Irena Ryšánková: Hlavně se neptejte nebo si budeme stěžovat

Rada Českého rozhlasu již poměrně dlouho obveseluje svými fantaskními činy odbornou i laickou veřejnost. Zažili jsme s ní stížnost na novináře, který se zeptal „tiskové mluvčí“ a místopředsedkyně“ rady Dany Jaklové.

26. dubna 2009 - 09:00

Rada Českého rozhlasu již poměrně dlouho obveseluje svými fantaskními činy odbornou i laickou veřejnost. Zažili jsme s ní stížnost na novináře, který se zeptal „tiskové mluvčí“ a „místopředsedkyně“ rady Dany Jaklové. Protože co se má co ptát, že... Nyní jsme zažili stížnost na poslance, že si dovolil Radu písemně požádat o slovo.

Generální ředitel již druhý rok nedělá nic jiného, než že plní stále nesmyslnější úkoly, které mu rada zadává. Že by Rada hledala nějakého mrtvého sponzora? Členem Rady Českého rozhlasu se stal bývalý manažer Hlavní kanceláře ODS Tomáš Ratiborský, který o mrtvých sponzorech musí vědět dost, i když jeho oficiální životopis o jeho angažmá pro ODS mlčí. Snad až příliš...Na Radu Českého rozhlasu již leží ve sněmovně několik stížností. Dokonce i několik žádostí o odvolání. Proč se nic neděje více než rok, o tom lze možná spekulovat, ale to je tak všechno. Sněmovna je podle zákona povinna členy Rady odvolat, jestliže poruší zákon.

Radu pobuřuje, že na její zasedání chodí veřejnost, která na to má ze zákona právo. Radní tím rozhodně nejsou nadšeni a už vůbec nejsou nadšeni tím, že kontrolní výbor Poslanecké sněmovny přišel na to, že rada si zřídila funkce místopředsedů, na které ze zákona nemá nárok. Radní tvrdí, že místopředsedové a jejich (vyšší) platy jsou v jednacím řádu rady, které schválilo plénum (jak z dramatičností filmových týdeníků roku 1952 sdělila výboru Dana Jaklová) sněmovny. Problém je, že plénum Sněmovny jednací řád Rady neschvalovalo. Zato zákon ano. Vnitřní řád pro jednání  jakéhokoliv orgánu či organizace nesmí stát nad zmocňujícím zákonem. Tolik šedivá teorie práva.

Radním to nevadí, ve svém boji za své platy a setrvání v Radě pokračují vehementně. Když se přišel na poslední  veřejné zasedání rady podívat předseda kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu Vladimír Koníček a chtěl na Radu vznést dotazy, bylo mu to – jako zástupci veřejnosti  – po několika pohrdlivých komentářích členů Rady („ať si to pošle písemně..., "může si Radu zavolat do Sněmovny“) jednomyslným hlasováním všech přítomných radních znemožněno. Ovšem až poté, co členové Rady vyběhli za ochrankou a zeptali se, jestli fakt na seznamu veřejnosti účastnící se zasedání „je Koníček“ nebo zda mají vlčí mlhu.  Neměli. Ale nadšeni také nebyli. Přítomnost kontrolního orgánu (ze zákona kontrolního orgánu) na zasedání Rady rozlítilo radní natolik, že si na poslance stěžuje Ladislav Jíša, Dana Jaklová a předseda Rady Jiří Florian  písemně předsedovi Poslanecké sněmovny Vlčkovi. Dětská reakce typu můj tatínek je policajt a zavře tě, heč...

V dopise se radní omlouvají předsedovi Sněmovny, že se na něj obrací přímo, ale „jde o velice závažnou věc“. Poslanec se přišel podívat na veřejné zasedání Rady (jaká hrůza…) a v bodě různé se chtěl na něco zeptat! „Rada ČRo je kolektivní orgán a záležitosti řeší po projednání a po nalezení konsensu. Není to diskusní klub."  Podle zákona má Rada hledat a nalézat konsensus před zraky veřejnosti. Na onom veřejném zasedání. Nicméně tato Rada záležitosti projednává a nachází konsensus na uzavřených a veřejnosti nepřístupných zasedáních "předsednictva", která , jak zjistil kontrolní výbor Poslanecké sněmovny, nejsou v souladu se zákonem, ba přímo jsou s ním v přímém rozporu.  A když se někdo někoho zeptá na oficiálním, ze zákona veřejnosti přístupném zasedání Rady, neví co odpovědět.  Musí se nejdřív někde v koutku navzájem přesvědčit, aby našli konsensus…Koníček je nejen poslanec, vykonávající svou kontrolní funkci z vůle Sněmovny, ale i koncesionář a občan. Je součástí oné veřejnosti, jejíž zástupci jsou členy Rady. Ti i z jeho vůle a s jeho mandátem sedí v Radě ČRo. Nebo ne?

Kromě poslance, jehož přítomnost Rada zaregistrovala, protože zná přece tvář nepřítele, seděl na posledním zasedání Rady  i pozorovatel OSN. Jeho tvář nikdo nezná, takže si nepochybně udělal obrázek sám. Protože rozumí velmi dobře česky, neboť v Česku už dříve dlouhodobě pracovně pobýval, odešel rozezlen na nejvyšší míru. Nevím, co napíše do zprávy, a snad to ani vědět nechci. Rozhodně se Rada Českého rozhlasu stala mezinárodně slavnou. Stane se živým příkladem toho, jak selhává účast veřejnosti na rozhodovacích procesech i ve státě, který právě předsedá Evropské unii. Zástupci veřejnosti, radní Florian, Jíša, Jaklová, Ratiborský, Ptáčková a Zoubek, odpovědní ze zákona Parlamentu, se stanou učebnicovou ukázkou kvality demokracie v České republice. Možná dojde i na oficiální dotazy premiérovi této země, ať už jím bude v nejbližších týdnech a měsících kdokoliv.

Jen doufám, že na příští zasedání Rady Českého rozhlasu nebude muset své pozorovatele poslat i OBSE nebo Rada bezpečnosti.

Irena Ryšánková