Z Fischerovy letní překlenovací vlády se pomalu stává vláda podzimní a má poměrně slušné naděje, že se dočká  i dalších ročních období.  

Politici se sice všemožně snaží, aby přechodnou úřednickou vládu nahradil kabinet se silnějším politickým mandátem, ale jestli se to opravdu povede, na to by po zrušení voleb Ústavním soudem asi málokdo opravdu vsadil.  I když zrušený jednorázový ústavní (nebo protiústavní?) zákon má nahradit trvalá změna Ústavy, která by podle politiků otevřela cestu k předčasným volbám 6. a 7. listopadu, je pravděpodobné, že poslanec Miloš Melčák se svým právníkem Janem Kalvodou, posilněni úspěchem, zpochybní rozhodnutí zákonodárců znovu. Po sto zbytečně utracených milionech kvůli neuskutečněným říjnovým volbám tak možná stát vyhodí další miliony, pokud stěžovatelům ústavní soudci opět vyhoví. A není to vůbec vyloučeno, protože kromě jiných argumentů Ústavní soud odůvodnil své poslední rozhodnutí také tím, že napadený ústavní zákon byl i retroaktivní, nikoli prospektivní, tedy působící do budoucnosti. Laicky řečeno, ústavním soudcům vadí, že by nová pravidla měla platit zpětně, tedy pro již zvolenou Poslaneckou sněmovnu. Podle nich by se měla vztahovat až na budoucnost, tedy pro poslance zvolené až po příštích volbách.  I když by tedy byla novela Ústavy, která je právě ve hře, ústavně křišťálově čistá a právními experty nezpochybnitelná, mohl by Ústavní soud při případné stížnosti znovu namítnout, že pravidla není možné měnit uprostřed hry.  Těžko říci, jestli by se pak politici shodli na jiné cestě, kterou Ústava dnes umožňuje, například trojím vyslovení nedůvěry vládě, aby politickou garnituru ve sněmovně přece jen změnili. Nejen kvůli silnější politické vládě, státnímu rozpočtu a ekonomické krizi a už utraceným stranickým desítkám milionů v předvolební kampani, ale i natruc Ústavnímu soudu, Melčákovi a jeho právníkovi Janu Kalvodovi. Jenže čas utíká rychle a moc ho nezbývá.  Každé rozpuštění sněmovny podle ústavních pravidel je poměrně zdlouhavé a tři měsíce před řádnými volbami, které mají být v červnu příštího roku,  je už ústavně nemožné. Také šaškárna kolem trojího účelového vyslovování nedůvěry by mohla voliče otrávit natolik, že by pak k volbám buď nešli, nebo volili strany, které se takové komedie nemají zatím možnost  účastnit.  Důsledky takového kroku jsou zcela nepředvídatelné.  

Co však by se dalo téměř s jistotou očekávat, je zpětný úder. Politici by takový políček Ústavnímu soudu těžko odpustili. Zvlášť když už po zrušení říjnových voleb někteří vážně a zcela veřejně kritizovali, že rozhodnutí ústavních soudců je v rozporu s principem Ústavy a vyslovili výhružku, že jim v budoucnu přistřihnou křidélka. Dokonce prezident Václav Klaus Ústavní soud obvinil, že vědomě a záměrně prohlubuje politickou krizi, a pokud se do budoucna chceme vyhnout podobným situacím, které hrozí chaosem a ohrožují celou společnost, blíží se podle něj chvíle, kdy bude nutno přijmout novou ústavní definici pravomocí Ústavního soudu.  I když se i mnozí ústavní právníci neshodnou, zda měli či neměli ústavní soudci právo zrušit ústavní zákon, přijatý ústavní většinou v obou komorách parlamentu, z takových výhružek z úst hlavy státu poněkud mrazí. Právě podobné výroky mohou destabilizovat situaci v České republice víc než odklad předčasných voleb, které stejně na tom, že česká společnost je rozdělena napůl, asi nic nezmění. Pokud je něco ve veřejném zájmu, nejsou to ani tak předčasné volby jako spíš změna chování našich politiků. Že si nemohou dovolit úplně všechno, jim nyní vzkázal Ústavní soud. A příště by to mohli být samotní  voliči.