Problém tkví v Listině základních práv EU, která je součástí Lisabonské reformní smlouvy. Listinou se řídil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, když vlastnictví, nabyté na základě dekretů prezidenta Beneše, potvrdil. Po ratifikaci Lisabonské reformní smlouvy, která tak získá sílu Smlouvy zakládací, se ale vlastnické spory přesunou k Soudnímu dvoru EU v Lucemburku. A je jasné, že nikdo dopředu nemůže vyloučit, že Soudní dvůr EU, pod který bude Lisabonská smlouva spadat, může dojít k jiným závěrům, než k jakým došel Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Podotýkám, že kdyby Topolánkova vláda postupovala prozíravě jako Polsko nebo Velká Británie, které si vymínily nadřazenost svého domácího práva nad Listinou, nemuseli jsme dnes opětovně varovat před nejistotou majetkových vztahů v naší zemi. Právě Dekrety prezidenta Beneše, zabavující majetek nacistických zrádců a kolaborantů, se staly stěžejním tématem při vstupu ČR do EU. Někteří poslanci EP tehdy v souvislosti s dekrety vystupovali proti našemu přijetí. EP si nechal vypracovat názor na dekrety od předních expertů na právo a historii.

Vznikla tak studie „Právní posouzení Benešových dekretů a přistoupení České republiky k Evropské unii“ a následně doporučení EP k souhlasu s přistoupením ČR k EU. Oba dokumenty jasně konstatují, že Dekrety prezidenta Beneše nejsou překážkou vstupu ČR do EU a nejsou v rozporu s evropským právem. Rovněž Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku potvrdil legálnost nabytí vlastnictví na základě Dekretů prezidenta Beneše. Snahy o znovuotevření majetkových nároků a zrušení Dekretů prezidenta Beneše se ale objevují stale. Velmi aktivní je zejména poslanec EP Bernd Posselt, který je zároveň předsedou sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Jana Bobošíkoívá