Přitom sám dělal během uplynulých více než tří let, co mohl, aby dostal stranu, kterou mu jeho nástupce Mirek Topolánek totálně znechutil, do kouta, z kterého nebylo úniku. Teď má ČSSD většinu ve sněmovně s komunisty a  pár přeběhlíky, kteří kupodivu dnes nikomu nevadí, i když Melčákovi a Pohankovi se spílalo od chvíle, kdy podpořili Topolánkovu vládu.

V situaci, kdy sociální demokracie porušila při rekonstrukci státního rozpočtu, který předložila vláda, v níž je polovina ministrů nominovaná sociálními demokraty, všechno, na čem se při schvalování Janotova úsporného balíčku dohodla, i dané parametry již schváleného rozpočtu, neměla ODS příliš na výběr. A tak sice bez jejích hlasů, ale s její pomocí státní rozpočet prošel. To by raději prezident Václav Klaus chtěl rozpočtové provizorium, které by poškodilo už tak nevábný obraz České republiky,? Nevábný nejen kvůli levici, která shodila vládu uprostřed českého předsednictví, ale i kvůli jeho obstrukcím kolem podpisu  Lisabonské smlouvy i extrémním postojům ke změnám klimatu.

Proč prezident neviní z vyššího zadlužování sociální demokraty, kteří předvádějí předvolební tanečky, aby uplatili významné skupiny voličů za peníze nás všech? A nedokáží udržet slovo, jak ostatně už letos předvedli mnohokrát? Ne, podle Klause selhali občanští demokraté, protože neprosadili žádný ze svých návrhů, ani o ně podle něj „strašně moc nebojovali“. Ale jak měli bojovat, když nepomohla ani jejich hrozba, že pro zvýšený deficit ruku nezvednou? Sociálním demokratům to bylo zjevně naprosto jedno, na České republice jim záleží jen tehdy, když vyhrají volby. Anebo možná dobře vědí, že ODS se na rozdíl od nich zachová zodpovědně a nedopustí situaci, která by dala už možná poslední ránu krizí zmítané české ekonomice. Nebo už je ODS možná vyčerpaná po úspěšné snaze dostat Klause na Pražský hrad a po několikaletém marném boji s ním i s čím dál víc vydírající levicí.

Podle prezidenta dokonce není vina ani Fischerova vláda. Je pravda, že se snažila udržet deficit na uzdě, ale možná byla jediná, kdo mohl rozjetý vlak rozhazovačnosti sociálních demokratů zastavit. Třeba by stačilo, kdyby před hlasováním o pozměňovacích návrzích, které zvyšovaly neúměrně výdaje i výši schodku, premiér vystoupil s prohlášením, že podá demisi, pokud na rozpočtu nezůstane kámen na kameni. Třeba by ani to nepomohlo. Ale mohl se alespoň pokusit, protože na neomalenost a populismus slušné výzvy ani rozumné argumenty neplatí.

Kdo tedy doopravdy „strašně“ moc nebojoval? Premiér jen prohlásil, že demisí se nehrozí, demise se podává. Tak uvidíme v příštích dnech. Mělo by logiku, kdyby vláda zamávala bílým hadrem, když její nejdůležitější návrh zákona nepodpořily parlamentní strany, které ji stvořily. Pokud tento krok neudělá sám premiér, budou na tahu občanští demokraté. Ať stáhnou své ministry, jdou do opozice a nechají vládnout do května Jiřího Paroubka se svou podivuhodnou většinou ve sněmovně. Lepší pár měsíců do květnových sněmovních voleb, než čtyři roky po nich.