Není divu, že si oba muži tak rozumějí. V Evropské unii spatřují nepřítele. Nehledě na rozhodnutí vlastních parlamentů a vlád dlouho zdržovali ratifikaci Lisabonské smlouvy a drželi tak v šachu půl miliardy lidí. Oba hovoří jak z doby Národního obrození, jako kdyby bylo nutné bít na poplach národní suverenity.

Oba vystupují proti - byť jen minimalistickým - právním svazkům gayů a lesbických žen. Oba si uzurpují právo definovat, co je a co není správná rodina. Oba se zaklínají konzervativní modlou, pod jejíž slupkou často bývá mnoho pokrytectví. A pokrytectví rodí faleš, nenávist a nakyslou příchuť slova morálka.
 
Jistě, ať si mají názory, jaké chtějí. Každý - včetně prezidentů - má právo mít i zpátečnické postoje a trpět fobiemi. Pominu-li, že je v případě jakýchkoli fobií vždy lepší snažit se je sám u sebe odstraňovat a vnímat svět pestrobarevně, problém nastává, když s nimi vysoký představitel státu začne šermovat způsobem, že vrhá špatný stín na celou republiku. Nebo tím uráží celé skupiny lidí. Prezident Václav Klaus tak činí dlouhodobě. Nyní udělil nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva svému polskému protějšku Lechu Kaczynskemu, který je otevřeným homofobem.

Je to plivnutí do tváře nejen všem gayům a lesbickým ženám, ale i jejich rodičům, přátelům a známým. Slušný člověk je odmala veden k tomu, že má cítit také respekt „k těm druhým“: jak k lidem s odlišnou barvou pleti, tak s jinou citovou a sexuální orientací nebo prostě s jiným názorem na privatizaci bank. Kaczynsky nejenže onen respekt necítí, on svou politikou přímo potlačuje lidskou důstojnost - není to tak dávno, co se svým bratrem (který je nyní již ve výslužbě) dali rozkaz ke krvavému lynčování demonstrace za práva homosexuálů. Za to slušní prezidenti vyznamenání nedávají.

Andrea Cerqueirová