Jiří Kouda: Neunavujte si ruce potleskem

KOMENTÁŘ

Je pochopitelné, že pravicový kabinet hodlá šetřit na státní byrokracii. Patrně mu i mnoho občanů zatleská. Časem je z toho potlesku budou bolet dlaně i hlava.

10. září 2010 - 07:00

Snaha vlády sebrat státním zaměstnancům deset procent z jejich platu se ukazuje být přinejmenším nepřesná, odborně řečeno lživá. Jde o větší peníze. Při likvidaci dosud platných tarifních tabulek Nečasův mančaft navrhuje platy zploštit na jeden či dva tarify. Kdo se vypracoval svým vzděláváním, zkušenostmi a věkem má mít utrum. Pak lze usuzovat, že tím, že starším úředníkům nedáme vyšší plat, ušetří vláda na důchodech. To je ale choré, řekli by bratia. Dát do rukou šéfům rozhodování o polovině mzdy podřízených nás vede někam do Konga.

Připočteme-li odpor vládní koalice k služebnímu zákonu, který by státním zaměstnancům a především úředníkům ač bez definitivy, přece jen určoval podmínky práce, jisté zabezpečení – například proti neustálým čistkám kvůli změně politických barev ve vedení úřadu – ale i zvýšené povinnosti a nároky na výkon této práce, tak se do mysli vkrádá jediné slovo: chtěný chaos. Nikdo neřekl, proč ministři, respektive Kalousek určil zrovna 10 procent, proč ne 8 nebo 11 či 6 procent. Vláda prostě jen spustila škrtací palbu rotačním kulometem.

Je pravdou, že každý si někdy na byrokracii zanadával. Ale škrtání míst, vždyť premiér Nečas tipuje odchod 8 procent lidí, a peněz, nemusí a patrně nepovede k lepším službám a výkonům.

Analytici již dávno zjistili, že například computerizace veřejné či firemní správy vede sice na na první pohled ke snížení počtu zaměstnanců, ale na druhé straně tyto instituce musely nabrat další odborníky – operátory, správce sítí. Výsledek byl nakonec žalostný – tito odborníci (v určité době jich byl nedostatek) pobírali nejen vysoké platy, ale nakonec formálně zaplnili i ona uvolněná úřední místa. Je pravdou, že dnes – s ohledem na trh – nechce nikdo s tímto zjištěním vyjít na světlo. Navíc firmy mlčí z konkurenčních důvodů.

Nyní je zfanatizované škrtání peněz kánonem lidí u kormidla státu. Připomíná mi to podnik, který se také dostal na určitou dobu do dluhů. A tak se propouštělo. V daném okamžiku to moc efektu nepřineslo, vyplácelo se odchodné. Nicméně lidí ubyla asi třetina. Ta polovina, co zbyla, dřela jako koně, navíc vynervovaná možným vyhazovem. Výsledek jejich činnosti byl zoufalý a pomalu docházelo k rozkladu podniku. Propustili se tudíž další, usoudilo vedení. Ovšem firemní produkt byl čím dál horší – na individuální nápady nebyl čas, musel se jen dodržet objem produkce a tzv. standard. Byl to neudržitelný stav sebezničující spirály a podnik zkrachoval.

Efekt prudkého snižování mezd a platů v případě státu vede k jedinému závěru. Stát bude vynechávat některé služby, které občanům poskytoval. Třese se zdravotnictví – u některých tarifů může dojít až k 40procentnímu propadu. Velmi rozverně hovoří ministr Heger, že pak dostanou zbytek „své“ mzdy na prémiích – proboha, proč se pak šetří? A hlavně, z čeho chce získat jen u zdravotníků přes šest miliard korun, když ne na mzdách! Malé děti dělal z dospělých naposledy jakýsi Štěpán... Díky vládní koalici pravice se třese i fyzikální zákon o zachování hmoty!

Nejde o úředníky. Těch je odhadem okolo 100 tisíc (úředníků centrálních úřadů asi 30 tisíc), tedy malá část státem placených zaměstnanců. Dalších několik set tisíc totiž tvoří policisté, hasiči, lékaři, sestry a zaměstnanci státních nemocnic, kantoři a nakonec i vojáci. A k tomu patří další statisíce rodinných příslušníků. Každý si pak dovede představit, že co se bude napínat, také praskne. Výpadky v těchto veřejných službách mohou být děsivé.

Činitelé ODS, TOP 09 a VV se svojí škrtací politikou – upozorňuji, že letos ani příští rok jejich   asociální škrtací spirála nekončí, připomíná Parkinsonovy zákony naruby. Ale v logice myšlení pravicové vlády by to bylo – co nejmenší stát.

Například důchodový systém je třeba jistě reformovat. Nicméně požadavek, aby penze přebíraly čím dál více soukromé penzijní fondy, a dokonce i na úkor „státních důchodů“ , může vést k zhroucení státem garantovaných penzí. Následně by občanům zbyly opravdu jen soukromé fondy coby lotérie na akciových trzích bez jakékoli garance – huš! spousta Američanů vám sdělí svoji „spokojenost“ s podobným systémem. Je ale třeba dodat, že manažeři fondů, pobírají pohádkové platy i odchodné, bez ohledu na hospodaření - jde jen byznys - podobně se zřejmě hraje i o privatizaci veřejných služeb.  

Dojde nejen na úspory státu. Ty jistě budou. Ale také budou ohromné výpadky v příjmech státu. Ty mají očividně odůvodnit nejen bič na nezaměstnané – kdo nepracuje, nedostane ani těch pár šupů (ačkoliv jsem téměř 20 let žil asi v bludu, že když si platím poctivě sociální pojištění – fakt, dodnes se to tak nazývá a ne nějaká všeobecná daň, tak mám stále tu iluzi, že mám na určitou dobu „právo“ , byť nějak regulované výší i délkou, peníze pobírat) ale i omezení zaměstnaneckých práv.

Lze předpokládat, že mnoho tleskajících lidí se také v nedaleké budoucnosti budou koukat na své zarudlé dlaně s jistým smutkem. To až se přenese mzdová nákaza (šetření) také ze státního do soukromého sektoru. Tento efekt je ekonomům znám zejména v opačném gardu. Jakkoli se budou snažit, těžko prokáží, že masa propuštěných lidí na trhu práce zvyšuje jejich cenu. Naopak.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda