V této oblasti by podle jeho slov neměl platit současný systém kdy vysoce kvalifikované sestry pobírají stejné odměny jako jejich méně kvalifikované kolegyně.

České zdravotnictví se opět propadá do dluhů. Jaká opatření by měla být přijata, aby se situace stále neopakovala?
České zdravotnictví je dominantně postaveno na příjmech z veřejných zdrojů. Podíl soukromých zdrojů se pohybuje okolo 17%. To předurčuje jeho zranitelnost v dobách hospodářské krize. Veřejné zdravotní pojištění má charakter uzavřeného systému, v němž se nedostatek peněz projeví snahou omezit služby pro pacienty. Někteří to berou jako fakt, který je potřeba pacientům sdělit. Já jsem na to reagoval návrhem reformy vypracované s odborníky. Nejde to jinak než nastavením nových zákonných pravidel. Dnes je například zákonem zakázáno připlácení na zdravotní služby.

Jaká pravidla tedy povedou k lepší finanční udržitelnosti zdravotního pojištění?
Zdravotnictví se musí otevřít soukromým zdrojům. Tím není míněno jednoduché doplácení na lékařské výkony u lékaře. Možnost připlatit si musí být spojena se zákonnou definicí nároku na bezplatnou péči a možností pro zdravotní pojišťovnu nabídnout další produkty, služby svým klientům. Občan musí mít možnost vybrat si různé druhy zajištění péče, nadstandardní materiály. Pojišťovny pak mezi sebou soutěží o klienta, jak šikovně a efektivně pro něj nakoupí zdravotní služby.

Uveďte nějaký příklad.
Můžete si například vybrat pojištění, kde si část běžných služeb zaplatíte sám. Dostanete veřejné peníze na osobní zdravotní účet a přidáte si svoje peníze. Všechny náročné výkony máte přitom hrazeny z pojištění, včetně přečerpání účtu nad bezpečně nastavenou finanční hranici. Nebo se podřídíte určitým omezením pohybu po zdravotních službách, pravidlům čerpání péče, dodržování prevence. Pak máte nárok na podíl z úspor, to znamená, že dostanete finanční bonus. Dobře hospodařící pojišťovna může zajistit bezplatně i další služby nad rámec zákonného nároku, aby získala klienty.

To znamená, že podporujete plavenky a zájezdy k moři z veřejného zdravotního pojištění?
V žádném případě, to je dnešní nedobrá praxe, která má nalákat mladé a zdravé. Já mluvím o lepším zajištění služeb, to znamená pro případ onemocnění. Důležitou podmínkou je účinná kontrola státu. Ta je dnes téměř nulová. Zdravotní pojišťovny nemají podle současných zákonů uloženu povinnost zajistit zdravotní služby pro své klienty! V návrhu reformních zákonů je dokonce lákání pojištěnců na plavenky zakázáno.

Když propagujete řízený přístup k lékaři, to znamená, že souhlasíte s dvěma sty korunami za ošetření u specialisty bez doporučení praktického lékaře?
Naopak, je to nesmysl a plošné omezení svobodné volby poskytovatele. To jste mě špatně pochopil. Za omezení přístupu, zdůrazňuji podle jasných pravidel, musíte získat bonus a ne trest. Důležitá je dobrovolnost a ne povinnost ze zákona. Rozhodujete se až podle nabídky pojišťovny. Vždyť se tím podílíte na úsporách v systému. Z poplatků se obecně nemají řešit dluhy. Slouží jen k určité regulaci zbytečných návštěv a k uvědomění, že zdravotnictví nenízadarmo.

A to stačí jako obrana proti krizi?
Konkurence zdravotních služeb určitě sehrává důležitou roli. Nastavení odpovědností jednotlivých účastníků je důležitou podmínkou. Ale abychom mohli zajistit rozvoj zdravotnictví a výdobytky moderní medicíny, musíme udělat změny v pojistném.

Jak chcete změnit dnešní pojistné, fakticky zdravotní daň?
Musíme dovolit zdravotním pojišťovnám, aby soutěžili také v ceně svých nabídek. To znamená dovolit jim vyměřit tzv. nominální pojistné. Například od 0 – 200kč měsíčně. Děti by toto pojištění neplatili a důchodci a nezaměstnaní by dostávali příspěvek od státu na nákup pojištění. Konkurenčním tlakem se zvýší hospodárnost zdravotních pojišťoven, nastavením pojistného může stát reagovat na finanční krizi. Zároveň je možné postupně snižovat zdravotní daň. V Holandsku tvoří pouze 50% příjmů pojišťoven. Otvírá se tak další zdroj peněz vytvářející ale tlak na větší efektivitu, přitom dojde k žádoucímu zapojení občanů do rozhodování o veřejných prostředcích a není omezena dostupnost pro nízkopříjmové skupiny občanů.

A co standardy a komerční připojištění?
Standard je zavádějící název. Vždy musíme hovořit o nároku na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Pro tento nárok je důležitá definice v zákoně a pro jednotlivé procedury pak postupně vznikají pravidla řádově v letech. V jednodušších případech lze stanovit nárok již dnes. Metodiku jsme připravili již za mého působení na ministerstvu. Musíme urychleně přijmout nové zákony a proces implementace rozběhnout. Zdravotnictví se bohužel stále řídí zákonem z roku 1966 a ten vůbec nechrání pacienty. Komerční připojištění je možné již dnes ale leckde vítězí spíše černá ekonomika. Místo připojištění raději uplácíme a kupujeme si pochybný pocit bezpečí anebo třeba zkrácení čekací doby na operaci. Paradoxně přitom ani nevíme, na jakou čekací dobu máme nárok. Garanci čekací doby, časovou a místní dostupnost jsem též navrhl v reformních zákonech, které bohužel dosud nebyly přijaty.

Jsou platy českých lékařů nízké?
Já neustále opakuji, že špičkový a kvalitní lékař má být oceněn, dokonce násobně než dnes. To ale znamená diferencovat. Mizerný lékař si nezaslouží ani dnešní peníze. Nedostatečné ohodnocení vidím spíše u kvalifikovaných sester. Máme sestry vysokoškolačky, které jsou schopny provádět některé jednoduché lékařské výkony, přitom se výškou platu významně neodlišují od sester s nižší kvalifikací. Musíme prosadit jejich vyšší kompetence a podobně jako u lékařů diferenciaci mezi sestrou špatnou a dobrou. Rozhodně neplatí pravidlo, čím vyšší budou mít lékaři státem garantovaný příjem, tím se budou lépe starat o pacienty. Své kolegy se snažím přesvědčit o jediném platném pravidle: čím spokojenější pacient, který dostává služby podle svých představ, tím více prosperující zdravotnictví, tím vyšší platy zdravotníků.

(Jiří bob Asher)