Kdybych věděl, že ano, už bych se podle toho zařídil a našel si nějaké klidné místo v ústraní. Tam, daleko od civilizace, bych mohl Brusel okázale ignorovat. Nač si ničit život těmi europitomostmi?

Ale co když to nebude stačit? Existují nějaké alternativy pro ty, kteří se nedokážou a nechtějí smířit s plánovaným zánikem národního státu?

Co třeba nějaký eurodisent, bytové semináře, několik vět, petic, prohlášení, výzev a nakonec nějaká ta charta? Co když je třeba být naopak v centru dění, nejlépe v nějaké kavárně, a v intelektuálních debatách na pivní tácky sepisovat manifest za evropeismus s lidskou tváří? Možná se nakonec Brusel zalekne a sedne si s námi za stůl a domluvíme se na pokojném rozpadu a převzetí moci...

Nebo je snad řešením nějaký skutečný odboj? Čtvrtý odboj? Odboj za znovudobytí svrchovanosti a suverenity země? Byl by ospravedlnitelný nějaký takový mašínovský čin? Uloupit peníze, nakoupit zbraně, utéci - ale kam? EU je všude. A třebaže žijeme v novodobém otroctví, ozbrojené činy proti představitelům EU by asi nikdo nepochopil. Vždyť nás přece v Unii (zatím) nikdo fyzicky netrýzní, nepopravuje, nevyvlastňuje. Zatím máme jen politické monstrprocesy...

A co nějaká soft verze mašínovského odporu jako zapalování stohů? Co třeba zapalování vlajek EU? Vytlučení oken informačního střediska EU? Pochopil by to někdo? Nevím. Ještě asi nepřišel ten správný čas.

Když vynechám nápad bojkotovat belgické pralinky a Stellu Artois, jeden návrh bych měl. Začít s tím můžeme hned. Pojďme Brusel nejen okázale přehlížet, ale dělejme si z něj legraci a konejme pravý opak toho, co po nás chce.

Zakazuje nám kouření? Pak kuřme ostošest. Pokud dosud nekouříte, tak začněte. Krom toho, že je to zdravé, je to také dobrý a příjemný způsob, jak se vymezit vůči Bruselu.

Zakazují nám edisonovské žárovky a nutí nás žít pod unylým světlem eurozářivek? Sviťme tedy zásadně a pouze klasickými žárovkami, kterými jsme se předzásobili, nebo které lze i dnes pod názvem "tepelné koule" koupit na trhu. Sviťme více, než potřebujeme. Nechme schválně rozsvíceno i v místnosti, ve které právě nejsme - Bruselu navzdory. A chlubme se tím. ČEZ z toho bude mít radost a za ten pocit, že děláme něco zakázaného, i vyšší částka na složence stojí.

Chtějí nám regulovat provoz restaurací, skladování guláše, koblih či to, jakou má mít náš hospodský vodovodní baterii? Pohrdněme euroregulemi a navštěvujme staré klasické hospody, kde se zastavil čas, kde nemají u umyvadel fotobuňku, ale zato si tam nad dobře uleželým gulášem příjemně popovídáte s lidmi, kteří mají Brusele už také plné zuby.

Chtějí nám zpomalit eskalátory? Dobrá, ale my na nich stát a tupě zírat do slídilských kamer nebudeme. Po jezdících schodech budeme pádit a do kamery vyplázneme jazyk. Připravuje-li EU program, který má rozpoznat výraz člověka ve tváři a odhalovat tak potenciální ideozločince, hrdě se k ideozločinu přiznejme už předem. Hlavně se nebojme.

Dejme si frajersky na auto samolepku s přeškrtnutou vlajkou EU, jako to má hradní vicekancléř Petr Hájek. Na silnici s tím uděláte parádu a ostatní řidiči vám uznale pokynou, že jste třída. Pokud auto nemáte, klidně si ho kvůli tomu kupte.

Chtějí nám zakázat krásné barevné krabičky na cigarety? Nuže, schovejme si ty současné a cigarety si do nich z těch budoucích černobílých eurokrabiček přendávejme, nebo - ještě lépe - vraťme se k starým a krásným tabatěrkám. Můžete si na ně lepit protibruselská hesla. Hlavně je ale okázale vystavujte na odiv - ať eurobyrokraté třeba prasknou vzteky.

Chtějí nám někteří národní odrodilci vztyčovat cizí vlajky místo těch našich? Poperme se s nimi o ty jejich hnusné modré hadry. Po Praze jich je spousta, vyzkoušejme, co vydrží. Můžete si přinést i nějakou vlastní modrou vlajku a tu demonstrativně spálit.

Takto bych mohl pokračovat dlouho. Používejme schválně jen staré dobré, Bruselem zakázané, rtuťové teploměry a nenechme si vnutit ty nové, které ukazují teplotu plus minus tři stupně. Vymýšlejme a dávejme k dobru vtipy o europotentátech, europapaláších a eurohujerech. Nosme placky, na kterých Bruselu ukážeme, co si o něm myslíme. Vyžádejme si v propagační kanceláři EU plné znění Lisabonské smlouvy v tištěné verzi a jednotlivé stránky používejme jako podestýlku pro naše domácí mazlíčky a vyprávějme o tom kolegům v práci.

Chce-li EU zakázat bylinky, pak je o to více sbírejme a užívejme. Až zakáže plazmové obrazovky, jak má v úmyslu, nevyhazujme je, ale mějme je puštěné, i když se na ně nedíváme. A zvěme sousedy na filmové večery, kde budeme promítat válečné filmy na DVD v krabičkách s krásnými přebaly plnými válečných záběrů (to chce EU, podobně jako cigaretové krabičky, také zakázat). Totéž udělejme, až zakáže "neúsporné" sprchy a kohoutky.

Nenechme se korumpovat nesmyslnými eurodotacemi a poraďme si s našimi projekty bez nich a za vlastní peníze.

Udělejme z našeho odporu k EU módu. Ať je naše nechuť k Bruselu vyjádřena i navenek, nestyďme se za ni a nesdělujme si ji jen šeptem mezi blízkými. Ať to každý ví, že je Barroso namyšlený panák a Rompuy zlý katan národů. Předlistopadové máničky, punkeři, polistopadoví skinheadi - to vše je už zastaralé, mrtvé. Přijďme s novým typem protestního životního stylu zaměřeného na pohrdání vším, co Evropská unie přináší.

A kdo odpor k EU ještě nemá, ať si jej vypěstuje. V současné době, kdy je odpůrců Evropského svazu ještě relativně málo, to může být výstřední a výjimečné, později i dobrodružné, protože to vyžaduje odvahu vyjádřit názor. A nakonec? Nakonec to bude nutnost. Bylo pak přece hloupé stát se protibruselským až ve chvíli, kdy i dnešní eurohujeři převléknou kabáty...

Takže "punk is dead", ale co by mohlo frčet, je "Fuck the EU".

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš