V normální situaci by spolu s létem začínalo něco, čemu jsme se naučili říkat okurková sezóna. Političtí komentátoři by především bilancovali nebo byli vděční za každičkou stranickou tiskovku. Blíží se ale tolik důležité parlamentní volby, takže okurka se jaksi nedostavuje.

A jelikož Poslanecká sněmovna nyní nezasedá, politici se ani tak nepřou třeba o výši daní, ale nastupují osobní urážky. Ne, že by jich byl jindy nedostatek, nyní ale narušují letní atmosféru. Nepáchají sice tolik škody a tragédií jako silné deště, jisté šrámy na duši ale ponechávají. Když bývalý premiér Mirek Topolánek hovořil v souvislosti se současným vedením ČSSD o papalášství, vytáhl Jiří Paroubek to, že Topolánkovi předci byli komunisté. Proklepl jeho rodinu snad do pátého kolene stylem, že by se leckterý předlistopadový kádrovák nemusel stydět. Mohou snad děti za rodiče a další příbuzné?

Oč sympatičtější a zároveň nosnější by bylo, kdyby současní titáni naší politiky nehovořili o papaláších nebo minulosti předků, ale dali se do čestného a slušného souboje idejí. Bez urážek. Věcně. Ale jaký pán, takový kmán. Tak zhůvěřile spolu totiž nemluví jen ti politici nahoře, ale také část veřejnosti. Stačí zavítat do některé z internetových diskusí a člověk nepřestává zírat, kolik zloby a žluče se na něj vyvalí. Některé, týkající se především úmrtí známých osobností, dokonce bývají pro intenzitu vulgarity zrušeny. Není se pak čemu divit, že zloba se dostává i do mezilidských vztahů, že se lidé hádají a že každý máme chuť to občas někomu pořádně nandat - i když se za to pak stydíme a říkáme, že už nikdy…

Souboj idejí nenarušují jen hádky Paroubka s Topolánkem, ale také to, že některé politické subjekty mají za to, že penězi lze koupit všechno. A dávají to bez skrupulí najevo. V této disciplíně je na předním místě třeba mediální mág Jaromír Soukup, který sám sebe považuje za českého Berlusconiho. Spolu s poslankyní Olgou Zubovou a dalšími založil krátce před evropským volbami umělý subjekt DSZ. Za desítky miliónů následně vytapetoval republiku tváří Zubové a oba rozjeli tvrdou diskreditační kampaň proti Straně zelených. Urvali sice jen 0,6 procenta, ale navodili pocit, že zelení nejsou jednotní. A SZ v důsledku toho neuspěla ve volbách do Evropského parlamentu. O to přece šlo, ukázat, že velké peníze zamáznou, co se jim zamane. Teď se Soukup se Zubovou chystají na volby parlamentní, do kterých chce mediální podnikatel narvat klidně i sto milionů. Prý o nich ještě uslyšíme, prozatím začali vyplachovat hlavy středoškolským studentům, kterým vštěpují, že státní maturity zatím ne, proč se na ně učit, vždyť lze odmaturovat i bez tvrdé dřiny, hlavně když za to hodí do volebních urniček hlasy… Dalo by se říci, že se jedná o jistý druh politické korupce.

Jak z toho ven? Jak obstát ve světě, kde nám nejen někteří politici vštěpují, že lze vyhrát jen za pomoci urážek nebo hromady peněz? Jednoduše! Nedejme se, neslyšme na to, řekněme, že o to nestojíme! Že nás nezajímá babrání se v minulosti rodičů kohokoli, protože děti za ně zodpovědné nejsou. A že si nenecháme za nehorázné peníze vnutit dokola omílaný populismus o tom, že co si poručíme, to nám politici přinesou na zlatém podnosu. Že prostě nechceme zlaté hrady, ale to, aby nás zastupovali lidé, kteří nemají potřebu se za každou cenu vyhraňovat a mít na vše jednoznačný názor, ze kterého není úniku. Že chceme zástupce slušné a přemýšlivé, kteří se umějí domluvit a nevykřikují demagogie. A neříkají jen to, co chceme slyšet, ale především to, co je zodpovědné udělat.

Že nás pak mnozí nazvou slabochy či obojetníky? Nebo nás nedej bože nařknou z kompromisnictví a z toho, že dokážeme ze svého názoru dokonce i v zájmu dohody a stability ustoupit? No a co! Důvod pro hrubost se najde vždycky. Buďme originální, nemodleme se k napadání ideového soupeře ani neomdlévejme z velkých milionů. Pohodu nám přinese spíš onen slušný kompromis - jak v politice, tak v životě.

Andrea Cerqueirová