Vítězství je to však trpké, skoro Pyrrhovo, chtělo by se dodat. Je zřejmé, že sociálním demokratům by zákony, které by vrátily mateřskou na úroveň loňského roku, nebo by se proplácely první tři dny nemoci, jistě pomohly ve volební kampani. Stejně tak by mělo ODS pomoci, že tyto a další „prožrané“ návrhy zabrzdila. A to s odkazem na krizovou situaci v ekonomice, obrovských rozpočtových schodcích a i snahou tyto schodky v příštích letech snižovat.

Proč tedy trpkost? Inu proto, že obstrukční jednání nese s nelibostí většina obyvatel, jak například prokázal průzkum společnosti Sanep, což mírně nahrává ČSSD.

Voliči sice rozumí tomu, že obstrukce je legitimní parlamentní krok. Ale chápou ji jako krok výjimečný, ad hoc. Zatímco postup ODS zablokoval celé jednání dolní komory parlamentu. Takže se neprojednaly desítky zákonů, ať už poslaneckých nebo vládních, a teď si dovolím drzost – patrně i mnoha potřebných.. Tohle je už na občany příliš. „Zvláště za ty peníze co poslanci pobírají, že,“ rozčilují se. Zákony se mají probrat a podrobit hlasování bez ohledu na momentální rozložení sil ve sněmovně, domnívají se. A domnívají se dobře. A znechucení politikou u nich roste. Východiskům z krize tím ostatně zavedené partaje nijak nenapomáhají.

ODS nyní přichází s myšlenkou, že se poslanci sejdou pouze k předem dohodnutým zákonům technického charakteru, na nichž by se domluvily všechny strany s premiérem Janem Fischerem. To zní stejně lahodně, jako kusy ledu na plechové střeše. Nic na tom nemění informace serveru Prvnizpravy.cz., že ODS nabízí lidovcům, že jim schválí mateřskou, za to, že nepodpoří jiné nápady ČSSD. Je jen třeba rozbít blok náhodného setkání ČSSD a lidovců.

Je to úniková metoda, kdy i občanští demokraté tiše uznávají, že pokud by měly pokračovat ještě dvě schůze sněmovny v podobném, obstrukčním, duchu, dosud získané body za odpor vůči „rozhazovačné levici“ by mohly rychle vyprchat. Lze očekávat částečnou negaci ostatních politických stran, alespoň navenek. Proto budou sociální demokraté na svých návrzích trvat, včetně řádných i mimořádných schůzí sněmovny.

Paradoxem je, že ČSSD může takto tiše své zákony odpískat s poukazem na blokaci pravice a využít situaci zaviněnou ODS (vidíte lidé, co vám ODS upírá?) ve volební kampani. Ne všechny návrhy mají totiž mezi sociálními demokraty tak velkou podporu – kuloárově lze například slyšet pochybnosti o 13. důchodech. Ostatně je to i ČSSD, která se hlásí k zachování letošního schodku rozpočtu ve výši 163 miliard korun (proboha jak?). Pokud by sociální demokraté ale na požadavek ODS přistoupili, dali by těmto podezřením zapravdu.

Jednalo by se totiž zjevně o velkou hru velkých stran. ODS neprosadí prakticky nic, ačkoliv ji podporuje i v obstrukcích zbytek Strany zelených a TOP 09. ČSSD má podobný problém. S komunisty, částí přeběhlíků a lidovci by měla přinejmenším problémy s přehlasováním Senátu nebo veta prezidenta i kdyby nakrásně své návrhy sněmovnou prosadila. Vyrovnanost sil pak vede k tichému poznání, že toho do voleb opravdu mnoho neprosadí.

Jak ODS, tak ČSSD si zároveň uvědomují, že zneschopnění sněmovny, bez dohod nad mnohými, technickými a vládními zákony až do voleb, povede jen k odporu voličů, kteří pak mohou v důsledku hledat jiné alternativy. Může to být zprava a ve středu strana Věci veřejné, Suverenita, SNK, nebo zleva SPO Miloše Zemana.

Problém nyní ovšem je, že obě strany nyní vyhrocují situaci s myšlenkou, že kdokoli z nich v této parlamentní bitvě vyhraje, patrně vyhraje i květnové volby. Ergo, kdo ustoupí, prohraje je. Znamenalo by to, že obě velké strany ztrácí jakékoliv obranné mechanismy a mentorovat je obecně parlamentní demokracií by bylo zbytečné. Rozjely by ještě větší hru. Vabank o samotnou svoji existenci.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda