Když jsem před několika týdny napsal komentář o iniciativě NEO 2011, myslel jsem, že jsem okomentoval nejnovější výron pravdoláskařské zapšklosti. Uběhlo ledva pár dní a je tu další iniciativa - Veřejnost proti korupci. Jako by té první z oka vypadla, na chlup stejná. I tato tepe korupci coby největší zlořád dnešní doby, přičemž texty obou manifestů a navrhovaná opatření jsou téměř identické.

Ptám se, jak je to vůbec možné. Copak to protagonistům těchto výzev nepřipadá už trapné? Skoro to tak vypadá, že jsou placeni ne za originální nápad, ale od kusu. Že si na fakturu pro Open Society Fund Jiří Pehe napíše: "účtuji vám tolik a tolik peněz za tolik a tolik kusů manifestů za měsíc květen".

Musí jim přece být jasné, že neustálým opakováním starých nápadů způsobují pouze devalvaci vlastních aktivit. Jejich otevřené dopisy, výzvy, petice, prohlášení a manifesty zevšedněly a ztratily na půvabu, pokud kdy jaký měly.

Ukazuje se navíc, že na psaní podobné výzvy nic není, když je někdo může produkovat jako na běžícím pásu. I pojal jsem proto úmysl, že si i já napíši vlastní manifest. Vlastní protest. Když to zvládnou oni, zvládnu to taky. Vzal jsem do ruky pero a pustil se do díla.

A napsal slovo MANIFEST.

Tu mne najednou polilo horko a pak zase zima, do hlavy se mi nahrnula krev a já zakusil opojný pocit. Ono to funguje, problesklo mi hlavou a povzbuzen, pokračoval jsem v revolucionářství.

MANIFEST OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI, OTEVŘENÝ MANIFEST, MANIFEST MRAVNÝCH OBČANŮ PROTI NEMRAVNÝM POLITIKŮM... stále jsem nemohl najít ten správný název, to další vhodné slovo.

Přeškrtl jsem MANIFEST a napsal, inspirován pokusy dřevíčskými a dalšími - ZBRASLAVSKÁ VÝZVA. Teď to teprve získalo to pravé grády. Hlava se mi pojednou zatočila, a nebo se to zatočil rovnou svět? Píšeš dějiny, slyšel jsem kdesi v hloubi sebe a zažíval přesně ten samý pocit, jaký asi někteří zažívají při poradách v hotelu Hoffmeister.

Je to jen v těch slovech? ptal jsem se pak sám sebe. Nebo to bude působit při jakémkoli slovním spojení? Škrtl jsem proto VÝZVA a zkusil několik jiných slovních spojení, ale ta tolik netáhla. Člověk zkrátka musí používat ta správná slova.

OTEVŘENÁ SPOLEČNOST, KRIZE, GLOBÁLNĚ PROPOJENÝ SVĚT, CIVILIZAČNÍ HODNOTY, MRAVNÍ, RESPEKT, LIDSKÁ PRÁVA, SLUŠNOST, ČECHÁČEK, TUNEL, OHROMNÁ PARKOVIŠTĚ, KORUPCE, HUMANITA...

Pak mne napadlo, že to chce nějakého herce, který by to přečetl na kameru, nebo alespoň podepsal. Na to novináři slyší. Přemýšlel jsem, jakého herce znám. Zjistil jsem, že žádného. Začal jsem propadat trudnomyslnosti a opojný pocit se vytrácel.  

A tak jsem se uchýlil ke triku. Což takhle užít osvědčených jmen? A nemusí to být jen herci. Šiklová, Menzel, Sommerová, Svěrák. Všichni je přece známe. Budu se vydávat za Peheho a získám je pro svůj záměr.

Šel jsem si proto koupit novou kartu do telefonu a napsal jsem Jiřině: "Ahoj Jirino, prave jsem se vratil z Hradecku. Pan prezident muj napad prijal. Pocitam tedy s tebou pod svym novym protikorupcnim manifestem. To bude sila. Te hradni particce to poradne natreme. Pehe. Jirka Pehe. PS promin, ukradli mi mobil, tak pisu z noveho cisla."

Odesláno. Revoluce mne baví. Začal jsem těm kavárenským intelektuálům trochu závidět. Ale nesmím ztrácet čas, manifest čeká. Název mám, co dál?

Hlavní je začít nějak negativně, blbá nálada, však to znáte. Teď hodně letí korupce. Olízl jsem si tužku, napil se vína. PŘED DVACETI LETY JSME CINKALI KLÍČI, TEĎ SE NÁM CHCE ZASE... Ne, to je blbé. Moc patetické. Je třeba to vzít více politologicky. Zjišťuji, že to zase není taková legrace.

ČESKÁ SPOLEČNOST SE DOSTALA DO HLUBOKÉ MRAVNÍ KRIZE. Ano, to je ono. Zašimralo mne to až kdesi v žaludku. To je dobré znamení. ČESKÁ SPOLEČNOST SE DVACET LET PO REVOLUCI DOSTALA DO HLUBOKÉ MRAVNÍ KRIZE A SOUČASNÝ SYSTÉM PARLAMENTNÍ DEMOKRACIE SE NEOSVĚDČIL. Sám jsem se vyděsil tím, jak jsem svoji větu vylepšil.

Z přemýšlení, jak pokračovat, mne vyrušilo až pípnutí esemesky. To bude Jiřina. Já věděl, že je na ni spolehnutí. Natěšeně jsem otevřel zprávu. Tak snadné to ale asi nebude, došlo mi, když jsem si ji přečetl: "Jirko promin, ale uz jsem slibila Velebnemu podpis pod otevreny dopis. Nechci to prehanet. Jirina."

Aha, tak Halík taky něco chystá? Tak tím spíše si musím pospíšit. Inspirace byla ale rázem tatam. Připadalo mi, že takhle svůj manifest nikdy nedopíši, když mi bude stále někdo házet klacky pod nohy. Vypustit text do světa je jedna věc, ale získat pro něj celebrity je věc druhá.

"Neblbni, ted je zrala doba, cele to lezi pred nami, jen to zvednout. Musime naprit sily. Ted nebo nikdy. Budu se revansovat. Pehe. Jirka Pehe."

Třeba napodruhé zabere. Stále jsem ale byl neklidný. Bez správné extatického vytržení se manifesty psát nedají. Vzal jsem proto do ruky Dopisy Olze, abych se dostal do požadované nálady. Ale moc mi to nepomohlo. Spíše jsem dostal myšlenky na doutník a kaviár. Takhle to nenapíšu. Pustil jsem si tedy autentické záběry ze 17. listopadu 1989 a pak to na mne zase přišlo. Slzel jsem. A hned poté, abych si navodil to správné rozpoložení, vzal do ruky současnou Mladou frontu, že se jako podívám, kam jsme to za těch dvacet let dopracovali. Hledal jsem nějakou korupční kauzu, abych se utvrdil, že nikam. Ale ne, řekl jsem si, když mé oči ulpěly na dvoustránce s popisem kauzy Alexandra Vondry. Ten se mi teď nehodí. Listoval jsem dále. Ano, Drobil, to je to ono. Přečetl jsem si dlouhý text o odporné korupční kauze a nádavkem si dal ještě komentář od Jana Urbana na Aktuálně. Funguje to.

MAFIÁNSKÝ KAPITALISMUS OHROŽUJE SAMOTNÉ ZÁKLADY OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI, pokračoval jsem takto posilněn. Přečetl jsem si to po sobě. Připadalo mi to jako blbost, ale byla tam všechna ta správná slova, takže to fungovat musí. Aspoň u mne to funguje - opojný pocit se opět dostavil. Je to stejně tak hloupé, jako všechny ty výzvy, takže to projde.

Teď by to chtělo nějaký citát. Hledal jsem nějaký Havlův, ale měl jsem jen ty Dopisy Olze a kaviár se mi tam pořád jaksi nehodil.

Teď letí Cromwell, napadla mne spásná myšlenka na citát, který jsem v poslední době slyšel z úst hned několika pravdoláskařů. Vepsal jsem tedy do manifestu citát od Cromwella.

A jak to bylo dál? Nebudu vás nudit popisem toho, jak těžce se text rodil. Nakonec jsem musel uznat, že těm petičníkům to jde tak rychle nejspíše proto, že už mají zkušenosti a cvik. Ale nakonec jsem to zvládl i já. Podařilo se mi dokonce uplatnit i ten kaviár a doutníky. Ostatně, posuďte sami.

ZBRASLAVSKÁ VÝZVA
Česká společnost se dvacet let po revoluci dostala do hluboké mravní krize a současný systém parlamentní demokracie se neosvědčil. Mafiánský kapitalismus ohrožuje samotné základy občanské společnosti. Jsme skupina naprosto nezávislých občanů, kteří už nechtějí nečinně přihlížet tomu, jak morálku a slušnost nahradilo materiálno a konzum. Pravda a láska je vysmívána a upozaděna, místo ní vládne neúcta k hodnotám, touha po zisku, po růstu, po růstu růstu. Neosobní krabice supermarketů se pyšně roztahují po naší zemi, kamiony jezdí s pomeranči sem a tam a znečišťují životní prostředí. Je tu příliš mnoho aut, které mají velkou spotřebu. Kaviár a doutníky, drahé vozy s prominentními SPZ, zpupnost a chamtivost ovládly českou společnost. Kvůli tomu jsme přeci klíči necinkali.

Naše země nevzkvétá. Vinou partajnictví a vlády stranických sekretariátů vítězí rozhodnutí malé hrstky politiků nad autentickými zájmy občanů. Je potřeba se tomuto diktátu vzepřít a zvolit alternativní systém, ve kterém budou vládnout moudří a spravedliví.

„Je nejvyšší čas, abych ukončil toto vaše zasedání, jež jste zostudili svým opovrhováním všeho dobrého a poskvrnili svými neřestmi. Jste než sebranka a nepřátelé schopné vlády. Jste než prodejní ničemové. Kdo z vás neprodal své svědomí za úplatky? Je mezi vámi jediný muž, který alespoň nepatrně hájí zájmy státu? .... Jste nechutně odporní celému národu. Pověřili vás sem, abyste napravovali křivdy! Tak tedy! Seberte si své cetky a zamkněte za sebou. Ve jménu Boha, jděte!" Oliver Cromwell, 1653

I my tedy řekneme tomuto zkorumpovanému establishmentu ´sbohem´. Vyvoláme předčasné volby nejpozději do roku 2012. Do voleb půjdeme s novým hnutím, které právě připravujeme. Strany jsou pro straníky, hnutí je pro všechny.

Budeme proto požadovat:
- zrušení korupce
- přímou volbu prezidenta Havla
- rozpuštění parlamentu
- generační výměnu na klíčových postech a nové nadějné a neokoukané tváře (Kocáb, Ruml, Bursík a další)
- transparentní výběrové řízení na dostavbu Temelína pro firmu Westinghouse (konec energetické závislosti na Rusku)
- humanitární bombardování Íránu
- více prostoru v ČT i na soukromých stanicích ve prospěch občanských iniciativ
- ustavení Rady moudrých, která bude spravovat zemi
- zákaz tunelů a kamionové dopravy

podepsáni: nezávislí občané
 
Teď to už jen pověsím na facebook a nechám výzvu žít vlastním životem. A jsem si skoro jist, že ji ti petičníci podepíší také. Jsou tam přece ta správná slova...

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš