Ve střetu mezi vládní pravicí a opoziční levicí má sněmovní pravice prakticky neomezenou moc. A také to dává najevo. Bere proto statečně skoro všem – zaměstnancům, nezaměstnaným, studentům, rodinám s dětmi, spořícím si ve stavebním spoření a - což je zvláště srdnaté – i zdravotně postiženým. Skoro všem proto, že movitým, bankám a firmám odvahu přiškrtit nenašla.

Kdo sledoval jednání sněmovny mohl si například plnými doušky vychutnat perly z úst poslance Zbyňka Stanjury (ODS), kterak radostně a masochisticky hovořil za klienty stavebního spoření stejného myšlení (proboha kolik jich je?), že se navíc 50 procenty zdaní příspěvky státu, čili nikoliv jejich peníze, ale peníze státu. A, že tento příspěvek prý není motivací ke spoření. Nu a vrchní financ Miroslav Kalousek ((TOP 09) byl ještě naléhavější – vy, vy, vy, tedy ti co toto spoření máte, chápete, že se vám skoro pěti milionům, na státní příspěvky skládá z daní zbývající polovina obyvatel? Stažené hrdlo a stud musí nyní cítit každý klient, když pomyslí na kojence trhajícího si od úst láhev se sunarem.

Jenomže to byl právě stát, který mu tuto formu spoření lidem nabízel a lákal na něj po celá dlouhá léta. Že nyní svoji část dohody nechce plnit a naopak retroaktivně své výdaje krátit jak se mu to hodí, vyvolává nejistotu i v jiných smluvních rolích státu. Co až si usmyslí, že podpora hypoték je příliš vysoká? Anebo chytrou hlavu ne nepodobné té Kalouskově napadne, že se sníží podpora penzijnímu připojištění?

A že takové hlavy jsou, stačí zabrousit na školství. Ministr Josef Dobeš (VV) přišel se zápisným na vysokých školách, což elegantně, než se školné zavede, pěkně zpoplatní věděníchtivou mládež rovnou na dřevo. Jaképak odklady!

Další hlava, ministr práce Jaromír Drábek (TOP 09) přišel s celým balíkem škrtidel. Nechápu například snížení částky 2000 korun na péči o osobu na 800 korun. Kdo to zná, ví, že ty dvě tisícovky nestačí, a osm stovek má? Porodné se takřka pro většinu obyvatel stane nedostupné a v zákoníku práce zakotvuje kapitalistickou stachanovštinu zcela nového rozměru. Dosud jsme o její možné podobě měli jen vzdálené informace z rozvojového světa či předminulého století.

Přestože sociální demokraté letos vyhráli třikrát volby, celkově si naopak konzervativní pravice své postavení v klíčové dolní komoře parlamentu Poslanecké sněmovně moc upevnila. A drobné vrtošivé úchylky Věcí veřejných pod dojmem volebního propadu jsou komické („podpoříme všechny vládní návrhy až na jednu drobnost“). Plně se zařazuje do tohoto konzervativního a nutno dodat, že silně asociálního bloku, včetně odpovědnosti za jeho politiku. Kalouskova TOP 09 tuhle sociální slotu aspoň docela úpřimně slibovala již před květnovými volbami do sněmovny a občanští demokraté v čele s Nečasem přece nemohli překvapit.

ČSSD nyní sice může Nečasově vládě vracet obstrukcí z předchozích let, ale to je asi tak vše. Může o zákonech hovořit, může odhalit jejich nespravedlivou podstatu, ale v daném rozložení sil se více udělat nedá. Zde politika selhává. Opozici to samozřejmě přihraje body do budoucích sněmovních voleb. Ty se však mají konat nejdříve za tři roky.

Je to tak nyní na odborech a občanech, když politika selhává. Nečasova taktika brutálně státním zaměstnancům sebrat 10 procent na objemu platů byla okořeněna speciálním dráždidlem. Zrušením platových tarifů. Nyní slibuje, že tarify příští rok rušit nebude. Premiér tak vypadá jako hodný a rozumný strýček. Přičemž podstata sporu - desetiprocentní škrty na mzdách zůstávají v platnosti. Ale co popříští léta? Možná se objemy mezd zachovají, ale sliby nikoho nebolí. Odboráři by hodného strejdu zbaštit neměli.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda