Uchvácená sibiřská tygřice byla následována leopardy v Soči (ti byli v kleci, Putinovou kouzlo má patrně ve zvířecí říši své meze). Polonahé fotky z dovolených Velkého Vladimira  se staly již součástí mediálního folklóru, nicméně oběhly, jsa převážně rozšiřovány uchvácenými západními agenturami, celý svět.... Komsomolská pravda dokonce vydala článek, v němž jakási odbornice na fitness porovnávala hruď VV meziročně. Kreativita nezná hranic.

Za skutečně mistrovské dílo ale považuji „všeruské“ rozhovory VVP s národem. Pořad Volejte řediteli převedený do velké ruské dokonalosti. Zdá se sice, že letos nebudou žádné Popelčiny šatičky, které vloni dostala od ruského premiéra Dáša, ale je možné, že letos bude domeček pro babičku, které vlak při železniční katastrofě  pobořil plot. Tužby národa musí dojít pozitivního pohádkového naplnění. Děduška Maroz jolku nam privjoz.

Ony dva  zhruba čtyřhodinové bloky (vloni se rozhovor s národem konal také) bych doporučila jako studijní materiál všem politicko-mediálním či politicko-marketingovým mágům. Snad ještě někdo z nich umí rusky natolik, aby dokázal ocenit detailní propracovanost takovéhoto mediálního výstupu. VVP totiž vyřeší vše a těm, kterým nepomůže, alespoň utěší jejich bol. Vloni na otázku, co na světě miluje nejvíce, řekl, že Rusko. Letos pohovořil o rapperech.

Nevím, kdo Putina vycvičil, ale podařilo se mu to během kritické doby a sledovat jej je fascinující. Možná by se to mělo učit na školách. I na základních. Jako součást mediální gramotnosti. Politický marketing se přitom prozatím v Česku učí pouze na jedné vysoké škole - pro budoucí diplomaty a vysoké státní úředníky.

Anglicky píšící média – a nejen ta bulvární – řeší soukromí slavného amerického golfisty Tigera Woodse. Jeho poněkud záhadná autonehoda (vyjel před půl třetí ráno s vozem ze silnice a narazil do hydrantu a stromu, některá média spekulují, že lehčí zranění si nezpůsobil při nehodě, ale při manželské hádce…) vzbudila jednak spekulace o jeho manželství a druhak se náhle vynořily jeho milenky, které se jen jen třesou na to, aby sdělily světu, jaký ten Tiger je. "Nejsem dokonalý", konstatoval Woods. "Tiger je v dobrém stavu", konstatoval manažer. Prostě tygr, konstatovaly blondýny. Nejbohatší  sportovec planety, konstatuje berňák.

Muž, který má tak špatný nos na milenky, že si zásadně vybírá nediskrétní nandy, je buď mediální sadomasochista, nebo génius v public relations, nebo  si snad nic jiného nezaslouží. Nicméně i New York Times začal debatovat o tom, kde končí hranice soukromí veřejné osoby.  Žijeme v jedné z nejliberálnějších zemí, kde milenka nikoho nepobuřuje, naopak. Ale možná je to téma, které by stálo za úvahu.

Mediální svět je pestrý, i ten český. V poslední době by bylo možná zajímavé zjistit, jak se daří všem těm direct-mailovým novinám, „měsíčníkům pro podnikatele“, které chodí do schránek. Asi nevalně, mohu-li soudit podle měsíčníku "Podnikatel", který se náhle stal dvouměsíčníkem. Rozhodně dopady krize na zbytečné magazíny  pročistí trh. Proč by si jinak měli regionální majitelé malých či středních firem sdělovat přes placené texty, že jsou skvělí? Kdo jim věří? Kdo  čte "Lobby" a jiné podobné? To už se jim asi mnohokrát vyplatí těch sto tisíc, které stojí jedna stránka v  zhruba desetitisícovém nákladu, vrazit do nějakých novin, které osloví přímo koncové zákazníky.

Pohádkový generální ředitel Českého rozhlasu, který sice nezakázal jako ten zlý král zpívat – ovšem jen pod podmínkou že to bude česky a hlavně ne pro mladé – dostal prozatím jeden měsíční plat za to, jak skvěle řídil rozhlas jako prozatímní ředitel. Hmmm. Chápu, nemocenská není nic moc. V rozhlasových studiích a chodbách se začíná špitat o tom, že snad  licituje o důstojný a  výhodný odchod. Prý snad odejde sám a dobrovolně, ale s nějakými, snad deseti,  platy v kapse. To je, vzhledem k poměrům v rozhlase, milión. Dejte mu ho. Morální devastace, která přišla s ním, stojí měsíčně víc.

Rozhlas padl na krk Peteru  Duhanovi, který jej řídí de iure jako pověřená osoba. De facto neřídí rozhlas nyní nikdo. Ani Rada.  Řídit znamená vědět, znát, mít vizi. Rozhlas se řídí sám, ale to je možné jen díky tomu, že Václav Kasík nastavil procesy v onom velkém domě na Vinohradech tak, že dokáže poměrně dlouhou dobu fungovat samospádem. Zkrátka se ukázalo, že Radě se ošklivě nevyplatil její hon na Kasíka. A nebo radní měli – stejně jako v případě Kasíkova druhého mandátu – provést psychologické vyšetření kandidátů. A bylo by jasno. Nepředpokládám, že by Dana Jaklová s Antonínem Zelenkou cítili nějakou odpovědnost.  I když by bylo jistě zajímavé zjistit, o čem si tak  hojně špitají ve sněmovních  koutech.

O utajených návštěvách rozhlasových radních by mohl vyprávět i Lidový dům, jehož stínový premiér už nedávno také přišel na to, že řídit znamená vědět, znát a mít vizi. ČSSD v případě podílu svých lidí na odvolání Kasíka neměla ani jedno. Nic nevěděla, nic neznala a neměla vizi. Dnes mají někteří sociálně demokratičtí poradci a našeptávači důvodnou obavu, že by  se někdo mohl začít ptát, proč vlastně likvidaci Kasíka  (a nejen jeho)  zahájili. A bylo by jasno. Těch padesát milionů za to nestálo. Dosavadní výsledek  mediální politiky  ČSSD je v příkrém rozporu s jejími zájmy i s jejími programovými proklamacemi, zejména v protikorupční oblasti.  ODS č. 2 bude volit jen málokdo.

O Radě ČTK se bude rozhodovat příští týden. Vzhledem k tomu, že brněnští pedagogové  Valčáková a  Šefčík, scénáristé a režiséři celé nechutné záležitosti, byli kandidáti za ODS, a Elleanore Rassmusenová kandidátkou za KDU-ČSL, bude zajímavé zjistit, jak se k nastalému vývoji, který by měl skončit odvoláním Rady ČTK, občanští a křesťanští demokraté postaví. Ostatně – je to jejich odpovědnost a jejich ostuda. Prvotní odvaha některých poslanců ODS naznačovala, že úklid po zájmech poslance Plevy, který dlouho toužil ČTK zprivatizovat,  myslí vážně.