Jiří Kouda: Osudy lidí v rukou podivného ratingu

KOMENTÁŘ

Máme novou vládu „rozpočtové odpovědnosti“ a „boje proti korupci“ pro občany České republiky, anebo exekutivu jen loajálně sloužící „trhu“, investorům a ratigovým agenturám?

15. července 2010 - 07:00

Odpověď se ani neskrývá. Šéf Věcí veřejných Radek John ještě na začátku vyjednávání o novém kabinetu tvrdil, že jeho hlavním úkolem je uklidnit trhy a investory. O občanech, životní úrovni, kvalitě sociální či zdravotní péče toho moc neslyšíme. Zato kde se bude řezat, že to bude bolet. Ovšem s výjimkou movitých. Bude to bolet střední vrstvy a socky. Ani se nelze divit rozpakům veřejnosti z nedávných povolebních průzkumů.

Téměř každý den je veřejnost informována o tom, zda si ta či ona země zachovává rating. Na to se váží nejen bankovní úvěry a půjčky s vyššími či nižšími úroky a podmínkami, nervózní investoři si okousávají tužky, zda peníze nebo výrobu pošlou tam či onam. Slovo ratingových agentur se tak stává zničujícím prostředkem (vojáci by to přirovnali k ZHN – zbraním hromadného ničení), který převyšuje moc nejen jednotlivých vlád, ale i celých ekonomických a sociálně politických bloků, jako je Evropská unie.  Přičemž ratingové firmy jsou nikým demokraticky volené instituce, ale čistě soukromé extrakty soukromého byznysu. Bez jakékoliv kontroly.

Jsme svědky až nechutné podlézavosti k tomuto v mnoha ohledech brutálního projevu „nezodpovědného kapitalismu“ s kriminálním, korupčním podtextem. Současně s tím můžeme zaznamenat i konkurenční boj obřích finančních zájmů o rozdělení globálního trhu.

Naposledy se do „oligopolu“ (zúžující rozmanitost a tok informací) tří ratingových agentur - Fitch, Standard & Poor's a Moody's - pustil šéf Evropské centrální banky Jean-Clade Trichet. A volal po zrušení tohoto monopolu. Jenže jak? Tím, že by si Evropa vytvořila svoji vlastní ratingovou společnost? Jako konkurenci nebo převodovou páku politických a ekonomických zájmů Bruselu?

Je pochopitelné, že jsou Unie i Mezinárodní měnový fond rozezleni. Agentury a „finanční trhy“(sic!) totiž podrážely EU i MMF nohy při zveličování řecké krize (prostě a jednoduše lhaly asi stejně jako předchozí konzervativní řecká vláda) a zároveń zpochybńovaly schopnost Unie se s problémem vyrovnat. Impérium nečekalo a vrátilo úder  - Standard & Poor's suše snížil Bruselu postavení ze „stabilní“ na „negativní“.

Hlavní ale je, že nejen banky, nýbrž právě ratingové agentury se podílely na rozpoutání největší ekonomické krizi planety od 30. let minulého století. Svět, či spíše střední vrstvy a chudina budou muset za to zaplatit účet ve výši bilionů dolarů. Aniž by krizi zavinili.  Jen v Česku banky ztratily 30 miliard korun a celkové náklady v podobě nezaměstnanosti, krachů firem a dluhů není třeba připomínat.

Ratingové firmy pomáhaly vytvářet ony slavné bubliny a vycucávat z nich gigantické prostředky. Když se zkrachovalá banka Lehman Brothers zdravě naštvala, tak v žalobě obvinila konkureční banku JP Morgan, že z ní vysála 8,6 miliardy dolarů pouhé čtyři dny před krachem. Bankrot finanční skupiny Lehman Brothers v září 2008 poškodil tisíce investorů a věřitelů a odstartoval globální finanční a hospodářskou krizi. Mnozí analytici upozorňují, že za hloubku krize nesou vinu ratingové agentury, jejichž hodnocení některých finančních aktiv bylo prý „neadekvátní“. Kdo nevěří na propojení bankovního byznysu s ratingovým „tak ať běží“.

To je ale slabé slovo pro kriminální činnost. To ostatně pochopila skupina německých investorů, která se rozhodla zažalovat u německých soudů ratingové agentury - S&P, Fitch a Moody´s. Malí investoři totiž nakoupili akcie již zmíněné Lehman Brothers za osm milionů eur na základě informací těchto agentur. Díky a šáteček.

Drzost, s jakou se oligopolové dnes chovají, překonává vše, co jsme dosud znali. Rozhodují prakticky o ekonomice jakékoliv země. Diktují neoliberální recepty – v tom je nová česká vláda nepřekonatelně úslužná – teda ty, které ke globální krizi přispěly nebio ji přímo rozpoutaly. A v Evropské unii, i přes obecně přijaté dostihy úspor, se stává Nečasův kabinet protichůdným majákem nejkonzervativnějších asociálních sil – v Ćesku budou lítat třísky. Plán privatizace veřejných služeb – od školství, zdravotnictví až po důchody – vkládá osudy lidí do rukou právě „trhu“ a ratingovým agenturám. Jejich důsledky velmi brzo pocítíme.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda