pálkou, protože jste volili někoho, kdo se jí nelíbil? Znásilnila a zavraždila vám dítě? Rozkřičela se na vás kaskádou sprostých nadávek, když jste jí při vystupování z vlaku v metru řekli „s dovolením“? Vynadala vám blbů, kreténů, mužských i ženských pohlavních orgánů a poslala vás do konečníku, když jste se střetli v autech na úzké ulici a váhali jste, kdo komu by měl couvnout?

Začal jsem nad tím přemýšlet, když se mně tuhle v jednom dni staly oba z těch posledních případů. Od mužů, samozřejmě. Asi pětatřicátníků. Oběma sršel vztek z očí i hlasu. Jeden měl velkého psa, druhý velké auto. Holt siláci. Oba okamžitě tykali a hýřili pojmenováními sexuálními i análními. Od jednoho jsem se naučil nové sloveso, které jsem do té doby nikdy neslyšel a nikdy bych je ani v neintenzivnější inspiraci nedokázal vymyslet: Píčovat. Navíc v geniálně kreativní formě. Ne, jak by člověk normálně očekával, „nepíčuj vole,“ nýbrž „jak dlouho mě vole necháš píčovat“.

Chodí a jezdí jich dnes takových po Česku hodně. A chovají se tak i k ženám. Ne že by české ženy nebyly frustrované, naštvané, nebo vzteklé. Ony to ale řeší jinak než agresivitou. Stáhnou se od mužů pryč. Uděláte jim, chlapi, něco zlého jeden, dva, či tři a stáhnou se od všech, i těch laskavých. Nadlouho, některé trvale. A místo aby jako kdysi plakaly a litovaly se a stěžovaly si, dávají se do práce, studia, přeškolování a koníčků. Hledají si všelijaké extra brigády a kšeftíky, aby samy uživily ty svoje pubertální syny, kteří utekli z učení řemesla a polehávají doma v depresích, aby z nich mohli být další siláci. Tím taky ženy víc vydělávají, čímž se jim dál scvrkává trh mužů, kterých by si mohly vážit a něco na nich obdivovat, když nic jiného, aspoň ty peníze.

To pak v mnoha mužích dál posiluje mindrák, vztek a agresivitu. Ta zase ženy nutí k větší odtaženosti. Pěstují si kamarádství se ženami, čím dál víc se jich i spolu mazlí, takže ani na to nás nepotřebují. Ne že by se z nich staly lesbičky. Jen jsme jim všichni protivní a odpudiví. A ze všeho nejvíc pěstují něco, co je teď hodně „in“ a „cool“ – hledání sebe samých. Smyslu svého života. Nezávisle na mužích. A nacházejí se. Bez mužů.

To zase v mužích posiluje agresivitu. Zabředlo to do začarovaného kruhu a šíří se to jako pandemie. Byl to zajímavý experiment, ale stačí. Vraťte se k mazlitbám. Dlouhodobě nepomazlení chlapi jsou smrtelně nebezpeční. Jednoho dne by se mohli začít i vyhazovat do povětří za posmrtnými dvaasedmdesáti pannami. Živé ženy spráskat, zahalit do prostěradel a uřezat jim nosy. I to začíná dnes na Západě být „in“ a „cool“.  Jenže na to, chlapi, pozor: jednoho dne byste se mohli probudit a nebude pivo. A děvčata, jestli myslíte, že to už s muži nemůže byt horší, mýlíte se.  

Benjamin Kuras
Vyšlo v MFDnes