Lidem to vesměs leze na nervy. Ti, kteří ji neprohlédli dříve, prohlížejí nyní. Je to postupný proces. Zubová má téměř nulovou podporu veřejnosti, nepředvedla erudici v žádném tématu, přesto zřejmě bude znovu poslankyní. To chce hroší kůži. Prohlížejí už i její bývalí sympatizanti a spolupracovníci uvnitř či vně Strany zelených. Ať už její bývalý asistent Matěj Stropnický nebo dokonce lidé z tzv. Demokratické výzvy a jiní, kteří s ní v minulosti spolupracovali. Lámou si hlavu s tím, jak se od ní distancovat. Mnozí tak ale činí polovičatě, což není čestné. Chování Zubové sice právem odsuzují, ale stále nejdou k podstatě věci. Nejsou s to si přiznat, že se mýlili a křivdili bývalému předsedovi SZ Martinu Bursíkovi a místopředsedkyni Kateřině Jacques, když je kritizovali a obviňovali z údajně direktivního řízení strany.
Dochází jim alespoň ex post, co Bursík, Jacques i ostatní v poslaneckém klubu se Zubovou zažívali? Jak třeba zajišťovali podporu pro Jana Švejnara a Zubová pod záminkou nemoci na prezidentskou volbu nedorazila? (Dodnes si vyčítám, že jsem jí zpočátku zdravotní indispozici věřila a myslela si, že jde o nedorozumění, které se vysvětlí…) Čemu na poslaneckém klubu čelili, když si Zubová s Věrou Jakubkovou vynucovaly, aby se o všem rozhodovalo konsensem (tedy nedemokraticky, aby nezáleželo na většinovém rozhodnutí v klubu)? Je nutné připomenout, že Jacques, která podle analýzy vyšla jako nejpracovitější poslankyně, se vzdala funkce předsedkyně poslaneckého klubu proto, aby umožnila dohodu, aby zachránila klub a vládní koalici…
Zubová s Jakubkovou to nereflektovaly, klub naopak po čase samy opustily,
Andrea Cerqueirova
Psáno pro Prvnizpravy.cz