Kvůli štědrým dotacím, které jsou nastavené v dlouhodobém horizontu, je to nyní jako řídit velkou námořní loď. I v situaci, kdy jsou si všichni včetně EP vědomi, že se řítí špatným směrem – není možné tuto loď výrazněji korigovat či změnit její směr, a takřka nemožné je tuto loď zastavit.

EU je v posledních měsících bombardována závěry, které nenechávají nikoho na pochybách, že biopaliva přírodě, lidem a motorům opravdu více škodí, než pomáhají. Dle poslední studie IEEP bude mít jejich využití až o 167 procent horší dopad na životní prostředí než využití klasických fosilních paliv. Proto také EK již na jaře doporučovala téměř poloviční podíl (5,6 %) oproti unijnímu předpisu 10% podílu biopaliv do roku 2010.

Případ biopaliv je v podstatě obdobné téma jako fotovoltaika. Nikdo nemůže mít za zlé zemědělcům, že se chovají tržně a ze standardních produktů přecházejí například na řepku. Potlačuje se tím však smysl zavedení biopaliv, kterým byla snaha vytvořit v nadprodukci potravin určitou komoditu, kterou mohou zemědělci osadit pole a zároveň tím sekundárně snížit závislost unie na fosilních palivech, kterými EU, jak víme, neoplývá. S ochranou životního prostředí to nikdy nemělo žádnou souvislost. Málokdo si ale uvědomuje, že rozvoj biopaliv přináší i řadu nepřímých rizik, které jsou však velmi závažné. Jedná se zejména o omezování biodiverzity v Evropě.

Už před rokem přineslo renomovaný ScienceDaily alarmující závěry vědců z Michiganské technické univerzity, že pěstování energetických plodin v USA výrazně ohrožuje tamější biodiverzitu. Stejné závěry přinesla i nedávno skončená Světová konference o biodiverzitě v japonské Nagoji. Delegáti označili ochranu biodiverzity za klíčovou pro lidstvo! Jsme totiž závislí na ekosystémových službách přírody, které ani přes značnou technickou vyspělost neumíme nahradit. Jedním z hlavních důvodů ohrožení biodiverzity je právě i současný převažující způsob zemědělské výroby.

Když se zamyslíme nad dopady, které vyvolalo jedno nařízení EU aplikované od roku 2007 a určující podíl biopaliv v motorových palivech, je otázkou, zdali mají politici na základě svého nadšení a bez vědeckých informací dělat podobné zásahy do tržní ekonomiky. Věřím, že stejný dopad by měl jakýkoliv jiný paušální výběr z jejich strany. Třeba pro změnu vodíku. Opět by došlo jen k umělému pokřivení jeho vývoje s dalšími následky, které nám tuto chvíli ani nejsou známy.

Osobně si myslím, že by se EU měla více angažovat na poli základního a aplikovaného výzkumu nových zdrojů a alternativních paliv. Je totiž zásadní rozdíl podporovat výzkum nebo dotovat každý litr paliva.  A již vůbec nejsem zastáncem direktivy ve vztahu k občanovi, která ho omezuje o právo volby. Každý by měl mít právo a šanci rozhodovat sám, dle svého přesvědčení a získaných informací. Vidíme to okolo sebe bohužel stále častěji: žárovky, palivo s povinnou příměsí nebo elektřina ze solárních panelů. Jakékoliv subvence v dlouhodobém horizontu trh prostě deformují.

Pokud něco podporovat, pak navrhuji obecně daňové zvýhodnění. Ve výsledku se totiž jedná o nejvíce ekologický způsob podpory. Rovněž bych uvítal, kdyby se už nezvyšovaly povinné podíly bioaditiv, výrazně se snížily subvence do nich a nechaly se i zde působit tržní principy.

Miroslav Ouzký